18. 5. 2018 / Boris Cvek
Jan Čulík píše: „Představa pana Borise Cveka, že brexit je důsledkem sporu mezi „elitami“ v britské Konzervativní straně, je hodně idealistická. Spíš jde, bohužel, o skutečný póvl.“ Jde mi o to, aby mi nebylo špatně rozuměno. Podstatné je, jak brexit začal.
Nikdy by nebylo žádné referendum o brexitu, kdyby se toto téma nestalo nástrojem pro mocenský boj mezi Davidem Cameronem a jeho protivníky. Předpokládalo se, že vítězství prounijního názoru je jisté, otázkou bylo jen, nakolik bude přesvědčivé. Když bude jasné, upevní to pozici Camerona, když naopak bude těsné, nastoupí na jeho místo lidé jako Boris Johnson. Proto byli všichni v Konzervativní straně překvapeni a naprosto nepřipraveni, když vyhrál odchod z EU.
Brexitáři vsadili na to, že v zájmu svého politického prospěchu sáhnou na dno davové hysterie, lží, vzbuzování nenávisti a xenofobie. V tom smyslu stojí za brexitem „póvl“. A džin vyvolaný z lahve se do ní jen tak nevrátí. Může se úplně vymknout jakékoli kontrole. Možná je nadějí všeobecná únava z realizace brexitu a nakonec nutná rezignace na tento pokus o kvadraturu kruhu. Škody na podrytí představy o tom, že na liberálních hodnotách postavený politický systém je „koncem dějin“, jsou však podle mne nevratné.
A možná je to tak i dobře: je to probuzení do reality, která nikdy není konečná, definitivní, zejména pokud jde o realitu velmi sofistikované společnosti, která funguje na základě poválečných hodnot teprve pár desítek let (v případě přístupu k homosexualitě ještě v 50. letech v Británii byl Alan Turing odsouzen k chemické kastraci za to, že policii prozradil, že má milence).
Z pohledu dvou nebo tří set let je poválečná společnost v západní Evropě pouze malinká výchylka z věky trvajících poměrů věčného útlaku, bezpráví, rasismu, xenofobie a nepřetržitých válek.
Pozn. JČ: Dovolím si opět doplnit pár upřesňujících informací. Když říkám, že motorem fundamentalistického brexitu je póvl, mám tím na mysli, že jde o skupinku asi 50 extremistů v Konzervativní straně, kteří vůbec nemají ponětí o vnějším světě, žijí ve své vlastní fantazii někdejší slávy britského impéria a sní o tom, že ji obnoví a budou si moci po zrušení všech civilizačních předpisů v zemi, kterou promění v svůj vlastní pašalík, autoritářsky vládnout. Charakteristickým rysem těchto ideologizujících blouznivců je naprostá nekompetentnost, což byla hlavní charakteristika bohužel i bývalého britského konzervativního premiéra Camerona.
V normálních zemích se hlubinné ústavní změny, jako je brexit, které hrozí změnit hospodářskou a politickou situaci země na mnoho desetiletí, musejí schvalovat nejméně dvoutřetinovou většinou. Nic takového Cameron pro své referendum o brexitu nepřipravil, a minimální rozdíl mezi stoupenci a odpůrci brexitu při hlasování v referendu o brexitu v červnu 2016 vytvořil v Británii obrovské problémy. Nemůžete provádět hlubinné ústavní změny, když proti nim hlasovalo více než 48 procent voličů.
Slova "nekompetentnost" a "póvl" jsou silně namístě i proto, že Británie prostě nemá spolehlivé právní procedury pro tyto záležitosti. Kdyby měla psanou ústavu, k takovéto diletantské katastrofě by nikdy nedošlo.
Diskuse