Kdy se bude o americkém intervencionalismu hovořit v téže míře jako o ruských imperiálních ambicích?
22. 8. 2017
/
Daniel Veselý
čas čtení
3 minuty
Včerejší Události, komentáře hodnotily
destruktivní odkaz srpnové invaze Varšavského paktu, od níž letos uplynulo 49
let. Podle očekávání se diskuse stočila na ruské imperiální ambice, jejich
výrazně negativní povahu a neradostný výhled do budoucna v tomto ohledu. Pokud
ale hodnotíme mocenské touhy či přímo zvůli významných států a velmocí, je vždy
nutno vzít do úvahy historický a geopolitický kontext, jinak bude mít Kreml
úsilí o přepisování historie o poznání snazší.
Vzhledem
k naší historické zkušenosti a geografické poloze se dá celkem pochopit,
proč se veřejnoprávní sdělovací prostředky do mikroskopických detailů zaobírají
imperiálními dobrodružstvími Sovětského svazu a posléze Ruské federace - ačkoli
některé události bývají líčeny zkresleně. Mediální mainstream neustále
zdůrazňuje, že Česká republika je součástí západního civilizačního okruhu.
Můžeme debatovat o tom, zda tomu tak ve skutečnosti je, či nikoliv. Pokud ale
tuto tezi akceptujeme, musíme také přijmout zodpovědnost, jež z ní vyplývá.
To znamená, že je nutno poctivě informovat o negativech souvisejících s
intervencionalismem západního společenství v čele se Spojenými státy.
Třebaže i
západní sdělovací prostředky mají v tomto ohledu nezanedbatelný deficit,
produkce tuzemských médií středního proudu jako by navěky zamrzla ve
studenoválečnických předsudcích. Přitom v západních akademických kruzích
probíhá živá debata o skutečné povaze studené války, dochází k revizi některých
konfliktů té doby, aniž by analytické hodnocení kontaminovala černobílá
studenoválečnická optika.
Politický
geograf Martin Riegl v Událostech,
komentářích uvedl, že Sovětský svaz a posléze Ruská federace počínaje rokem
1939 napadly asi deset svých sousedů. Informuje snad veřejnoprávní televize kupříkladu
o tom, že Spojené státy mezi lety 1898 až 1994 provedly v Latinské Americe celkem 41 intervencí (17 přímých a 24 nepřímých), tedy intervenovaly každých 28 měsíců, aby svrhly nepohodlnou vládu? Hovoří
se snad o destrukci způsobené invazí americké armády do Dominikánské republiky
v roce 1965, která co
do počtu obětí může směle konkurovat vpádu Sovětského svazu do Maďarska
v roce 1956? Připomíná Česká
televize tisíce obětí invaze do Panamy v prosinci 1989, kde americké letouny hlava nehlava bombardovaly chudinskou čtvrť El Chorrilo? Nikoliv. A tento informační deficit
s sebou nese neopomenutelná rizika.
Zatímco SSSR
a později Rusko intervenovaly téměř výlučně v blízkém zahraničí, USA se
neomezovaly pouze na svůj „zadní dvorek“ v Latinské Americe, ale prováděly
invaze po celém světě. Mnozí namítají, že se Spojené státy pouze snažily
neutralizovat vývoz zhoubné komunistické ideologie, nicméně některé ze
studenoválečnických mýtů již byly vyvráceny renomovanými historiky, kupříkladu absence sovětské hrozby v řecké občanské válce nebo v angolském konfliktu. Jestliže hovoříme o nutnosti
potlačovat totalitní ideologii v různých koutech planety, lze tak činit
prostřednictvím ničivých invazí, zabíjením milionů lidských bytostí a podporou
brutálních diktátorů? Příkladů je
samozřejmě více a je pouze na nás, zda budeme schopni konfrontovat naše
ideologické předsudky s nemilosrdnými fakty.
Česká
televize by tedy o těchto skutečnostech měla informovat se stejnou vervou,
s jakou referuje o zločinech Sovětského svazu a imperiálních ambicích
současného Ruska. Sledujeme totiž, jak hlad po vyvážených informacích vytváří
obrovské vakuum, z čehož těží konspirátorské a manipulativní weby a koneckonců
i samotný Kreml, jehož úsilí o přepisování dějin nachází nejednoho příznivce.
11992
Diskuse