2. 7. 2019 / Boris Cvek
Dneska večer má proběhnout klíčové jednání mezi prezidentem, premiérem a místopředsedou vlády, který je zároveň předsedou sociální demokracie. Oč půjde? Premiér a šéf ČSSD budou přemlouvat prezidenta, aby udělal to, co podle Ústavy musí, tedy aby přijal odvolání ministra kultury Staňka. Když musí, tak o čem jednat? U práva je zásadní taková drobná věc, a to je jeho vynutitelnost. Bez žaloby proti hlavě státu nelze prezidenta donutit, aby udělal to, co musí. Žalobu může podat jen premiér, a ten ji nepodá, protože prezidenta potřebuje.
Premiér v Otázkách V. Moravce prohlásil, že jede za prezidentem pomoci předsedovi ČSSD. Jako by se ho celá situace přímo netýkala. Prohlásil něco o tom, že jako úspěšný byznysmen umí vyjednávat. Nebude tedy zjevně v tom jednání vystupovat jako premiér, tedy jako někdo, kdo by měl být de facto nejmocnější muž ve státě, ale jako zprostředkovatel nebo dokonce prodejce. Nechá se prezident koupit? A za co?
Osobně tomu vůbec nevěřím, zdá se mi naprosto jisté, že oba prosebníci odjedou z Lán nevyslyšeni. Prezident je de facto mnohem silnější než oni oba dohromady, situace ho baví, spadla mu do klína jako dokonalá příležitost předvádět se před veřejností jako mocný car, který podporuje „bojovníka proti korupci“ Staňka. Zejména je podstatná podle mého zdání osobní rovina prezidentovy motivace Staňka držet v jeho funkci, tedy hluboká vděčnost za odvolání ředitele Fajta (a snaha zabránit všemi prostředky návratu Fajta do jeho funkce).
Organizátoři demonstrací proti premiérovi naléhali na veřejnost, aby sledovala politiku. Já to činím systematicky už dlouho, více než patnáct let píši vnitropolitické komentáře do Britských listů. A nemohu říci, že by mne právě sledování politiky udělalo někým, komu přijde politika přehledná. Rozhodně to není hezký pohled a člověk musí v reálné politice umět vybírat nikoli podle srdce a ideálů, ale podle příliš lidských okolností (doporučuji jako průpravu četbu Maxim vévody de La Rochefoucaulda). Zeman dávno nemusel být prezident, kdyby proti němu v poslední prezidentské volbě nestálo tolik navzájem zaměnitelných kandidátů. Ale bohužel prezidentem je. A chová se stále stejně. Z jeho minulého chování lze odhadnout, že ani dnes neustoupí. Ale co se stane pak?
Nikdo pořádně neví. A čím více sledujete politiku, tím méně. Někteří znalci říkají, že ČSSD teď už opravdu odejde z vlády. Václav Dolejší ze Seznamu včera říkal na ČRo Plus, že to je jisté na sto procent. Jenže i kdyby se to stalo – a mnozí, včetně mne, o tom pochybují – tak není vůbec jisté, co vlastně znamená „ČSSD odejde z vlády“. Odejde i ministr Staněk? Prý je to pořád sociální demokrat, tak ano. No, kdyby to byl sociální demokrat, tak snad poslechne přání své strany, která požaduje jeho demisi. Otazník je také nad ministrem Tomanem, který v té věci mlží. Toman byl před vstupem do ČSSD jeden z lídrů tzv. zemanovců, přání prezidenta mu může být mnohem bližší než přání ČSSD.
Ale dobře: řekněme, že ČSSD odejde z vlády. Podle koaliční smlouvy by pak měla vláda padnout. Jenže koaliční smlouvu nelze právně vynutit. Hlavním důvodem, proč se jí řídit, je ten, že se bojíte, že by koaliční partner mohl odejít z vlády. Ale když už odejde, je to jenom cár papíru. Z hlediska prezidenta by stačilo ministry, kteří odejdou, nahradit jinými ministry a vládnout dále. Faktická koalice ve Sněmovně, která nepřipustí vyjádření nedůvěry této staronové, reknstruované vládě, je nasnadě: Ano, KSČM, SPD. Jaké zákony by se daly na tomto půdorysu prosazovat, to je velká otázka.
Kdyby vláda padla, je pravděpodobné, že prezident jmenuje opět pana Babiše premiérem (a Staňka ministrem kultury). Nová vláda by ale musela ve Sněmovně žádat o důvěru, tedy výslovně se opřít o koalici s komunisty a okamurovci. A zase je tu problém, jak by se dalo na základě této koalice reálně vládnout. Komunisté i okamurovci jsou navíc de facto strany, které slouží prezidentovi (čili premiér by se stal ještě více slabou loutkou hlavy státu, než je dnes), jejich zahraniční politika je v naprostém rozporu s deklarovanou zahraniční politikou Ano atd. Ale, jak říkají ostřílení političtí komentátoři, v politice je možné všechno. Nikdo neví, co se skutečně stane. Můj odhad je, že jakákoli vláda Ano, opírající se o SPD, nebude stabilní (něco jiného by byla vláda Ano s Klausem ml., který by ale nejprve musel SPD vzít dostatek voličů, aby se vůbec dostal do Sněmovny).
Jinou možností jsou předčasné volby, které ovšem Babišovi hrozí tím, že zůstane osamocený jako příslovečný kůl v plotě mezi piráty a ODS, aniž by byl schopen složit většinovou vládu. Možná už ve Sněmovně po takových volbách nebude mít nejen sociální demokraty, ale ani komunisty a okamurovce. Jistotu ovšem má, a tou je prezident Zeman. Ten ho nejspíše opět jmenuje premiérem i po předčasných volbách, pokud je vyhraje. Právě proto Babiš proti prezidentovi v žádném případě nepůjde. Je jediná situace, kdy by to mohl udělat: pokud by měl silnou většinovou vládu, v níž by ho podporovaly protizemanovské strany. Možná se po volbách, proběhnou-li, dočkáme nějaké koalice Ano s ODS, která by složila většinovou vládu, v níž by Babiš už nebyl premiérem. Je ale pak otázka, kdo z bývalých voličů ČSSD by pak Babiše volil. Zatím ale předčasné volby jsou čirou spekulací. Dneska v noci se dozvíme více.
Tak přeji hezké a poučné sledování politiky.
Diskuse