Česká televize: Povodňové zpravodajství mělo své slabé stránky

5. 6. 2013

Lehce nesouhlasím s obsahem článku pana Štěpána Kotrby ČT24: Komu čest, tomu čest.

Mohu uvěřit, že sledovanost povodňového zpravodajství byla nejvyšší za 8 let existence ČT24, i když si říkám, co jiného by mělo mít v současné době u diváků takový "ohlas"!?, píše Milan Mikuška.

Mohu potvrdit, že řada redaktorů v ČT již po objevení na obrazovce vzbuzuje také u mně ledacos jiného než víru v jejich profesionalitu a věrohodnost v projevu. Oba pánové, o kterých byla v článku řeč, nepatří rovněž mezi moje favority, ale přesto jsem jednoho z nich na obrazovce viděl (pan Ž.), takže asi došly kádry anebo je účast na povodňovém zpravodajství součást požadavku před povýšením.

Nemohu však souhlasit s tím, že řemeslo bylo ČT zvládnuto na jedničku. Osobně se mi nelíbily především "předěly" v trvání kolem 2 minut, které byly ve stylu "no comment", kdy však divák nemohl určit, ze které doby a na kterém místě byl záběr alespoň přibližně pořízen což mohlo být klidně v textové podobě na obrazovce uvedeno a pak by samozřejmě nevadilo ani to, že se řada záběrů opakuje i několikrát za den a jak dodatečně zjišťuji, i v průběhu několika dnů.

Sedám si k tak důležitému informačnímu kanálu a zdroji, abych se alespoň něco dozvěděl a případně si z pročteného udělal obrázek jak si ta či ona řeka na nás vyskakuje. Žánrové záběry na bublající odpadový kanál ve velkém detailu, pohledy na kalnou vodu protékající v úrovni koruny stromů v polocelku a jiné "povodňové klasiky" by mohli být zajímavé v parním létě jako vzpomínková dvojminutovka na velkou vodu. Nic to však neříká o aktuální situaci v terénu - snad jen to, že je to pár minut televizního času dostatečně dotovaného televizními koncesionáři.

Při podobných událostech bych ocenil řadu záběrů z vrtulníku doplněných klidně i tzv. elektronickou tužkou, kterou známe z nedávného mistrovství v hokeji, kde by se dal ukázat rozsah rozlivu řeky a jistě i další zvláštnosti přírodního úkazu zvaného povodně. Nechce se mi věřit, že by to vrtulníková jednotka AČR v rámci výcviku pilotů - jak se obvykle tvrdí, když jde o některou přepravu ústavních činitelů - nezvládla, ale je mi jasné, že to není pro informovanost obyvatelstva nezbytné.

Po jistém rozmrznutí při zahájení povodňového vysílání se také redaktoři televize začali objevovat na různých místech republiky a "aktuálnost vysílání" se zlepšila, což oceňuji.

V těchto "přímých přenosech" z terénu se dají prominout občasné zdvojované informace o průtoku vody (obvyklé schéma: teď protéká, stěny jsou připraveny na, v roce 2002 to bylo... x metrů kubických vody za sekundu), kdy to slyšíte z redakce a následně z reálu, což platilo především pro informace z území hlavního města. Nemohu se však spokojit s tím, že nejméně 50% přímého přenosu vidím redaktora v terénu, mohu ocenit jeho oblečení do nepohody, ale o situaci na místě se toho opticky dovídám dosti méně. Například při záběrech z pražských nábřeží nevidím, jak "vysoko" již voda u břehu dosahuje, ale po "švenknutí" se objeví v dálce středně zatopený Střelecký ostrov, takže usoudím, že už je to dosti vysoko a že pán redaktor je na postě Smetanovo nábřeží.

Na rozdíl od pana Kotrby bych s pochvalnou větou v závěru jeho článku, cituji: "Protože takovou ČT, jaká je nyní, takovou ČT potřebujeme", přece jen chvíli posečkal. I já bych byl rád, kdyby pro ni platilo ono erbovní heslo "sloužím, tedy jsem", ale raději se budu při pohledu na ČT ve všech směrech držet ještě chvíli svého "pochybuji, tedy jsem".

P.S.: Nemohu si pomoct, ale když mám informaci o tom, do jaké výšky vystoupila hladina řeky v metrech a jaký je její průtok v metrech kubických za vteřinu, tak si lépe představím tu výšku v metrech. V prvním dnu povodňového zpravodajství se o té výšce v metrech mluvilo celkem poskrovnu.

0
Vytisknout
5938

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2013