Levice ani pravice nepřinášejí rozumnou alternativu vůči ANO, a tak se dá předpokládat, že budoucí vlády budou tvořeny koalicí ANO a ČSSD, kde ČSSD bude ráda, že je ráda, že může držet ANO u moci a vyhnout se osudu ODS. Možná ale za této stagnace dojde k důležitým změnám v oblasti boje proti korupci, hazardu a zneužívání exekucí. Ve vládě jsou lidé, kteří mne velmi příjemně překvapili, na prvním místě ministr spravedlnosti Robert Pelikán, a to ať už jde o zákon o státním zastupitelství, o práci na civilizované formě exekucí nebo o jeho postoj k uprchlíkům. Velmi pozitivně vnímám politický vývoj spojený s komunálními politiky, jako je Matěj Stropnický (třeba Pražané pochopí, že to, co chtěli od TOP09 a od ANO, dostanou teprve od Stropnického, a zvolí ho primátorem), Jan Čižinský nebo Matěj Hollan. Tito lidé vskutku představují moderní civilizovanou politiku západního stylu, která se u nás třeba časem prosadí. Ta zkušenost s ní ale musí začít zdola, z komunální úrovně.

Jistě výrazným společenským fenoménem je postoj různých politiků k uprchlíkům a k tzv. uprchlické krizi. Některé strany se na tom lámou, např. ČSSD (Jiří Dientsbier a František Bublan proti většině), KSČM (Jiří Dolejš proti většině) nebo ANO (Robert Pelikán a Jiří Zlatuška proti Andreji Babišovi), jiné to upevňuje v jejich postojích, např. zelené nebo ODS. Příjemným překvapením byl pro mne postoj KDU-ČSL (včetně Bělobrádkova vymezování se vůči s parlamentní demokracií zjevně netrpělivému a nezkušenému Andreji Babišovi).

Naopak na bizarní „národní“ protievropské a protiimigrantské vlně se rozhodlo těžit tolik vzájemně nesourodých a egoistických politiků, včetně Miroslava Sládka, který vyplul kdesi z hlubin 90. let, že se příliš neobávám, že by mohlo dojít ke vzniku reálné politické síly této politické orientace. Spíše půjde o to, vydělat na tom nějaké peníze, jak se to podařilo Úsvitu za Tomia Okamury. Zatímco představitelé civilizovaného přístupu k uprchlíkům našli mezi sebou jakousi základní spojnici, která definuje půdorys fungování otevřené společnosti a právního státu, představitelé odporu k uprchlíkům představují tak nesourodou masu bizarních politických koncepcí, že se nemohou nikdy shodnout kromě toho, že se shodují na tom, že z české xenofobie je možné vydělat velké peníze.

Problém je, že o peníze se špatně dělí, když má každý z aktérů sebestřednou naději, že právě on je ten, kdo shrábne všechno. Na lodi, kde jsou spolu Zeman, Sládek, Klaus, ODS, Vandas, Okamura a jim podobní není možné daleko dojet, i kdyby vítr foukal sebevíce.