Bodláky Václava Duška

K dokonalému štěstí milimetr

31. 5. 2018 / Václav Dušek

Hodnotných zpráv nám neubývá, zvídavost lidu roste, sledujeme poutavé dekolty, barevné kalhotky, nezkrotná bujná vypadlá prsa, namrkneme do soukromí padlých hvězd, pornohvězd, slintáme nad zkažeností celebrit, mroukáme štěstím; obdivujeme slovní zbrojnice, dovádivé partajnice, hlučné polnice – pokrok nezastavíš! Historie se opakuje, s tím nic nenaděláme. Nepomohou ani instituce zkoumající minulost v nehodné přítomnosti. Drží se nás jako klíště chamtivost, bezuzdnost, nadutost, lačnost, pýcha, lež a nenávist, závist, pokrytectví, hněv, hloupost a povýšenost; v našem pokolení vzrůstá lidopravectví. Uleželé informace přibývají. Zrodilo se nám velké množství doktorů všelikého druhu – pro samé politology už není kam šlápnout, odulý vousatý chlap se telí do obrazovky, prý je filosofem, no nazdar, ke všemu učí a žactvo čučí.

Máme našlápnuto ku štěstí. Kupředu a zpátky ni krok! 

Zlodějiny nepotrestány, přitom lupiči jsou na dosah, není ale vůle mizery odsoudit, přitom zlehka prošustrovali miliardy, natřásají se v proudu lásky a nenávisti, bičování se nebojí ani za mák; smějte se, ale pár z nich se vydrápalo na špičku pro úspěšné darmojedy. Všímejte si, jak si jsou sami s sebou jisti, my jsme jim pro legraci. Nebát se ptát, více netřeba. Stát se karatelem přináší nenávist. Hlupáci ověšeni třásněmi divoce vřeští a anonymně vytrubují vulgarismy – bezduché bytosti nakaženy zlobou se ukrývají v hlučícím davu. Rádi osočujeme vyhlédnuté obětiny – máme zkušenosti ku rozdávání; kolikrát převlékli kabáty hanbáři, kteří v letech vražedných vykřikovali hesla k popravám odsouzených, později se přidali do služeb socialismu s lidskou tváří a v revolučním kvasu řízeném zahraničními centrálami poučovali občanstvo, jak začít žít demokraticky.

Neváhej, najdi si místo ve společnosti a netrap se rozjímáním nad čistotou času.

Co nám chybí? Láska zdravotního personálu. Máme trvale plné čekárny pacientů s nervy napnutými k prasknutí. Máte-li smůlu, narazíte na sestru buldoka. Mlč a pamatuj – ticho léčí! Chybí nám opravené silnice, dálnice máme a přitom nemáme – výstavba předražena, plánování nahodilé, materiál podivný, mnoho nevydrží – ono si zaprší, pak mrzne a máme rázem tankodromy, a ministerstvo dopravy s výkonnými úředníky v počtu nelišícím se mnoho se zeměmi zalidněnějšími odolává účinně občanské kritice. Přidejme předražené a nekvalitní potraviny – můžeme radostně tančit. Kdysi jsme tolik zboží neměli – a nyní ho máme, hurá! Místo masa, tuky a kůže, uzeniny podezřelé, zelenina chemizována, chleba většinou nekvalitní… a dovážíme drahý odpad, k radosti obchodníků s našim zdravím, kontroly vlahé, pokuty mírné. Drahé léky luxují peněženky potřebných, starých, nemocných. Zato si můžeme koupit zaručeně účinné vitamíny a potažmo děláme pro zdraví možné i nemožné. Bankovní domy nabízejí peníze – vezmi si úvěr, výhodnou půjčku a my ti vrátíme první splátky – oj, naletíš, nepočítáš a zoufáš. Vzdělávání silně pokulhává za nároky reality, cpeme žactvo nesmyslnými daty, učitelstvo se povyšuje nad žáky, neučí, poučuje, trvá na nesmyslných úkolech – v době internetu jsou, jak se říká lidově, sto let za opicemi. Najdeš skutečného učitele, kape z něho skromnost… Máme generálů nadbytek, ale s penězi nešetříme. A někteří mají pohaslou morálku – budou přísahat peklu, pokud budou mít zachován postup, a všimněte si, jak náhle změnili taktiku k dosažení bojové mety. Urodilo se nám velké množství řádů, metálů, nebude dlouho trvat a nepotkáme nikoho, kdo nebude ověšen vyznamenáním. Chybí nám právní zastání! Skutečné úřednice sloužící veřejnosti, máme k dostání málo laskavosti, pokory a znalostí, i zodpovědnosti. Selhávají nám ekologické brzdy, tolerance, paměť, milosrdenství!

Kolumbária zapomenutých politiků praskají ve švech.

Slýcháme vábení politických všiček: Lidi, ke štěstí nám zbývá půl milimetru!