Írán využil slabosti britské Royal Navy

31. 7. 2019

Ačkoliv to zní tvrdě, ve skutečnosti může Británie ze zajetí svých ropných tankerů vinit jen samu sebe, píše Dakota Woodová. Tak jako větší část Evropy se rozhodla, že se stane snadným terčem - což vyvolává špatné chování těch, kdo jsou ochotni brát si, co chtějí.

Velká Británie kdysi měla úžasné námořnictvo. Její válečné lodě nesly jména jako Couageous (Odvážná), Dauntless (Neohrožená), Indefatigable (Neúnavná) a Ultimatum. Její flotily představovaly více než zdroj národní pýchy - představovaly ji jakožto fyzické ujištění, že Británie má schopnost vidět své národní zájmy.

Počátkem 80. let, nedlouho poté, co se premiérkou stala Margaret Thatcherová, provozovala Royal Navy 64 hladinových plavidel a 16 ponorek. Dnes se britská flota smrskla na pouhých 19 hladinových lodí, z nichž polovina prochází údržbou, a pouhých 10 ponorek. To je důsledkem pokračujících nedostatečných investic do obrany, což lze sledovat ve větší části Evropy a dokonce i v USA.

Důsledkem těchto nedostatečných investic je, že Británie a další západní státy mají jen minimální schopnost chránit vlastní zájmy a takřka nulovou schopnost odstrašovat od špatného chování toho typu, kterého jsme byli nedávno svědky v Perském zálivu.

Nedávné íránské útoky na ropné tankery by byly překvapující, kdyby nebylo čtyřicetileté historie takového chování podporovaného západní tolerancí, apatií, příležitostnou spoluvinou a vlastními silami vyvolané neschopnosti s tím cokoliv udělat. Od té doby, co se v roce 1979 mullové chopili moci, režim v Teheránu důsledně používá násilí a hrozbu násilím k udržení moci doma a rozšiřování vlivu na Blízkém východě.

Někdy jedná přímo, ale častěji prostřednictvím nástrojů jako teroristické organizace Hizballáh, Hamás, Islámský džihád a dokonce i sunnitská Al-Kájda, kromě jiných. Usilovně se snaží zničit Izrael, tajně provozoval program vývoje jaderných zbraní v přímém rozporu se Smlouvou o nešíření, kterou Írán podepsal v roce 1970, zdvojnásobil své úsilí vyvinout ještě výkonnější balistické rakety a cvičí a vyzbrojuje milice v Iráku i jinde pro útok na americké síly a další cíle považované za nepřátele Íránu.

Hizballáh má desetitisíce Íránem dodaných raket a střel, zásobu používanou k ostřelování Izraele. Írán přímo podporuje húsijské povstalce v úsilí získat kontrolu nad Jemenem a umožnil jim útok na saúdskou infrastrukturu a civilisty. Pomohl zachránit stejně odpudivý Asadův režim v Sýrii.

Bylo to íránské porušení sankcí EU na prodej ropy syrskému režimu, co vedlo Velkou Británii k zajetí tankeru plujícího poblíž Gibraltaru. Typicky íránskou reakcí bylo zajetí britského tankeru v mezinárodních vodách.

USA, ačkoliv samy již nezávisejí na ropě z Blízkého východu, uznávají, že velká část světa dál závisí na nepřerušených dodávkách energie z tohoto problematického regionu. Nevyplývá to z altruistických motivů, ale také z poznání, že energetická bezpečnost znamená silnější ekonomiku a ta generuje robustní trhy, na nichž USA rády působí.

Je tu také otázka regionální politické a bezpečnostní stability, která minimalizuje hrozby druhým, omezuje export terorismu a dalších forem násilí a oslabuje příliv přistěhovalců utíkajících před perzekucí nebo smrtí. Írán aktivně pracuje na zničení všech těchto pozitivních podmínek a ukázal se být mimořádně odolným jak vůči diplomatickým výzvám, tak ekonomickým pobídkám, které měly způsobit, že se stane racionálním participantem na mezinárodním dění.

Po nedávných útocích na mezinárodní lodní dopravu USA zvýšily svou vojenskou přítomnost v regionu, aby Íránu signalizovaly, že jeho agrese a provokace nebudou tolerovány. Reakce? Sestřelení bezpilotního prostředku v mezinárodním vzdušném prostoru, hrozba zajetím jednoho britského tankeru - těsně odvrácená osamělou britskou fregatou v regionu, a obsazení dvou jiných britských tankerů, z nichž jeden je dosud zadržován.

Británie spěchá vyslat do regionu další bojovou loď a zrychlila i nasazení třetí. Ale octne se při snaze o udržení této zvýšené vojenské aktivity pod tvrdým tlakem, s ohledem na situaci doma. Když byl na to vše dotázán, americký ministr zahraničí Mike Pompeo prohlásil, že "Odpovědnost... aby se postaralo o své lodě, padá na Spojené království," a pokračoval: "Spojené státy mají odpovědnost za své záležitosti, ale svět v tom má také velkou roli - aby udržel tyto lodní trasy volné."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3215

Diskuse

Obsah vydání | 2. 8. 2019