Zkusme se prosím oprostit od ideologie, alespoň při jídle

14. 5. 2013 / Karel Dolejší

Debata zásadních zastánců a odpůrců vegetariánství a veganství se rozhořela na plné obrátky, leč obávám se, že kromě zjednodušených tvrzení se v ní objevují i dávno vyvrácené falešné představy. Odpůrci chovu hospodářských zvířat z řad veganů často abstraktně argumentují agregátními statistikami ohledně výměry zemědělské půdy na planetě, kterou zabírá chov, a jež by podle nich mohla být využita k pěstování potravin určených pro lidi. Zapomínají ovšem na drobnost: Velká výměra tzv. marginální půdy umožňuje průmyslové pěstování obilovin jen v omezené míře, dočasně nebo vůbec, a existují dokonce celé ohromné oblasti, kde lidé nikdy nemohli žít jinak než jako pastevci. A ovšem, průmyslové české zdravotníky zase nikdo nepřesvědčí, že kombinace obilovin a luštěnin, případně zeleniny, může zabezpečit tělu veškeré potřebné proteiny naprosto nezávisle na živočišných produktech, takže jediným slabým místem vegana zůstává pokrytí spotřeby vitamínu B12 japonskými řasami Nori (u "frajerů" pak nitrosvalovou injekcí).

Problém není primárně v tom, že se hospodářská zvířata chovají, ale jak se dnes chovají. Nikdy v dějinách se krávy neudržovaly namístě ve statických betonových boxech a nekrmily dovezeným obilím nebo sójou. Nebyl totiž dostatek těchto plodin ani pro lidi a zvířata nejsou na jejich konzumaci ani uzpůsobena, takže mj. trpí větry. V době před zprůmyslněním zemědělství byly zaznamenány extrémní případy, kdy na severu Kanady místy museli kravám v zimě dočasně dávat ryby (nic jiného nebylo), ale nikdo to nepovažoval než za nouzové řešení a nepokoušel se z toho udělat systém. Na marginální půdě, která pro člověka nemůže produkovat téměř žádné plodiny, je ale stále ještě možno pást či sušit seno na zimu. Krávy, ovce nebo kozy tak nejsou nutně potravním konkurentem člověka. Dokonce i drůbež si ve volném výběhu velkou část potravy nalezne sama a obiloviny potřebuje jen v malé míře, případně vůbec (husy). - Nebo zde lze s vynaložením značného úsilí podomácku zahradničit; pěstujte ale průmyslově pšenici a kukuřici a během pár let budete nuceni nechat celou výměru znovu zarůst divokou vegetací.

Je známo, že vegetariánství nebo veganství lidé snášejí velice individuálně, a také se liší zkušenosti z různých životních etap. George Bernard Shaw nebo Richard Wagner jistě nebyli příklady vychrtlých vegetariánů se selhávajícími životními funkcemi. Na druhé straně ale skutečně existují lidé, kterým bezmasá dieta nesvědčí a chorobně po ní hubnou, nehledě na injekční podávání B12. Ale mám za to, že pokud se vyvarujete extrémních experimentů typu živení kojenců sójovým mlékem s atraktivním přídavkem pesticidu Roundup, při pestré rostlinné stravě žádné fatální následky, jimiž tak rádi hrozí čeští lékaři vyznávající vesměs proteinovou dietu třicátých let, ve skutečnosti nehrozí. V nejhorším prostě znova zařadíte občas do jídelníčku nějaké to maso.

Nemalujme tedy zbytečně čerta na zeď. Neexistuje žádná vždy a všude jedině správná možnost, jak se stravovat, ani jak produkovat potraviny. Někdo může maso vypustit a jeho zdraví se zlepší, jiný se ho nedokáže vzdát, možná také proto, že jde o velmi výrazné dráždidlo. Česká republika má ale dosti značný a zatím jen málo využívaný potenciál pro chov hospodářských zvířat na marginálních plochách a není namístě zaměňovat věcnou debatu o těchto možnostech za nepřiznané ideologicky motivované odmítnutí.

Každopádně převládající průmyslový chov zvířat je škodlivý jak z hlediska kvality jejich života, tak z hlediska ochrany klimatu, ale i vzniku rezistentních kmenů baktérií či obživy lidí v chudých zemích, jejichž zemědělci dnes raději živí zvířata na bohatém světovém Severu. Zastaralé dietologické poučky zastávané opět vesměs z ideologických důvodů na tom nic nezmění a nemohou sloužit za omluvu. Omezit spotřebu masa by většina lidí, kteří se už dávno tak pravidelně nevěnují fyzické námaze jako jejich předkové, mohla docela snadno. Mí prarodiče ještě v mládí a po většinu dospělého věku jídali maso maximálně jednou týdně a "přesto" dva z nich snadno přežili osmdesátku. Uvidíme, jaká část generací odkojených chemicky ošetřeným mlékem, masem plným hormonů a antibiotik a sáhodlouhým seznamem různých dodatečných "éček" v další stravě je navzdory novým možnostem lékařské vědy dokáže napodobit - a kdy se vlastně trend zvyšování naděje na dožití při současném vysoce nezdravém životním stylu zlomí...

0
Vytisknout
3768

Diskuse

Obsah vydání | 16. 5. 2013