"Je neetické mít děti v éře změny klimatu?" Profesorka filosofie Rivka Weinberg nabízí vysvětlení.

1. 8. 2019 / Albín Sybera

Rivka Weinbergová je profesorkou filozofie na Scripps College, kde lektoruje semináře zaměřené na etické teorie, politickou filozofii, smrt či smysl života. Je autorkou níže zmiňované knihy a mnoha esejí věnujících se narození a úmrtí či například morální komplexitě dárcovství spermatu. Scripps College (http://www.scrippscollege.edu) byla založena v r. 1926 ve snaze vzdělávat ženy k profesnímu uplatnění i v osobním životě.


David Wallace-Wells je známý americký novinář pravidelně publikující v New York magazine, který se věnuje tématu klimatické změny. V letošním roce vyšla jeho kniha The Uninhabitable Earth: A Story of the Future [Neobyvatelná Země – příběh budoucnosti]. Zde je odkaz na titul přes Penguin nakladatelství, kde kniha vyšla (pokud byste si knihu chtěli objednat jinak přes Amazon a nemuseli tak přispívat na rozvodové řízení Jeffa Bezose).

Níže přiložený text pochází z léta 2017 a český čtenář na něm může nalézt zajímavé mimo jiné i to, jak debata o klimatických změnách ve Spojených státech zasahuje do odvětví akademického světa, které se primárně klimatickou změnou nezaobírají. Klimatická změna se týká každého z nás a každé naší dennodenní činnosti. A stejně tak by se měla především týkat politického dění, což se v české politice křiklavě neděje (naopak, premiér Babiš své cynické chování „po mně potopa“ dotahuje až do podoby blokování závazků členských států EU snažících se o zmírnění klimatické změny).

Mnoho lidí se obává změny klimatu – a k tomu nás teď David Wallace-Wells varuje, že je to mnohem horší, než jsme se domnívali a že jsme tomu mnohem blíže. „Při absenci významného upravení způsobů, jak miliardy lidí vedou své životy“, píše, „se stanou části Země téměř neobyvatelnými a další části děsivě nepříznivými už koncem tohoto století“.

Někteří vědci věnující se klimatu, včetně klimatologa Michaela Manna z Pensylvánské státní univerzity, argumentují, že vize blízké budoucnosti Wallace-Wellse je přehnaně temná. Pokud jsou ale předpoklady v jeho článku správné, tak má pravdu: blízká budoucnost je horší než si většina z nás myslí. Globální apokalypsa oteplení je na blízku a nebude to hezké: budeme trpět – hodně trpět – potom zemřeme – a potom vymřeme. Propukající environmentální neštěstí nás zabije mnoha způsoby: udušením v uhlíkem ucpaném vzduchu, prehistorickými mory zachycenými v ledovcích, které se objeví znovu, až bude arktické pásmo tát, vyhladověním až bude obdělávatelná půda vysušená, otravou smrtícími oceánskými plyny, které se uvolní, až oceánský život vymře - anebo prostě uvařením se za živa (koneckonců jsme jenom kus masa).

Je tedy morálně přípustné přivádět na svět další lidi, aby takhle trpěli s námi?

Ve své knize The Risk of a Lifetime, [Riziko života] věnované etice, jež nám může být nápomocna při rozhodování o početí, argumentuji, že když máme děti, tak na ně uvalujeme životní riziko. Měli bychom tedy předem zvážit povahu těchto hazardů, abychom zjistili, jestli je férové je na potomky uvalit. Dopady klimatických změn nelze v tomto modelu početí dětí ignorovat. Když si vezmeme, že život je sama o sobě riskantní záležitost, nepředvídatelná a často také plná utrpení, tak environmentální faktor může být tím rozhodujícím prvkem otázky, zda „stojí život za ten risk“?

Scénář zkázy Wallace-Wellse se vymyká z morálního uvažování o tom, zda mít děti, anebo ne, svou všudypřítomností a rozsahem rizik, které představuje. Někdy můžeme zmírňovat rizika, která uvalujeme na své děti: například výběrem důvěryhodného a vhodného partnera, uspořádáním si vlastního profesního života a financí, otestováním se na přítomnost závažných genetických poruch, odstěhováním se do okresu s lepšími školami. Tyto kroky negarantují, že naše děti nebudou mít bolestivý a příšerný život, ale jsou to kroky, které tu pravděpodobnost mohou někdy snížit, zmírňují životní rizika.

Pakliže se dopady klimatické změny ukážou katastrofické, tak dopadnou na všechny. Žádná dávka plánování, šetření nebo štěstí či psychiatrie nedokáže změnit teplotu varu anebo zařídit, aby vzduch nebyl plný jedu. A tak, a pokud má Wallace-Wells pravdu o nadcházející klimatické apokalypse, nám nenáleží morální právo tvořit další lidi, aby prožili toto utrpení.    

Tyto myšlenky se samozřejmě odvíjejí od konkrétních dopadů klimatické změny, a to je otázka pro vědce. Existuje však vědecký konsensus, že klimatická změna je skutečná; i to že na ni mají dopad lidé; a že nám způsobí opravdu mnoho problémů stejně jako planetě, pokud nezměníme naše způsoby spalování paliv. Méně jasné je, jak moc je scénář zkázy pravděpodobný, co může obnášet a jak rychle nastane.

Předpovídat budoucnost není jednoduché. V r. 1798 předpovídal Thomas Malthus, že populace lidstva nevyhnutelně převýší přísun potravy. Nestalo so tak a sice hlavně díky technologickým vývojům, které Malthus nemohl předvídat. Představte si, že by se všichni rozhodli nemít děti už tehdy, ještě než vypukne „neodvratný“ hladomor!

V 90. letech 19. století řešila města po celém světě zdánlivě nepřekonatelný problém: koňský hnůj se hromadil podél ulic. Nikdo nevěděl, kam s ním nebo jak ho vyprodukovat méně. Všichni se obávali, že přítomnost hnoje povede k šíření tyfové horečky a dalších nemocí. London Times předpovídaly, že „za 50 let bude každá ulice v Londýně zahrabaná pod devíti stopami hnoje“. Představte si, kdyby se lidé tehdy rozhodli, že je špatné si pořizovat děti, aby se pak musely brodit břečkami. „Automobily bez hnoje už jsou skoro tady“, chtělo by se Vám jim říct. Auta! Kdo to mohl vědět?

Tohle je optimistická odpověď na klimatickou změnu, která se podobá reakci některých prominentních vědců klimatologů: dokážeme to spravit. Solární energie bude levnější a ještě výkonnější. Vyvineme obrovské, levné baterie, které nám umožní být méně závislí na fosilních palivech. Najdeme způsob, jak vyexpedovat všechen ten zlobivý uhlík z naší atmosféry.

Takže jestli chcete mít děti, zlatíčka, tak budete muset pro ta Vaše zlatíčka spravit tento svět. A vypadá to, že mnohem rychleji než jsme se doposud domnívali.

0
Vytisknout
3383

Diskuse

Obsah vydání | 6. 8. 2019