Izrael: Nedoufejte ve změnu

10. 4. 2019

čas čtení 3 minuty
Izraelské volby přinesly těsné soupeření mezi premiérem Benjaminem Netanjahuem a bývalým generálem Benny Gantzem. Avšak nehledě na to, kdo zvítězí, existuje jen málo důvodů věřit, že na obzoru je nová éra, píše Peter Philipp.


Izraelští učenci se shodují: Ještě nikdy nebylo tak těžké předpovědět výsledek voleb.

V posledních dnech před tím, než se voliči vydají k urnám, je zakázáno publikovat údaje z průzkumů. Nejistota ohledně úterních voleb postupně rostla. Poslední průzkum publikovaný před hlasováním dával oběma hlavním kandidátům, bývalému náčelníkovi generálního štábu Benny Gantzovi a premiéru Benjaminovi Netanjahuovi, relativně shodné šance.

Nepředvídatelnost byla definujícím faktorem této volební kampaně. Netanjahuova strana Likud vládne v koalici s několika malými nacionalistickými a ortodoxními náboženskými stranami. Všechny musejí překročit hranici 3,25 % pro vstup do Knesetu.

Totéž platí pro protistranu: Gantzova nová strana Modrá a bílá, kterou Netanjahu démonizoval coby "levicové nebezpečí" (jde o "klasickou" středovou stranu, takže Netanjahu spíše vypovídá o vlastní extrémní politické pozici - pozn. BL), by také neměla získat prostou většinu, ale mnohé z menších stran, které bude potřebovat jako koaliční partnery, mají problém dosáhnout zákonného limitu 3,25 % hlasů.

Konečný poměr sil ve stodvacetičlenném Knesetu zřejmě určí menší strany. Mandáty těch, kdo nepřekročí kvórum, budou rozděleny mezi ostatní.

Modrá a bílá vyloučila koalici s oběma ze dvou stran izraelských Arabů zastoupených v Knesetu. To je nejjasnější známka toho, jak malý rozdíl existuje mezi Gantzovou stranou a pravicovým Netanjahuovým Likudem.

Strany se během kampaně vážně nevěnovaly žádným skutečným politickým nebo ideologickým rozdílům. Netanjahu své oponenty zesměšňoval a urážel, označoval je za nebezpečí pro Izrael. Gantz byl nejen obviňován z cizoložství, ale v oběhu byly i fámy, že do jeho mobilního telefonu pronikli íránští hackeři a získali tajné informace.

Mezitím Netanjahu využíval úřadu, aby se představil coby státník, který spolupracuje s velkými hráči ve Washingtonu a Moskvě a ukázal, že s ním v čele je osud země v dobrých rukou.

Netanjahuovi kritici ho označují za "izraelského Trumpa". Tři dny před volbami "Bibi" oznámil, že po volbách hodlá anektovat přinejmenším část západního břehu Jordánu. Stejně jako v případě anexe Golanských výšin v roce 1981 by šlo o porušení mezinárodního práva. Ale proč se měl Netanjahu obávat, když má tak blízké přátele ve Washingtonu?

V tomto bodě se Modrá a bílá také nijak zvlášť neliší od Likudu, když tvrdí, že židovské osady na západním břehu Jordánu nebudou zbourány, ale jistě také neplánuje anexi. Jinými slovy, politický klinč, v němž tyto oblasti spočívají od roku 1967, bude pokračovat.

Anexe by ovšem přinesla konec myšlenky na mírové řešení.

To vše by mělo nepředvídatelné důsledky, které by zasáhly daleko za hranice Blízkého východu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8743

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2019