Kdo seje vítr, sklízí bouři. To mohou jen hazardéři, ministři naší vlády!

12. 9. 2011 / Jiří Baťa

Zběžným nahlédnutím do novin, konkrétně do (sobotního) PRÁVA, si člověk nemůže odpustit otázku, kam to vlastně spějeme, jaký bude zítřek a jak to všechno dopadne. Mám tím na mysli všechna ta přijatá opatření a zákony, které prošly Poslaneckou sněmovnou, které byly přijaty.

V dnešních dnech jsou středem zájmu události a jejich vývoj v tzv. regionech Šluknovského výběžku. Není potřeba zdůrazňovat, že jde o situaci vážnou, neřku-li kritickou. Přesto se pan premiér zatím neobtěžuje tuto oblast poctít svou návštěvou, kterou by snad (jak tomu nevěřím) utlumil nepokoje a vášně občanů, kteří svou nespokojenost dávají čím více najevo. Proč nenavštíví taky tamější Romy? Ale...

Jestliže přijaté zákony, které mají bezprostřední vliv na existenční podmínky života lidí obecně, tedy nejen v inkriminované oblasti, pak nelze předpokládat, že se situace, jakkoliv se bude vláda, resp. policie snažit udržet klid a pořádek, zlepší. Nastavené parametry např. pro nezaměstnané jsou přímo tristní.

Je velmi na pováženou, když ministr Drábek stanoví drakonické opatření proti nezaměstnaným, pro které těžce splnitelné podmínky mohou znamenat totální propad do hlubin bídy a chudoby, nejsou-li pro tyto povinnosti vytvořeny patřičné podmínky. Jestliže ministr Drábek důrazně řekne A, tj. že se po nezaměstnaných bude např. požadovat odpracování 20 hodin týden na veřejně prospěšných pracích, měl by říci stejně důrazně i B a sice, že budou místní samosprávy finančně posíleny natolik, aby "povinnost" nezaměstnaných mohly realizovat.

Jedině, že by pan ministr ve své naivitě očekával, že tyto práce budou nezaměstnaní vykonávat bez nároku na odměnu, tj. mzdu. V praxi by to mohlo také znamenat, že přes poctivý přístup nezaměstnaných, při vědomí možných ztrát jistých podpor v jejich nesnadném životě, nezaměstnaní buďto odmítnout pracovat bez mzdy, nebo vůbec práci nenastoupí, protože jim to místní samospráva z nedostatku financí, nenabídne.

To lze také, vzhledem k průměrné 15 % nezaměstnanosti, reálně očekávat. Také hrozba, že neodpracováním celých 20 hodin týdně (tedy třeba při odpracování jen např. 15 či 18 hodin), ztrácejí nárok na podporu a z evidence nezaměstnaných budou vyřazeni. Jaké z toho vyplynou asi následky pro tisíce nezaměstnaných, když přijdou o jediné zdroje příjmů, aby uživili sebe a své rodiny?

Kromě jiného by měli občané:

  • pracovat (pokud práci mají) na dobu určitou až po dobu 3 let, což jim nedává žádné jistoty pro případné rodinné investice (hypotéky, půjčky apod.),
  • měli mít menší odměny za práci přesčas, o sobotách a nedělích (svátcích)
  • možnost dostat výpověď i v době nemocenské,
  • měli dostávat nižší odstupné,
  • pracovat (výhledově) do 70 i více let,
  • povinně střádat na důchod
  • rodit více dětí, aby v budoucnu bylo dost těch, co budou dělat na důchody

a mnohé další "pozornosti" našich ministrů, vlády a poslanců, které znamenají významné omezování životní úrovně a standardu, notabene mnohdy na úkor Ústavy ČR a jejich zákonů.

Připočteme-li k tomu ještě všechny následky, vyplývající ze zdravotnické, sociální, důchodové, školské reformy, připočteme-li k tomu důsledky zvýšené sazby DPH (kde mj. hrozí, že místo 17,5 % bude dokonce 19 % DPH!), zdražení služeb, energie, ale stejně tak bezvýchodnou situaci s takřka půlmilionovou armádou nezaměstnaných, či již dnes občanů v situace na hranici chudoby, zdravotně postižených, nemocných, důchodců, matek-samoživitelek atd., pak se nelze nezeptat: Zajímá se pan ministr Drábek (resp. vláda), kde na to ti lidé vezmou, jak budou žít, případně vychovávat děti?

Je totiž velmi snadné, hrát si s čísly, se statistikou, s výpočty. Čísla ovšem nemají tu možnost vyjádření citu, stavu a situací, do kterých občany tato čísla přivedou. Jinými slovy, jestliže si pánové Drábek, Kalousek, Heger, Nečas a další vypočítají "efekt" hry čísel, které jsou pro ně jediným ukazatelem pro naplnění státního rozpočtu (a snížení státního dluhu), zcela opomíjejí (a troufám si říci že bez jakýchkoliv výčitek svědomí a pocitů nelidskosti vůči občanům), sociální dopady a následky, které hry čísel a kalkulace do života občanů přinesou.

Přístup politiků k sociálním dopadům a situacím, do kterých se dostanou statisíce občanů, je asociální, amorální, nelidský, ne-li nehumánní.

Domnívám se, že to není z nějaké jejich nepozornosti, ale proto, že jakékoliv opatření, které se tak těžce dotknou statisíců občanů, je nezajímá, půjde mimo ně. Což v praxi znamená, že oni na to vždy budou mít, jim se nemůže stát, že by se dostali na ÚP a listinu nezaměstnaných, že by žadonili o příplatky, příspěvky, dávky, že by se jim také nedostávalo na zaplacení nájemného, energií, léků atd.!

Nelze ani opomenout fakt, že demografická situace je krajně nepříznivá, což přiznávají sami politici v souvislosti s důchodovou reformou. Nicméně, co pozitivního vláda dělá, aby se tato situace napravila? Tím, že budou na občany, zvláště mladé rodiče, nakládat stále větší břímě ekonomických opatření? A co teprve, dostanou-li se rodiče do postavení nezaměstnaných! Jak se má zvýšit porodnost, případně výchova dětí, když všechny předpoklady a podmínky pro zdravý a pozitivní život rodiny jsou stále těžší a horší?

Přes všechna velkohubá prohlášení, opatření a pochybné reformy vláda nepředložila (a ani nemůže, protože to nejde už vzhledem k mezinárodní ekonomické situaci) řešení na snížení zaměstnanosti, potažmo plán na zvýšení či zajištění nových pracovních příležitostí. Přibývá sice pracovníků v administrativní agendě, ale to se týká především mladých, protože starší člověk nenajde (i když je) práci jenom proto, že již není mladý a tedy perspektivní. Nebo také proto, že je barevný (týká se především romského etnika).

Suma sumárum, myslet si, že nasazením policie a těžkooděnců, případně přijetím nějakých místních opatření se situace v inkriminovaných oblastech a městech vyřeší, je velkým omylem a na občany boudou.. Prvotním a zásadním problémem v těchto lokalitách (stejně jako v jiných) je všeobecně problém sociální a to jak na straně bílých, tak i tmavých občanů. Odtud také pramení veškeré zlo a problémy. Pokud totiž jedni práci mají, oprávněně se domnívají, že dělají na ty, co práci nemají a přesto si nežijí údajně hůře, než ti co práci mají (Romové). Přidá-li se k tomu ještě jejich tzv. nepřizpůsobivost a kriminalita všeho druhu, není nesnadné pochopit negativní přístup k tomuto etniku.

Pokud ovšem bude vláda, potažmo obce a města, řešit tuto situaci ( mající tendenci zasáhnout i jiné části republiky s ohledem na podobné sociální problémy), pouze jako lokální záležitost posílením počtu příslušníků policie a nikoliv principiálně věcnými a hlavně racionálními způsoby, které sníží či omezí sociální dopady reforem na většinu občanů, situace a případné nepokoje nejen že neustanou, ale mohou se rozšířit i na ostatní kraje a regiony.

Což je ovšem politicky značně náročné vzhledem k umanutosti a neústupnosti politiků od  jejich vytčených cílů: dodržení již zmíněného rozpočtu a snížení státního dluhu za každou cenu, bez ohledu na sociální a jiné dopady na občany.

Jak je však výše uvedeno, naši politici jsou tzv. "splachovací", takže dělat si naděje, že dojde z jejich strany k pochopení a tedy i ke zlepšení, je utopie. Ono totiž to zlepšení přijde, bohužel pouze jim samotným. Pro nás občany však platí, že na případnou otázku " Kdy už bude lépe" mohou směle odpovědět: "Už bylo!" A ještě k tomu dávno!

0
Vytisknout
6471

Diskuse

Obsah vydání | 14. 9. 2011