Právní stát na troskách politického systému

17. 8. 2017 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
Když se podívám zpětně na dobu někdy za začátku nultých let, kdy v této zemi vládla jakási všeobecná deprese z toho, že policie nedokáže sáhnout do vysoké politiky a že státní zástupci kauzy zametají pod koberec, cítím dnes obrovskou změnu. Při pádu Nečasovy vlády, která vlastně umožnila změnu na nejvyšším státním zastupitelství, de facto na nátlak Věcí veřejných a TOP09 proti vůli ODS, se mohlo stále ještě zdát, že policie šla po větru obecné negativní nálady veřejnosti. A pravice se s tím vlastně nikdy pořádně nesmířila.


Na tuto vlnu svým heslem „všichni kradou“ nasedl Andrej Babiš jako ten, kdo zachrání tento nově nastupující právní stát proti tradičním stranám. Samozřejmě to bylo absurdní, aby právě ten člověk, který v tom systému, nastoleném ODS a ČSSD, opulentně zbohatl, takže si mohl koupit média („aby psala pravdu“), byl zárukou právního státu. Jenže tradiční strany v tomto nemohly konkurovat. Z Nečasova „padni komu padni“ ze sněmovních voleb 2010, kdy ODS ještě celkem uspěla (ale kdy už se např. vykroužkováním Ivana Langera z prvního místa kandidátky na nevolitelné místo ohlašovalo blížící se zemětřesení), zůstala kauza Nagyová a podpis pod Klausovou amnestií/abolicí.

Babiš měl být pro ty, kteří ho volili, zřejmě zárukou, že dojde aspoň k potrestání tradičních stran. ČSSD, která měla ještě v létě 2013 podle průzkumů preferencí téměř jisté drtivé vítězství, se po volbách rozložila (lánský puč) a odevzdala se Babišovi. Pravice se nedostala za symptom křivdy ze zhroucení Nečasovy vlády a budovala představu, v čemž jí pomáhala vlekoucí se soudní řízení, že policie a státní zastupitelství se utrhly z řetězu. Čtyři roky zároveň dštila síru kritiky na Babiše, aniž by jí to jakkoli pomohlo. A nyní policie a státní zastupitelství viní Babiše přesně ve smyslu dlouhodobé pravicové kritiky. Nyní jdou proti větru veřejné obliby, proti předpokládanému vítězi ve volbách a nejmocnějšímu muži ve státě, kterého podporuje i prezident republiky.

Je to něco, co bylo v nultých letech nepředstavitelné. Jenže co s touto situací udělají tradiční strany? Pravice by mohla jásat, kdyby ovšem jasně razila heslo „padni komu padni“ v případě pádu Nečasovy vlády. ČSSD by mohla jásat, kdyby šlo o plody její reorganizace policie, ale tu státní zástupci, kteří stojí za změnou fungování orgánů činných v trestním řízení, stále nepodporují. Zdá se logické, že pokud si orgány v trestním řízení troufly dokonce na Babiše, budou přicházet také nové případy z nitra tradičních stran. A bude stále obtížnější je označit za politický boj. Ostatně pokud Babiš označuje jednání policie v případu Čapí hnízdo jako politický boj, zjevně tím přistupuje na tezi pravice, že se policie utrhla z řetězu. Koalice ODS a ANO, která odvolá nejvyššího státního zástupce a vrátí poměry do dob, kdy se jen zametalo a nikoli vyšetřovalo, by pak dávala svůj pravý smysl.

V nultých letech jsme si nedokázali moc dobře představit, jak by reagoval politický systém na fungující právní stát, tak nějak jsme ve volání po vyšetřování kauz, sahajících do vysoké politiky, předpokládali, že politika se pod tlakem fungující policie a justice pročistí. Nástup Andreje Babiše jako absurdního zachránce práva před tradičními stranami a selhání tradičních stran, které mu tenhle narativ neodkázaly důvěryhodně vzít, ukazuje mnohem složitější realitu. Už od roku 1998 zní v české politice klíčová otázka takto: co s potenciálem voličů, kteří chtějí vyšetřování korupce a fungující právní stát? Na tomto základě vyhrál Zeman v roce 1998, na tomto základě vyhrál Špidla v roce 2002, na tomto základě uniklo vítězství Paroubkovi v roce 2006, na tomto základě uspěl Nečas v roce 2010 a Babiš v roce 2013. Paradoxním výsledkem tohoto procesu by byla situace, kdy by v roce 2017 vyhrál na tomto základě volby někdo, kdo by byl obviněn policí z podvodů s veřejnými penězi.

0
Vytisknout
9442

Diskuse

Obsah vydání | 22. 8. 2017