Bodláky Václava Duška
17. 9. 2015 / Václav Dušek
Záplava anonymních vzkazů postihla i demokratická média. V padesátých letech na základě anonymního udání zavřeli tátu do TNP u Sázavy v Lešanech - Prosečnici; po letech zjištěn anonym, bytost, která prošla drážďanským peklem při pekelném náletu – mučený, odsouzený k trestu smrti... Proč se stal anonymem? K nepochopení. K lítosti. Omlouval se, ale ten, který omluvu zasloužil byl už tam, kde se nepohřbívá.
Život je autorské divadlo. V lágru, kde drželi sudetské Němce před odsunem velel prý jakýsi Marhoul, svině a hrdlořez. Mohl sloužit klidně v lágrech s masovými vrahy. Z lešanského vršku jsem zhlížel do údolí - nejmladší vězeň jedné noci hned po dětech odsunutých Němců. V kamnech plápolal oheň, ležel jsem vedle vlčáka přikrytý ovčím kožichem strážného; dodnes vidím laskavé psí oči - lidské štěně se bojí, olíznu ho, ochutnám...
Obrana proti anonymům málo platná. V demokratickém světě být anonymním dárcem hnusu znamená pokročilou nemoc - nenávist. V bekajícím stádu nakažené kusy putují směrem ke kilometru nula.
Neanonymně: Jak je důležité míti Filipa zjistila snad i znalkyně padesátých let, narozena v letech šedesátých, osoba Semelová, trpící chorobou Nestydlivost. Pravila, že doktorka Horáková vinu přiznala, takže k justitční vraždě nedošlo. Milá krasavice, ještě že žijete v demokracii, i když nedokonalé, křehké a kdoví ještě jaké - v obráceném gardu letech dinosauřích riziko oprátky pro vás nesmírné. Jistě, nejste anonymní hurdrmanice, demokratické pokrytectví se nosí, ale očekával bych od vás, jako od ženy a matky větší pokoru před ohavnou vraždou politické odpůrkyně.
Pozdravení všem filutům tam na konečné.
Diskuse