Na zmrzlinu nebo na demonstraci. Dilema našeho občana

6. 5. 2013

Když jsme v sobotu s manželkou vyšli z brněnského nádraží a pomalu stoupali směrem k náměstí Svobody, byli jsme překvapeni docela velkým počtem lidí, které jsme míjeli. Pravda, toto místo je vlastně centrem Brna, píše Ladislav Štítkovec.

Pomyslel jsem si, tolik lidí na jednom místě, to by mohlo přijít i dost lidí na naší demonstraci, která se právě na náměstí Svobody měla konat. I tam bylo lidské hemžení vidět. Lidé posedávali na lavičkách, korzovali po náměstí, popíjeli na zahrádkách restaurací nebo ulízávali zmrzlinu.

Na samotnou demonstraci však přišlo pár desítek lidí a "okolní osazenstvo" zůstalo chladným. Zůstalo netečným, přesto, že se mluvilo o hrdinství našich lidí v květnovém povstání roku 1945.

Mluvilo se i o tom, že je třeba v dnešní době takováto hrdinství vyzdvihovat, k jejich následování, aby občané nabyli znovu sebevědomí a stali se aktivními.

Když jsem vystoupil na malou tribunu, abych přečetl svůj příspěvek, rozhlédl jsem se po velkém náměstí a v mysli mi proběhlo, že ten příspěvek budu číst hlavně těm přímo nezúčastněným. Myslel jsem i na to, že lidé si jednou musí uvědomit, že nemohou zůstat imunní vůči celospolečenskému vývoji v naší zemi a nejenom v naší zemi.

Zde je můj příspěvek z Demonstrace HzPD v Brně 4. 5. 2013 -- "Povstání českého lidu".

Zdravím vás, vážení spoluobčané

Jak už zde bylo řečeno, hrdinství našich předků nám bude vždy vzorem a je třeba ho neustále připomínat. Lidé v květnu roku 1945, aby se postavili fašistické tyranii, museli vzít do rukou zbraně a stavět barikády.

My, naštěstí, toto dělat nemusíme. Ještě nás nikdo nevraždí, nikdo nás nezavírá do koncentračních táborů.

Ještě ne.

Co tedy máme dělat, když nám mocní tohoto světa pomalu, ale jistě ukrajují z naší svobody? Jaké zbraně chceme použít, abychom změnili řád vývoje naší společnosti?

Myslím, že dnes, našimi hlavními zbraněmi musí být občanské sebevědomí, aktivní přístup k společenským událostem a neustálé sebevzdělávání.

To musí být naše silné přednosti, které nám pomohou při prosazení změn politického a ekonomického sytému.

Pokud chceme rozhodovat o sobě sami, musíme být sebevědomí.

Pokud chceme politiky kontrolovat a odvolávat, musíme být aktivní.

Pokud chceme tvořit alternativu ke kapitalistickému sytému, musíme se vzdělávat.

Jedno čínské přísloví praví: "I z té nejdelší cesty je nejdůležitější první krok".

Mnozí z nás jsme ten první krok udělali. Třeba tím, že jsme dnes tady na demonstraci, někdo si vyvěsil za oknem plakát, někdo napsal článek na svém blogu, někdo zorganizoval diskuzi s přáteli nebo přednášku ve svém okolí.

Je na nás všech aktivních, abychom naše řady rozšiřovali.

Je na nás všech aktivních, abychom cílevědomě tvořili kvalitní podhoubí pro velkou změnu.

Je na nás všech, abychom se připravili na ten pověstný den, kdy už nebude vyhnutí.

Kdy už těch 80% nespokojených občanů, nebude jen ve statistikách, ale budou rázně požadovat zavedení nového spravedlivějšího, politického a ekonomického systému.

Naše cesta bude možná velmi dlouhá. Pokud jsme ale dostatečně rozhořčení a máme víru v to, že jiný svět je možný, nemůže nás už nic zastavit, pokud se obrníme houževnatostí a trpělivostí. Pokud to neučiníme, nemůžeme ani doufat, že dojdeme k cíli našeho snažení. Vše záleží jen na nás, na našem sebevědomí, aktivitě a připravenosti. Všem musí být jasné, že nikdo za nás nic neudělá.

Říkám tedy: "Dejme šanci sami sobě. Vybojujme si celostátní referendum a odvolatelnost politiků. Vybojujme si občanskou ústavu. Vybojujme si změnu ekonomického systému.

Ještě poznámka na závěr. Je otázkou, na jak dlouho bude aktivita občanů utlumena, díky odborům, které promrhaly odhodlání 100 a více tisíců lidí na demonstraci v dubnu 2012. Holešovská výzva, včetně jejích mecenášů, tomu potom dala na delší dobu punc nemohoucnosti.

Foto z akce ZDE, videa ZDE

0
Vytisknout
4447

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2013