Jak mohou populistické vzpoury svrhnout liberální demokracii

9. 3. 2018

čas čtení 4 minuty
Autoritáři jsou na vzestupu a voliči jsou sváděni extrémy. Aby mainstreamoví politici vrátili tuto ránu, musejí pochopit příčiny lidové nespokojenosti a obnovit morální základy demokracie, napsal Yascha Mounk.


Existují dlouhé dekády, během nichž se zdá, že se dějiny jen tak plazí. Volby jsou vyhrány nebo prohrány, zákon přijat či zamítnut, objeví se nové hvězdy a legendy uložíme do hrobu. Ale z hlediska běžného provozu kultury, společnosti a politiky se věci nemění.

Pak jsou tu krátká období, v nichž se naráz vše změní. Noví politici útočí na scénu. Voliči fandí politice, která by včera byla nemyslitelná. Sociální napětí dlouho bublající pod povrchem vybuchuje v hrozivých explozích. Systém vlády, který se zdál neměnný, vypadá, jako by se měl rozpadnout.

V takové chvíli se právě nacházíme.

Donedávna triumfálně vládla liberální demokracie. Při všech nedostatcích většina občanů vypadala hluboce oddána této formě vlády. Ekonomika rostla. Radikální strany byly bezvýznamné. Politologové se domnívali, že demokracie ve Francii nebo USA je dávno naprosto nevyvratitelná a v příštích letech se změní jen málo. Politicky řečeno, budoucnost se zdála být nepříliš odlišnou od minulosti.

Pak se budoucnost dostavila - a ukázalo se, že vypadá velmi odlišně. Občané byli z politiky dlouho rozčarováni; teď jsou netrpěliví, naštvaní, dokonce pohrdaví. Stranické systémy se dlouho zdály být zmražené; teď jsou autoritářští populisté na vzestupu po celém světě, od Ameriky po Evropu, od Asie po Austrálii. Voliči měli dlouho jednotlivé strany, politiky nebo vlády v neoblibě, ale teď někteří mají dost samotné liberální demokracie.

V Rakousku ultrapravicový kandidát málem vyhrál prezidentské volby. Ve Francii poskytuje rapidně se měnící politická krajina nové příležitosti pro krajní pravici i levici. Ve Španělsku a Řecku se stranické systémy rozpadají rychlostí, která bere dech. I v údajně stabilních demokraciích ve Švédsku, Německu a Nizozemsku extrémisté slaví bezprecedentní úspěchy.

Už nelze pochybovat o tom, že procházíme populistickým obdobím. Otázka zní, zda se se změní v populistickou éru - a zpochybní samotné přežití liberální demokracie.

Když je demokracie stabilní, je tomu tak z větší části proto, že všichni hlavní političtí aktéři jsou většinou ochotni držet se základních pravidel demokratické hry.

Některá z těchto pravidel jsou formální. Prezident nebo premiér umožňuje justici vyšetřovat prohřešky členů jeho vlády, místo aby vyhodil vyšetřovatele. Vyrovná se s kritickým tiskem, místo aby umlčel noviny nebo pronásledoval novináře. Když prohraje volby, opustí pokojně úřad, místo aby se držel moci jako klíště.

Ale mnohá z těchto pravidel jsou neformální, což ztěžuje rozhodnutí o tom, zda byla porušena. Vláda nepřepisuje volební zákon několik měsíců před volbami, aby maximalizovala své šance. Političtí vzbouřenci neoslavují autoritářské vládce minulosti, nehrozí zavíráním oponentů nebo porušováním práv etnických a náboženských menšin. Ti kdo prohráli volby neomezují pár dní před odchodem pravomoci úřadu, do nějž byl zvolen protivník. Opozice potvrzuje v úřadu kompetentního soudce, jehož ideologie se jí nelíbí, místo aby nechala místo u nejvyššího soudu prázdné, a uzavře nedokonalý kompromis ohledně rozpočtu, místo aby připustila uzavření státních institucí.

Krátce řečeno, politici, kteří mají skutečný zájem na pokračování systému, mohou považovat politiku za kontaktní sport, ve kterém se všichni účastníci perou o výhodu nad protivníky. Ale jsou si také dobře vědomi, že je třeba, aby existovaly určité meze pro sledování stranických zájmů. Vyhrát důležité volby nebo schválit důležitý zákon je mnohem méně důležité než zachování systému. Demokratická politika nesmí nikdy degenerovat v totální válku. "Proto, aby demokracie fungovaly," napsal politický teoretik a bývalý lídr kanadské Liberální strany Michael Ignatieff, "musejí politici respektovat rozdíl mezi nepřítelem a protivníkem. Protivník je někdo, koho chcete porazit. Nepřítel je někdo, koho musíte zničit."

V USA a v mnoha jiných státech světa už demokratická politika takto nefunguje. Jak ukázal Ignatieff, stále více "sledujeme, co se děje, když politiku protivníka nahradí politika nepřítele". A nové pokolení populistů za to nese pořádný díl odpovědnosti.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8646

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2018