Můj názor na levici

13. 6. 2012 / Boris Cvek

To pozitivní na levici je podle mne emancipace, svržení pánů, zrušení otroctví a poddanství, boj za práva dělníků, žen, homosexuálů apod. Levice zejména geniálně zdůrazňuje potřebu systémových změn. "Tradiční" řešení např. bídy dělníků byla prostě charita. Lidé si hráli jaksi "po křesťansku" na pomoc bližnímu, aniž by pochopili nebo chtěli pochopit, že musí změnit pravidla, vzbouřit se, udělat revoluci a zajistit dělníkům základní práva, třeba osmihodinovou pracovní dobu. Kdyby se neprosadila tato levicová řešení, dodnes by většina lidí na Západě žila zotročena v naprosto nelidských podmínkách a všechny ty paničky otrokářů a vykořisťovatelů by se tvářily navýsost lidumilně a moralisticky vznešeně. Levice -- také v kontrastu s tradičními přístupy -- si právě nedělá morální zásluhy za "pomoc bližním". Chápe společnost střízlivě, jaksi "mimo morální dobro a zlo", dobře poučena velkými společenskými romány od Balzaka, Dickense, Thackeraye, Zoly. Tvrdí, a to velmi správně, že pokud dojde k rozumnému přerozdělování majetku ve společnosti, pokud lidé budou mít práci, pokud bude dost peněz na veřejné služby, sociální péči, zdravotnictví, školství atd., pak bude také většina neštěstí a bídy ve společnosti odstraněna. Není zapotřebí nějakého moralizování, velkých gest pomoci bídným a služebnosti bohatým, aby přispěli na charitu, stačí snížit nerovnost ve společnosti a peníze bohatých dát aspoň zčásti chudým. Levice se vždy stavěla také na stranu vědy, rozumu, pokroku a humanismu (chtěl bych podotknout, že bolševici nikdy žádnou levicí nebyli a vždy nejzuřivěji pronásledovali autentické levicové myslitele -- bolševici jsou klonem carismu, jak už dávno rozeznal levicový politik T. G. Masaryk).

Všechny zmíněné vlastnosti levice jsou slučitelné s liberálními hodnotami, které zastávám. Problém s levicí začínám mít v okamžiku, kdy přestává jít o emancipaci vyloučených, o boj za práva bídných, ale o ochranu zdravých a dobře etablovaných před osobní zodpovědností, pracovitostí a principem zásluhovosti díky jakési představě o "právu mít se dobře". Levice má tendenci degenerovat v "solidaritu" chápanou kolektivisticky, v direktivní řízení společnosti, v odpor vůči individualitě a výjimečnosti (i když původní levicoví myslitelé byli lidé avantgardní, netuctoví). A to nemluvím o revolucích a vládě lůzy, s čímž levice jaksi přirozeně vždy koketuje. Na druhou stranu -- a to je třeba říci jasně na obhajobu revolucí -- často pouze revoluční násilí dokázalo svrhnout násilí vyšších společenských vrstev, které držely svými bodáky drtivou většinu společnosti v otroctví a bídě. To že rab musí svého pána zabít, aby se mohl stát svobodným, je svědectvím o brutalitě toho pána a nikoli toho raba.