Bodláky Václava Duška

Barabové

17. 8. 2015 / Václav Dušek

Tunelování má tradici. Pomineme tunel karpální, není totiž k popukání. Z nábřeží na Letnou se razil tunel v letech pionýrských i stalo se, účetní nahlédl realitu v režimu tuhém k nežití, sebral výplaty barabů a ádijé za hranice všedních dnů.

Hranice střežena, miny, světlice, zátarasy, ploty, psi, vojáci – účetní si však věřil. Zadržen v postřelovaném pásmu chlupatým kamarádem Harýkem, vyslýchán, odeslán odpovědným soudem na mnoho let za katr k převýchově.

Pochopitelně, v letech obrody nepovedený baraba tvrdil, že byl politickým vězněm. Usvědčen z nepravdy. A přece – chtěl zhatit národní hospodářství, svým způsobem politický štvanec.

Tunel Blanka byl prý od začátku špatně plánován; do hluboké studny napadaly miliony v rychlém tempu, dvakrát se dílo propadlo; do výstavby kecaly snad i domovnice a zakyslá politická smetánka. Našinec by zaplakal, co nedostatků zjištěno, optimista by zaplakal, kolik amatérů podepisovačů podepisovalo, rozhodovalo, pesimista plakal ­ škoda, že jim někdo nepředložil k podpisu - žádám trest smrti, vykonám sám brigádně. 

K breku je i špatně odvedená práce od zlatých českých ručiček - nebo stavěla zahraniční komanda naverbovaná k otrocké práci. Tunely duší, neposlušná kultura, omyl... Tunelování v našem teploučku stojí na pevných základech.

Vytunelovat se nechá mnohé - i paměť. Sláva barabům!

0
Vytisknout
3285

Diskuse

Obsah vydání | 19. 8. 2015