800

"Důvěra k minulosti" je hloupost

26. 8. 2017 / Jiří Hlavenka

čas čtení 3 minuty

ČTK vyhlásila, že důvěra v ekonomiku u nás dosahuje rekordních čísel a má asi pravdu - viz přiložený obrázek s kontinuitou posledních dvaceti let.

Je to vlastně učebnicový příklad chyby v úsudku, páchané navíc kolektivně, napříč populací, občany i podnikateli.

Důvěra je vždy vztažená k budoucnosti. "Důvěra k minulosti" je hloupost a pokud bychom chtěli hodnotit přítomnost, nepoužijeme slovo důvěra, ale spíše "spokojenost se současným stavem". Občané i firmy se tedy dívají do budoucnosti rekordně optimisticky. Proč? Protože zhruba tři poslední roky je na tom ekonomika dobře.

Jenomže minulost ani současnost neimplikuje budoucnost. Přesto takto uvažujeme.


(Vědecky se to jmenuje "efekt primingu" a za jeho prokázání se udělovala nobelovka). A nejenže tak uvažujeme, ale ovlivňuje to i naše chování. Je-li dobrá současnost, vidíme dobře i budoucnost a podle toho se chováme. Více nakupujeme, více utrácíme. Protože více utrácíme, firmy více prodávají a začnou ještě více vyrábět, zdražovat, nabírat lidi, zvyšovat mzdy, spirála stoupá, budoucnost nikdy nevypadala zářivěji.

Podívejte se ještě jednou na ten graf. Kdy byla důvěra v ekonomiku (tj. v budoucnost!) na lokálním maximu? Těsně před vypuknutím ekonomické krize. A předtím? Těsně před vypuknutím krize. A předtím?

Málo nás zajímají varovná znamení, když jsme spokojení. Nemovitostní a hypotéční trh (bezprostřední spouštěč minulé krize) je na maximech a jednoznačně přehřátý. Už opět, tak jako v minulosti, se staví jen aby se stavělo - s vírou, že když něco postavím za sto, tak to hned bude mít hodnotu sto dvacet a dále stoupat. Už se opět ve velkém "sekuritizuje", přebalují a balíčkují se cenné papíry pochybné kvality a dále se prodávají. Fabriky na auta jedou na plné obrátky, tak jako před krizí: pak se náhle s překvapením "zjistilo", že lidé už auta mají a nepotřebují je vyměňovat za nová, že jim ještě v pohodě slouží. Peníze jsou opět superlevné, takže kdo může, tak se zadlužuje: státy, města, obce, občané, firmy. (Od roku 2005 se velikost globálního veřejného dluhu zdvojnásobila, v EU je nyní na 90% HDP, před krizí v r. 2008 byla na 65%). Banky dosahují vysokých zisků (momentální spokojenost!), ale rizikových úvěrů se vůbec nezbavily. Akciové indexy jsou na maximech, ale výkonnost firem tomu neodpovídá. Čína - dosti pravděpobný spouštěč krize - představuje totálně přefouknutý ekonomický balón, s kumulovaným dluhem na 250% HDP (!!) a s žádnou snahou o měkké přistání.

Jsme-li na maximu spokojenosti, znamená to, že krize vypukne hned po prázdninách? To vůbec ne: může to být kdykoli v nadcházejících měsících nebo letech, žádný termín není více pravděpodobný než jiný. Ale v tom to je skryto: není vlastně žádný důvod mít nyní vysokou "důvěru v ekonomiku", tedy důvěru v budoucnost.

Podívejte se ještě jednou na graf. Kdy byla důvěra (v budoucnost!) nejnižší? V polovině roku 2012. Přitom právě v této době měla být nejvyšší: z úderů krize se svět už slušně vzpamatoval, trhy "vyhládly", naplnila se poptávka. Cykličnost ekonomiky zde je od úsvitu civilizace, a fakticky největší šance na lepší budoucnost je v dolní úvrati krize a největší šance na zhoršení je v úvrati horní. Přesto - kolektivní chyba úsudku - jsou lidé názoru zcela opačného.

Radu na závěr už přede mnou řekli jiní: "Expect the best, plan for the worst, and prepare to be surprised."

0
Vytisknout
10362

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2017