Musí být vědec úzký specialista?

17. 10. 2011 / Boris Cvek

V České republice se velice často lze setkat s názorem, který jeho nositelé považuji za automaticky pravdivý: moderní vědec musí být specialista a nemůže mít široký obzor. Ve skutečnosti je pravdou naprostý opak a vědec, který nemá široký rozhled, nejspíše nebude velkým vědcem.

Potvrzuje se mi to, kdykoli čtu nekrology gigantů přírodních věd a medicíny druhé půlky 20. století, jakým byl například Baruch Blumberg (1925-2011). Blumberg byl podle časopisu Nature "genetik", jehož výzkumy nevedly jenom k vědeckým článkům, ale přímo k vývoji vakcíny proti hepatitidě B. Za to byl vyznamenán společně s velmi pozoruhodným vědcem Gajdusekem (i jeho nekrolog v Nature doporučuji číst, jako vůbec nekrology všech takových gigantů, jejichž smrt Nature zaznamenává a nepřechází mlčením) Nobelovu cenou v oboru fyziologie a medicíny v roce 1976.

Blumberg (vycházím z nekrologu, který Nature publikoval 12. května 2011) nejprve vystudoval na vysoké škole fyziku, potom studoval medicínu a obrátil se k populační genetice. Stal se lékařem v New Yorku a zabýval se výzkumem artritidy. Pokračoval pak ale ve studiu biochemie na univerzitě v anglickém Oxfordu, kde obdržel Ph.D. za práci o hyaluronové kyselině. Po udělení Nobelovy ceny učil lékařskou antropologii na Stanfordově univerzitě v Kalifornii a v závěru svého života se zabýval výzkumem možností existence mimozemského života jako jeden ze šéfů výzkumu v NASA. To všechno dohromady autor nekrologu v závěru shrnuje těmito slovy o Blumbergově osobnosti:

Můj volný překlad: