Prasklé bubliny

17. 5. 2018 / Václav Dušek

čas čtení 4 minuty

Plkání hrůzu světu nahání; máme mezi sebou skutečně borce, kterým se zježí chlupy, když se kdokoli staví do role vlastence. Vlastenec – omezenec. Vážení sociální demokraté, přestaňte napínat a zkoušet voliče, čeho všeho jste schopni. Chováte se dětinsky a nemáte štěstí na partajní předsedy. Vláda s vámi bude bez vás, máte lví ambice a dluhů na statisíce – skromnost vám neuškodí, přátelé sociálna. V Karáčí o vás nevědí zhola ničeho – vypínáte se ke hvězdám a tonete v bažinách. Nu, nejste sami ku legraci.

Naše politické tiplice, důstojníci s dvojí přísahou až za hrob pod mohylou zmaru, Všetečkové humánní i stíhaní, regionální rejdy s vytrvalými obejdy, pomazaní s nepřehlédnutelnými ostudnými projevy i výjevy, vyhlášené pozdní bojovnice, vinohradské plukovnice, šikovné lichotnice; ochota ohnout hřbety nám nechybí, kde že. Včera přítel, dnes nezbedný nepřítel – nu, koumáci se vyhnou drobnohledům pravdomluvců, pablesky slávy bývají omamné, masožrouti, žabožrouti - ti jsou jedna rodina; živočichové se mohou potrhat s levnými nápady ve prospěch drolivé společnosti. Spalovači snů zneužívají pochybující bytosti – významní bardi v Podřipsku, královsky placení europinčlové, zmatení zpozdilí reformátoři, duchovní migranti, strašidelní kostlivci, podomní ekonomičtí majstři, volební lídři staženi pevnými povřísly; humanita v nedohlednu, reformní odpadlí balíci. Popírat realitu se vyplácí, ono se tím leccos i vykácí. Bublina praskne za minutu dvanáct!

Máme veselou společnost. Kocháme se při obrazovkách surovostmi k dětem, i odporným vraždám ubohých matek bez mozku, vídáme okradené a zbité seniory, trýznivě mučená zvířata - a pachatele skrýváme, chráníme před poznáním, proč?! Ciráty s podezřelými, vazební absence, popírání rozsudků, zneužívání postavení, humanitní bdělost; řítíme se do právní záhuby, citujeme zákony, jako když bičem mrská – falešná solidarita okusuje zbytky právních záruk. Mockrát potkáme barda, zažijeme konkláve chuti ostropestřce; u nás hodnověrností nešetříme. Úsvit dějin zvolna přichází, zátarasy proti islámskému fašismu nebudujeme, k čemu, spoléháme na náhody. Inu, ona se nějaká ta Weise Krähe vždycky najde. Podporujeme zisky bank, testování čehokoli v zájmu obrany, bez bázně a hany, pátráme po citlivých hodnostářích s křišťálovým úmysly, zkoumáme náboženské skupiny, vyhledáváme mezinárodní teroristy, burcujeme davy k potírání malicherností, odhalujeme skryté tyranie, vytěsňujeme důkladně z mysli nežádoucí minulost.

Pamatuj, koťouchu: nejsi-li ozbrojen, nejsi muž! Následovníci padlých hrdinů opožděně vlastenčí. Pocta pro plaché nepřichází. Klekání z polních kapliček plaší nejednoho fledermause; s citronovým cumlem šlapeme vstříc neodolatelné budoucnosti, svázáni trýznivými pouty udržujeme plánované, prozkoumané a povolené tradice. Z ostrohu přehlížíme pohlednicovou nádheru Podřipska. Rodina, základ státu! Inspirace pro vlastenectví platí pro venkovského balíka stejně tak, jako pro pražského Pepíka i brněnského jazykového specialistu. Přefouklé bubliny do švestek splasknou. Kdyby tak ještě něco káplo, třeba úcta. Kde ale brát? Malicherní tupci rozhodují, kdo byl a bude hrdina. Po bitvě každý generálem, jak známo. Hrdinství odvozované ideologickými praktikami poškozuje podřipskou historii. Necháváme rozhodovat nedůstojné tajtrlíky, kteří zkoumají odvážné bytosti pohledem ustrašených tatrmanů; u nás dostat medaili bývá i humorným okamžikem, třeba když pár odpůrců hradních praktik opustí historický sál, kam necháme vlézt, bohužel, i charakterově vadné jedince. Bez obav, vbrzku splasknou.

Politická bouřková mračna přinášejí hromy a blesky – zvolená drobotina se dohaduje o prkotinách a světový expres nepočká. Spěcháme pomalu, máme na mysli staré latiníky. V dohledné době můžeme očekávat nejednu studenou vlnu, třeba i z EU. Zpustlé divadlo jednoho herce omílá nezáživné skutečnosti. Máme konečné řešení – budeme se milovat, uznávat, podporovat, ctít odlišnosti, podporovat nefalšovanou skromnost. Budeme obezřetní v provolávání slávy kdekomu na počkání. Nemusíme sloužit obrům s mlčenlivostí vazalů, polykat břitké výtky, brát si servítky, sklánět hlavy v domnění, že mezinárodní pokora čemusi slouží. Rozmáchlá gesta tlučhubům nechyběla a nechybí. Intelektuální kruhy se vypínaly ctnostmi a zásluhami. A bublina splaskla.