"Corbyna Británie potřebuje, aby se změnil veřejný diskurs"

17. 8. 2015

čas čtení 3 minuty

"Panebože, dej mi sílu!" To jsou slova, jimiž reagoval jeden čtenář listu Guardian na zprávu, že se tři anticorbynovští kandidáti na nového předsedu Labouristické strany hašteří do krve o to, kdo by měl odstoupit, aby se neštěpil anticorbynovský hlas. Čtenář se domnívá, že je to zbytečné, protože Jeremy Corbyn zřejmě stejně vyhraje na celé čáře. A proč? Protože je to antiestablishmentový kandidát. Blíže to ve svém komentáři vysvětluje Zoe Williams:

Na kampani Jeremyho Corbyna je od jejího začátku typické, píše Zoe Williams, že ti, kdo ji kritizují, ji tím jen posilují. Lidé, kteří mu nadávají, že je to nerealistický kandidát, jen tím posilují dojem, že Corbyn revoltoval proti omezenému neambicioznímu prostoru "realismu". Každý další Corbynův kritik ho nyní posiluje, prostě tím, že z kritiky vyplývá, že jsou kritikové nervózní, anebo je zvýrazněn kontrast mezi Corbynovou pozitivní kampaní a negativistickým bědováním kritiků, nebo prostě jde o to, že kritikové zajistí, že o Corbynovi všichni vědí.

Je to záviděníhodné postavení, kdy přijímáte energii ze zjevně nevyčerpatelné zásoby zuřivosti a vzteku vašich odpůrců. Ale tady začíná mít měkká levice, která nikdy nepovažovala Corbyna za příslušníka ultraortodoxní levice, s ním problémy. Corbyn chce znovu otevřít uhelné doly, což je v dramatickém protikladu k téměř všeobecnému konsensu, že uhlí by se mělo přestat těžit a pálit.

Jenže jde o to, že Corbyn nemusí mít ve všem pravdu. Nemusí si být jist. Nemusí mít všechno finančně rozpracované. Nemusí být responzivní a reagovat na všechno.

Tato politická chvíle je o rozražení dveří a o vpuštění dovnitř jednadvacátého století.

Od finanční krize jsme otrokem politických tvrzení založených na ekonomických principech, v něž nevěří už ani sami ekonomové. Vnitřní kritici současného kapitalistického modelu jsou všude: jedinými lidmi, kteří se těch zastaralých idejí stále ještě přidržují, jsou politikové a technokrati, kteří je podporují.

Životně důležitou věcí je odebrat veřejný diskurs politikům, kteří nechtějí zpochybnit existující pořádek, protože se bojí, že by to vypadalo "protipodnikatelsky". Pokud se jim ale ten veřejný diskurs neodebere, zůstaneme zabřednuti do chyb včerejška navždy.

Že mají vlády řídit zemi jako se řídí domácnost, že škrty jsou rozumné z hlediska rozpočtu, abychom mohli příští rok jet na dovolenou - tomu už nikdo seriozní nevěří. MMF v to nevěří. Je to mýtus. Politika škrtů, kterou provozuje současná vláda, je nesmyslná. Ministr financí se nezbavuje dluhu, jen ho přesunuje ze státních do soukromých rukou.

Vlády, které mají rozpočtový přebytek, nejsou rozumné, jsou to vlády, které nemají nic, co by investovaly.

Vzývání růstu za každou cenu, ať je to z jakéhokoliv zdroje, tato debata se musí změnit a proměnit v debatu o zaměstnanosti. Jinak je to destruktivní. Současný model podnikání - kdy jsou všechna rozhodnutí činěna pro akcionáře - je dnes ostře kritizován skoro všemi ekonomy. Ale přesto politikové nedokážou vnímat podnikatele jako něco jiného než tvůrce bohatství.

Tohle se musí změnit a na to nepotřebujeme mesiáše - jen jednoho velmi neposlušného poslance. Jeremy Corbyn se v parlamentě 500 vzepřel při hlasování požadavku disciplíny své strany a hlasoval jen tak, jak on sám uznal za vhodné.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6484

Diskuse

Obsah vydání | 19. 8. 2015