Donald Trump chce být diktátorem. Nestačí se mu jen smát

8. 7. 2019



Donald Trump vězní děti v klecích. Pořádá vojenské přehlídky, sní o tom, že bude prezidentem na doživotí. Musíme řádně vnímat, co je to za člověka, míní Jonathan Freedland.


Hlouposti a komické výroky, které neustále padají z Donalda Trumpa, nás zaslepují před tím, že se Trump chová jako autoritář a diktátor, který ohrožuje demokracii ve své vlastní zemi i v mnoha dalších zemích.
 

Nejnovějším příkladem toho, jak Trumpovy komické výroky mohou odvádět naši pozornost od jeho hrozivé podstaty, je to, že Donald Trump pochválil v Den americké nezávislosti 4. července americkou armádu, která porazila Británii v 18. století, protože "ovládla letiště".

Uprostřed veškerého toho posmívání, že Trump je blb, jsme si řádně nepovšimli, že Trump zneužil oslav Dne americké nezávislosti k tomu, že uspořádal vojenskou přehlídku. Generálové, kteří jsou si vědomi toho, že je v demokracii nutno oddělovat vojenskou moc od politické moci, se ostře postavili proti této přehlídce a  většina amerických šéfů vojenských štábů se jí neúčastnila. Generálové dobře rozumí tomu, že vojenská přehlídka je akcí despotů, nikoliv demokratů.

Jiným záběrem ze 4. července je záběr dětí, odebraných rodičům, kteří jsou vězněni v klecích na americké jižní hranici. Svědectví právníků a lékařů, jimž bylo dovoleno tato pekelná místa krátce navštívit, jsou tak strašlivá, že se skoro nedají číst. Děti jsou podrobovány spánkové deprivaci, nemají pokrývky ani matrace, nesmějí si mýt ruce ani čistit zuby. Batolata jsou ponechávána samotná na studené, tvrdé podlaze. Jsou tak ztraumatizována, že sedí mlčky, ohromena v tichu bez slz. Zvlášť děsivá byla zpráva o "čtyřletém dítěti, které se pokusilo o sebevraždu", jehož obličej byl pokryt krvavými drápanci, které si dítě samo způsobilo.

Tohle také dělají diktátoři. Démonizují skupinu lidí - v tomto případě migrantů - jako cizáckou hrozbu, jako invazní armádu, tak intenzivně a tak dlouho, že nakonec to vypadá, že jakýkoliv osud těchto lidí, ať je jakkoliv brutální nebo nelidský, je zasloužený, i když jsou obětmi i ty nejmenší děti. Rozbíjet rodiny, věznit děti v klecích ve vedru ve smrdutých táborech plných nemocí a infekcí - to dělají diktátoři.

Jenže my to nevnímáme a jen se Trumpovi smějeme. Smějeme se tomu, že Trump posílá svou dceru Ivanku na jednání nejvyšších světových politiků. Nečelíme realitě, že to je přesně to, co také dělají diktátoři: Trump konstruuje dědičnou dynastii, aby jeho moc neskončila jeho smrtí.

Všechno to máme přímo před očima. Jak Trump organizuje svá setkání se zahraničními politiky ve svých hotelích, aby na tom mohl vydělávat, až po jeho otevřený obdiv vůči světovým diktátorům. Obdivuje Kim Jong-una, ale v Osace Trump také pobíhal kolem Mohammeda bin Salmana, přestože OSN i CIA varují, že tento saúdský princ nese přímou odpovědnost za vraždu novináře Džamála Chášakdžího. Trump také neustále obdivuje Vladimíra Putina.

Napište si seznam semiotiky diktatury a Trump používá všechno. Nahlas hovoří o tom, že chce být prezidentem na celý život a deal najevo, že porážku v prezidentských volbách nepřijme. Používá diktátorův přístup k pravdě - lže pořád, i o trivialitách, částečně proto, že tím projevuje svou moc.

A Trump také jako despota pohrdá svobodným tiskem. V podstatě úplně zrušil tiskové konference v Bílém domě, jejichž cílem požadovat, aby se američtí prezidenti zodpovídali ze svých činů. Zneužívá své moci tím, že mstivě pronásleduje firmy, které vlastní sdělovací prostředky, které se mu nelíbí: Usiluje o zvýšení poštovného pro firmu Amazon, jako pomstu za to, že Amazon vydává deník Washington Post, a blokuje fúzi společností AT&T a Time Warner, aby poškodil televizi CNN.

Nejděsivější bylo, když se Trump na summitu v Osace shodl s Vladimírem Putinem v jejich vzájemné nenávisti vůči novinářům: "Zbav se jich," doporučil Trump Putinovi. Zřejmě mu závidí, že během Putinovy éry bylo v Rusku zavražděno 26 novinářů.

Trump také ignoruje právo a zákonnost. Jeho poradci prostě ignorují předvolání, která jim vydal Kongres. Trump si také vymyslel neexistující migrantskou "krizi" a na základě této lži vyhlásil celostátní mimořádný stav, aby se mohl obejít rozhodnutí, které Kongress učinil podle ústavy.

Proč tohle všechno nevnímáme jako chování člověka, který usiluje o to stát se diktátorem? Částečně je to jazykový problém. Typičtí diktátoři normálně nemluví anglicky. Nadabujte Trumpa do italštiny, promítejte jeho záběry černobíle, a možná nám to dojde. Částečně je to způsobeno tím, že Trumpovi se dosud nepodařilo provést to nejhorší. Žádné volby dosud nebyly zrušeny, žádní disidenti uvězněni, žádní novináři nebyli zatčeni. Americký systém dosud Trumpovi v tom všem brání.

Jenže to by v nás nemělo vyvolávat falešný pocit jistoty. To, že demokracie zatím vydržela, totiž neznamená, že vydrží i v budoucnu. Všimněte si, v jak velkém počtu Trump jmenuje soudce, kteří s ním sympatizují. Už není možné spoléhat na soudy, že zabrání autoritářskému prezidentu proměnit zemi v diktaturu, pokud soudy začínají napodobovat, co dělá Trump.

Ať se nám to líbí či nelíbí, Spojené státy jsou v demokratickém světě největším hráčem. Jestliže v čele té země stojí někdo, kdo se snaží stát diktátorem, ochromuje to globální normy demokracie. Jak se může Západ postavit řekněme proti Viktoru Orbánovi, když toleruje Donalda Trumpa? Občané a vlády po celém světě si musejí uvědomit, že nestačí chovat se, jako by se nic nedělo. Avšak nejprve musíme jasně vidět, co se děje - a asi se přestat Trumpovi smát.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 
0
Vytisknout
3280

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2019