28. 2. 2014 / Daniel Veselý
Ačkoliv Spojené státy skutečně provádějí škrty ve vojenském rozpočtu, snižují jej o osm procent a redukují počet pozemních jednotek na úroveň roku 1940 (z 550 000 na vrcholu války v Iráku na 440 000) ZDE, neznamená to automaticky, že se z jestřábí supervelmoci stane "mírumilovná země" ZDE, jejíž pozemní vojenská kapacita vystačí maximálně na to, "aby nakopala zadek banánovým republikám nebo arabským státům", jak je uvedeno v článku Karla Dolejšího.
Z uvedených výroků v článku Karla Dolejšího by mohl neznalý čtenář nabýt dojmu, že obří vojenská moc USA přinejmenším koroduje, ne-li hůře. Ve skutečnosti jde o širokou transformaci zastaralé tradice "velkých pozemních vojsk, která stabilizovala celé země", na vysoce efektivní a údernou vojenskou sílu schopnou v kooperaci s elitními speciálními jednotkami (JSOC), 17 zpravodajskými agenturami ZDE včetně CIA a NSA a dalšími institucemi, o nichž Američané ani ostatní svět nemá ani tuchu, udeřit kdekoliv na světě, jak ve svých textech ZDE opakovaně uvádí vysoce uznávaný autor publikací o studené válce a novinář Tom Engelhardt. O děsivém rozmachu válečného apetitu Spojených států píše Engelhardt mimo jiné podrobně v tomto článku s četnými odkazy ZDE.
Samozřejmě, že na tak složité téma, jako je zbrojení Pentagonu a škrty v něm, existuje více úhlů pohledů, včetně interpretací řady dat a statistických údajů; ale bagatelizovat vojenskou moc USA "jako by v depresi" není zrovna šťastné, když si uvědomíme, jak šíleně rozsáhlá tato moc v reálu je, nehledě na škrty v "jejím rozpočtu" a redukci pozemních jednotek.
Například program bezpilotních útoků Spojených států podstatně rozšířený Obamovou administrativou představuje značný posun v národní bezpečnostní strategii Spojených států v tom, že od nasazování vysokého počtu amerických vojáků v různých oblastech světa Bílý dům přešel ke strategii "cíleného usmrcování" osob podezřelých z terorismu či napojených na al-Kájdu, a to prostřednictvím na dálku řízenými drony (třeba z kanceláří CIA v Nevadě, Virginii a Kansasu), kterou doplňuje nasazení malých, speciálně trénovaných operačních jednotek. Noam Chomsky Obamovu válku bezpilotních letadel označil za "zdaleka největší teroristickou kampaň ve světě" a též je tažení dronů podle jeho slov "kampaní, jež terorismus generuje" ZDE. Obamova vláda na této vojenské strategii postavila své protipovstalecké operace zejména na Středním východě.
Vývoj a využití dronů (i dalších robotických zbraní) a všelijakých jejich modifikovaných "klonů" v různých oblastech a bojištích světa má nyní i v budoucnu zelenou, a to nejen díky tomu, že náklady na jejich výrobu klesají, jak informuje "přední think-tank" Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS) ZDE. Z uvedeného tedy vyplývá, že i úspory v nákladech na výrobu bezpilotních letounů mohou vést k účinnějšímu využití těchto leckdy smrtonosných "hraček", jejichž budoucnost není radno podceňovat.
V textu ZDE, z nějž v perexu svého článku Dolejší vychází, také stojí tvrzení amerického ministra obrany Chucka Hagela, že s miliardovými úsporami Pentagonu a končícím americkém angažmá v Afghánistánu (které nemusí být úplně konečné ZDE) souvisí přesun pozornosti Bílého domu na země asijsko-pacifického regionu, kde "nebude velká pozemní armáda zapotřebí". Škrty Pentagonu proto do neopomenutelné míry souvisí s ukončením masivních a neefektivních vojenských operací v Iráku a Afghánistánu.
O Obamově "pivotu do Asie", o kterém se Dolejší nezmiňuje a který doprovází jak ekonomická spolupráce Bílého domu s řadou východoasijských vlád, tak zvýšená militarizace těchto zemí, povážlivě třeba v Japonsku ZDE, a výsledkem je napětí v americko-čínských a japonsko-čínských vztazích, by se dal napsat samostatný text. "Přesunutí" amerických "mariňáků" ze Středního východu na východ Asie -- zjednodušeně řečeno -- jistě vojenskou tenzi ani zbrojení tamtéž nezmírňuje, ba naopak, pouze se "přenáší".
Ani ono snížení pozemních sil USA na úroveň roku 1940 není tak dramatické, jak by se mohlo zdát. V roce 1940 měla armáda Spojených států podle textu, na nějž odkazuje Karel Dolejší, necelých 268 000 vojáků, nikoliv plánovaných 450 000 po snížení; tudíž nejde o doslovné snížení pozemních sil na "na úroveň před 2. světovou válkou". Text končí tvrzením, že vojenský rozpočet Pentagonu na fiskální rok 2015 činí 496 miliard dolarů, tedy zhruba tutéž částku jako v letošním fiskálním roce.
Americký expert na prodej zbraní, jadernou politiku a vojenské výdaje William D. Hartung tvrdí ZDE, že i výdaje na zaopatření jednoho vojáka se zvýšily ZDE, stejně tak finance na výrobu zbraňových systémů, stíhaček, bomb atd. a z toho plynou tučné benefity zbrojařům z Lockheed Martin a Northtrop Grumman. Ti mají po ruce armádu lobbistů, již jim jejich mastné zisky zaručí. Co se "jaderné triády" týče, tedy jaderných bombardérů, mezikontinentálních balistických raket a ponorek schopných nést jaderné střely, Hagel prohlásil, že se nic nemění, informuje Hartung a dodává, že jde o zbytečné artefakty studené války. Expert dále uvádí, že plánované škrty se citlivě dotknou vojenského personálu, tedy obyčejných pěšáků bojujících v poli, nikoliv však zmíněných (a dalších) zbrojařských korporací ani předáků armádní hierarchie.
Za snížením počtu amerických pozemních sil stojí další faktory. Podle bývalého amerického ministra financí Paula O'Neilla je za nynější krouhání vojenského rozpočtu zodpovědný také Dick Cheney, který v prvních letech vlády George W. Bushe dvakrát trval na daňových úlevách pro nejbohatší Američany ZDE. Tyto "daňové úlevy", jež mimo jiné vedly k extrémní nerovnováze v příjmech Američanů, dnes Pentagon podle O'Neillových slov postrádá. Také ilegální invaze do Iráku, pro niž horoval právě Cheney a jež Američany dosud stála 1 bilion dolarů (a bude stát další 2 biliony dolarů), se podepsala na škrtech ve vojenském rozpočtu.
O obratu válečné strategie Pentagonu a jeho stálém apetitu po válčení svědčí také investigativní žurnalista Nick Turse spolu s dalšími investigativními novináři, jako je Jeremy Scahill ZDE. Ti odhalují skutečný a děsivý obraz Obamovy "tajné války", jíž se účastní Zelené barety, Rangeři, Navy SEALs, komanda Delta Force, dále pak specializované posádky helikoptér a bojových člunů atd.. Obamova vláda v současnosti vede "tajnou válku" ve 134 zemích po celé planetě, jejíž rozsah se od podzimu roku 2001, kdy americká vláda zahájila globální tažení proti terorismu, znatelně zvýšil. Obamův předchůdce -- jestřáb George W. Bush -- "válčil" pouze na půdě 60 států ZDE. Obamova demokratická vláda tedy své vojenské angažmá v cizích zemích na rozdíl od Bushovy republikánské vlády zvýšila o 123 procent (!) O negativních dopadech, rozsahu a vlastně i obludnosti těchto "špinavých válek" pojednává filmový dokument Jeremy Scahilla s názvem Dirty Wars ZDE.
Souhlasím s autorovým stanoviskem, že USA mohou vést války pomocí proxy sil, dronů a tajných operací a že mohou dále iniciovat "barevné revoluce" (o možném destabilizačním vlivu USA na Ukrajině proti Rusku píše třeba bývalý zástupce šéfredaktora Wall Street Journal Paul Craig Roberts a jiní ZDE) s tím, že klasické intervence a okupace rozsáhlých území už nikoliv. "Mohou destabilizovat a škodit, ale skutečně vítězit nikoliv," píše Dolejší. S tím já souhlasím, nikoliv však s postojem, že americká vojenská moc výrazně upadá. Nikoliv, pouze se transformuje na sofistikovanější podobu.
Diskuse