Proruští separatisté používají drony, ukrajinská armáda posílá se zprávami posly...

Ukrajinský konflikt běžných dní připomíná 1. světovou válku

17. 8. 2015

Saša Bak je velitelem 7. roty u 93. brigády ukrajinské armády. Ve svých 21 letech je zdaleka nejzkušenějším a nejlépe vycvičeným vojákem jednotky čítající 110 členů. jejich úkolem je bránit část téměř opuštěné vesnice Pisky, pouhou míli od proruskými separatisty kontrolovaného Doněcku. V jednotce má směsici uboze vycvičených vojáků a dobrovolníků. Ví, že setrvalý útok na jejich pozici by nemohli ustát. Přesto se po zranění okamžitě vrátil na svou pozici, i když měl 30 dní na zotavenou. Na bojové mise totiž chodí se svými vojáky sám, protože nikdo z jeho vojáků není trénovaný jako on. Reportáž z východu Ukrajiny přinesl deník Washington Post.

Každý den se soumrakem začíná vzájemná přestřelka z automatických zbraní. Rota, kterou Saša Bak vede, má velitelství v jednom ze polozbořených domů, známé jako Pozice 18. Okolo jsou vykopány šest stop hluboké zákopy a palebné posty ve vzdálenosti necelých 100 metrů od základny. "V květnu byly zákopy hluboké jen zhruba metr, ale poté, kdy byl náš voják zabit při ostřelování, jsme je prohloubili," říká Bak.

Během dne, kdy je ostřelování sporadické, rota pracuje na zlepšení obrany Pozice 18. Vojáci plní pytle na umělé hnojivo hlínou a nahrazují ty poškozené z předchozí noci. Jiní kopou nová skrýše, v nichž budou žít následující měsíce. Pozice 18 by by příliš mnoho přímých útoků nevydržela, říká velitel Bak.

Ukrajinská vláda tvrdí, že během dosavadních bojů s proruskými separatisty zemřelo 6 000 lidí. Sedmá rota ztratila během letošního roku 9 vojáků a 26 bylo zraněno. Vše od února, kdy bylo uzavřeno příměří, které je bylo téměř okamžitě porušeno.

V noci, kdy teplota padá, propuká boj. Vzduch plní výstřely z automatů a minometů. Tanky obou stran střílejí ze zákopových pozic. V Pozici 18 padá ze stropu omítka a zdivo, když granáty vybuchnou. Někteří vojáci připravují munici do granátometů a automatických zbraní v zákopech. jiní kouří a sledují ruskou televizi na jediné dvacetipalcové obrazovce, kterou mají k dispozici.

Jedním ze symbolů Pozice 18 je zbraň, které vojáci říkají "muzeum". V zákopu, který je nejblíže separatistickým pozicím, je kulomet vyrobený v roce 1930. V chodu je jen díky neustálé údržbě. tato zbraň je výstižnou metaforou způsobu, jakým sedmá rota vede válku. Téměř veškerá její výzbroj pochází ze starého sovětského arzenálu, nebo se ji podařilo ukořistit od lépe vybavených proruských jednotek.

Život v podzemních skrýších a zákopech je návratem do 1. světové války. nejen to. Důležité informace jsou předávány pomocí poslíčků, protože separatisté pravidelně poslouchají nezabezpečené vysílačky.

Sedmá rota má při svých 110 vojácích jen 4 zařízení pro noční vidění. Přitom separatisté zcela běžně používají drony a monitorují jejich prostřednictvím oblast Pozice 18. Většinou se jedná o levnější, čtyřvrtulové modely, ale Bak tvrdí, že viděl i větší stroje připomínající Predátory americké výroby. Drony jsou vybavené termosenzory i nočním viděním a pomáhají tak navádět separatistickou artilerii, tvrdí Bak.

I když ukrajinská armáda má leteckou podporu, od podpisu příměří v roce 2014 ji nevyužívá a ponechává tak oblohu dronům nepřítele. Proruské síly mají také lepší rušičky rádiového signálu, lepší tanky. Bak tvrdí, že v nedaleké opuštěné chemické továrně je minimálně deset strojů T-72. "jediný důvod, proč jsme stále naživu, je, že tyto stroje nemají vycvičené posádky," říká velitel sedmé roty.

Ačkoliv je sedmá rota připravena, příjezdové cesty jsou zaminovány a těžké zbraně jsou schovány v živém plotu, Bak ví, že by nemohli dlouho odolávat přímému útoku.

V březnu 2014 schválil a americká vláda balík ve výši 214 milionů dolarů na vojenskou pomoc ukrajinské armádě, avšak mimo smrtící zbraně. Pomoc obsahovala komunikační vybavení, vojenské automobily Humvee, protidělostřelecké radary, zařízení na noční vidění a termosenzorické přístroje. Jeden z tiskových mluvčích u 93. brigády dostal neprůstřelnou vestu americké provenience, používanou v nultých letech v Iráku. V jedné z kapes stále zůstávala bible předchozího majitele.

"Amerika může poslat cokoliv," říká voják používající přezdívku Ruby. "Protitankové střely, Humvee, sušené jídlo, cokoliv má, bereme." Jenže Obamova administrativa nechce ukrajinské armádě dodávat zbraně, dokonce ani obranné, kvůli obavě z toho, že Rusko eskaluje konflikt, což může skončit anexí dalšího území, stejně jako v případě Krymu.

Je také otázka, zda by vojáci podobní těm, kteří slouží u sedmé roty, byli schopni high - tech zbraně dodávané z USA používat. Jde o směsici profesionálů a dobrovolníků. Když rota přijela v březnu na frontu, 18 vojáků dezertovalo. Podle Baka šlo o přirozenou selekci. Ti, kteří zůstali, poslouchají a bojují.

Prof je 55letý dobrovolník, bývalý horník, který dříve sloužil v sovětské armádě v Mongolsku. Jediný plat, který dostává, je jeho hornický důchod. Shrbený po letech dřiny v dolech se šourá se okolo zákopů, oblečený do šortek, chráničů kolen a vybavený lehkým samopalem. "Nemám problém bojovat proti armádě, v níž jsem kdysi sloužil," říká. "Vzali nám Krym a teď chtějí i Donbas."

Velitel Bak je jedním z nejmladších vojáků u roty. V 15 letech nastoupil do elitní akademie Suvorov v Kyjevě. "Můj soused bojoval v Afghánistánu a jeho příběhy mě dostaly," říká Bak. Břímě velení mu nedovoluje příliš spát. Jeho gauč většinou okupuje zatoulané kotě Wendy, protože Bak je většinou na obchůzkách po své rotě, rozmístěné po polích mimo obec. Když zrovna nebojuje, řeší telefonáty příbuzných svých vojáků. "Většina matek vojáků má můj telefon a volají, aby zjistily, co se děje," směje se Bak. "Myslí si, že jsem sekretářka roty."

Bak, od března už dvakrát zraněný, je hrdý na své bojové dovednosti. Na rozdíl od svých západních protějšků vede většinu patrol osobně. Jsou obvykle složeny z několika vojáků, kteří vstupují hluboko do tzv. " neutrálního území": tisíc metrů široký pás země mezi ukrajinskými a separatistickými pozicemi, kde často dochází k přestřelkám mezi oběma stranami.

"Řada mých vojáků není tak dobře trénovaná jako já. Proto chodím taky. Musím to udělat sám," říká velitel roty. 24. června najel jeho transportér na minu, čtyři střepiny ho zasáhly do levého ramene. Po ošetření v nemocnici dostal 30 dní na zotavenou. Navzdory zděšení své rodiny a přítelkyně se vrátil na frontu po první noci doma. Muži z roty prý brečeli, když se vrátil.

V posledním červencovém týdnu byl zraněn znovu, střepina ho zasáhla do chodidla. Ošetřen byl na frontě. Před návratem k jednotce v červnu volal Bak přátelům z dětství, seděli u drinku. Vzpomíná, že se ptali, jestli je fronta nebezpečná a jestli tam umírají lidé. "zjistil jsem, že s nimi nemám nic společného," říká.

Kompletní text v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6060

Diskuse

Obsah vydání | 19. 8. 2015