26. 2. 2014
Poučením z Egypta pro Ukrajinu je, že vzdorné davy na náměstích dokáží zlikvidovat starý režim, avšak málokdy vytvoří nový
Městská náměstí jsou neuvěřitelně mocné politické divadlo. Letos je to už druhé představení ukrajinské pouliční revoluce, a třetí představení egyptské. Západní televizní diváci jim všem fandí, píše Simon Jenkins v deníku Guardian.
Náměstí Tahrir a Majdan se tak přiřazují k istambulskému Taksimu, teheránskému Azadi, pekingskému Tiananmenu, pražskému Václavskému náměstí, aténské Syntagmě, londýnskému Trafalgarskému náměstí a k desítkám dalších městských prostor, které po celém světě fungují jako ikony moderní revoluční politiky. Na těchto posvátných fórech se soustřeďují tisíce lidí a bojují proti údajně utlačitelskému režimu. Někdy dokonce i zvítězí.
Taková shromáždění už dlouho fascinují filozofy. Režimy se dnes netřesou, když proti nim útočí miliony na facebooku nebo twitteru. Sociální sítě ale fungují jako nástroj komunikace. Cílem je živé, lidské shromáždění v ulicích.
Jenže takové davy jsou svou podstatou anarchické a chaotické. Jejich motivy jsou v podstatě záporné, jsou v opozici proti moci. Davy ničí, ale málokdy něco budují. Mnoho dnešních aktivistů jsou studenti a pocházejí z městských vzdělaných vrstev. Uzurpují si legitimitu pouliční moci, avšak nezastupují ostatní společenské vrstvy a regiony ve své zemi. Pozorovatelé poukázali na to, že protesty na Náměstí nebeského míru v Pekingu neměly žádné stoupence mimo Peking, a proto mohly být tak lehce potlačeny. V Bělehradě při pádu Slobodana Miloševiće byly protestující davy relativně neefektivní, dokud se k nim autobusy nepřidali dělníci z venkova. Na Ukrajině Janukovyčem otřáslo až vědomí, že se majdanský protest šíří do celé země.
Podle Eliase Canettiho, autora knihy Davy a moc, potřebuje dav "nasměrování, pokud nemá přijít o hybnost a zemřít". Bylo zjevné, jak naivní byli demonstranti v Káhiře. Dokázali projevovat sílu okupace náměstí, ale ve vývoji události neměli větší vliv než sílu veta při každé další změně událostí. Zdálo se, že jsou vrháni sem a tam silami, které demonstranti nedokázali zvládnout, konkrétně dobře organizovaným Muslimským bratrstvem. Dokázali vytvořit "největší demonstraci v historii", avšak jediné, na co se zmohli, bylo skandování "všechnu moc lidu". Ten argument od Bastily nijak nepokročil. Jak řekl jeden rodič, "Vy si myslíte, že stan a přikrývka vyřeší všechny vaše problémy."
Romantici někdy hovoří o "moudrosti davů" a o tom, proč "my jsme inteligentnější než pouhé já". Zapomínají na to, že totalitní vládci umějí masami manipulovat ke svým vlastním účelům. Zapomínají na hysterii a na krutost, jíž je dav schopen. Spontánní shromáždění je bezprostřední a nestabilní, svou podstatou je nebezpečné, a je to dar nejen budoucím demokratům, ale i demagogům. Davy málokdy projevují soudnost.
To, co se stalo minulý týden, to potvrzuje. Vyjednavači z EU v Kyjevě jednali s vládou i s opozicí a pak nabídli Majdanu balík opatření k vyřešení krize a k disciplinovanému převzetí moci. Janukovyčovi by bylo umožněno víceméně důstojně odstoupit, byl by to proces, který by Putin býval těžko mohl odmítnout. Avšak davy to nepřijaly. Vyhnaly řevem vyjednavače z náměstí a odmítly prostor náměstí opustit. Janukovyč ztratil nervy a utekl.
Ukrajina má štěstí, že má demokratický parlament, který představuje celou zemi. Tato instituce nyní bude podrobena vážné zatěžkávací zkoušce. Avšak, stejně jako v Egyptě, faktem zůstává, že řádně zvoleného politika svrhl dav v ulicích. Ten politik si to možná zasloužil. Možná byl zkorumpovaný, groteskní a byl to vrah, loutka v rukou Ruska. Ale nicméně měl ještě pořád pozůstatek volební legitimity, kterou demonstranti neměli. Jeho stoupenci na to nezapomenou.
Dav na náměstí není žádným rituálem demokratické očisty. Je to nejprimitivnější lidská reakce na hrozbu. Je signálem rozkladu politických institucí, selhání zákonnosti a pořádku, signálem uzurpování moci stranou, vedením, mafiány. Dav dokáže vyhodit pojistky oslabeného režimu a uvrhnout stát do tmy. Málokdy rozsvítí světlo demokracie.
Revoluce může nabídnout naději lepších časů. Ale historie je vždycky skeptická. Ještě před měsícem se shromáždil jiný velký dav na náměstí Tahrir v Káhiře. Bylo to naprosto ironické. Dav oslavoval po třech letech chaosu návrat armády k moci. Někdy i davy v ulicích touží po pořádku.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Diskuse