Ve stínu totemů

7. 10. 2019 / Karel Dolejší

Člověk by se neměl zbytečně nechat zmást skutečností, že se v České republice na určitých platformách občas ještě vedou klasické, víceméně věcné a víceméně racionální debaty o různých společenských problémech nebo důležitých politických či ekonomických rozhodnutích. Dopad takovýchto událostí na celek společnosti je totiž velmi omezený, příliš nepřekračuje hranice uzavřené skupiny lidí, kteří ještě sledují nějaká kvalitní tištěná média (deníky, týdeníky) a běžně nakupují knihy. Voličské chování ovlivňují veřejné diskuse jen minimálně.

Postavení racionální debaty v českém veřejném prostoru - ihned po listopadu 1989 zpochybněné kultem nekritizovatelného Václava Klause, po krátké přestávce opět devalvované oposmlouvou, vždy problematické - se s nástupem populismu a ruské dezinformační kampaně v letech 2013-2014 stalo takřka neudržitelným. Dnes tedy balancujeme na samé hranici vytrvalého přesvědčování uvnitř skupinky přesvědčených, zatímco "komunikace", která se týká většiny ostatních obyvatel/voličů, se vyznačuje úplně jinými parametry. Koblihomety, pal!

Klíčové místo náleží "signalizaci". Signalizují se jednak postoje k "veřejnému nepříteli" (Kalousek, Thunbergová, muslimové, uprchlíci...), jednak k veřejnému idolu (Miloš Zeman, Andrej Babiš, Karel Gott). Kmenová příslušnost se však manifestuje také 100 % závaznými postoji ke konkrétním tématům (reforma důchodového systému, téma totality, postoj k EU, NATO...). Není prakticky možné náležet k "naší" skupině ("levicoví voliči") a zastávat přitom "špatný" názor třeba na důchodovou reformu, která přece "vůbec není potřeba". Protože takový přístup sebou nese špatnou, nesrozumitelnou signalizaci. Přijmout skupinovou příslušnost znamená přijmout s ní bez výhrad také sbírku totemů, kolem nichž se povinně tančí. A kdo neskáče, není Čech.

Ovšemže i v minulosti bylo občas složité vysvětlovat názorové rozdíly v rámci ustavených demokratických politických identit - ale nakonec to zpravidla nějak šlo argumentovat. V posledních letech se ale vztah většinového publika k faktům a korektní argumentaci natolik rozvolnil, že už je namístě otázka, zda vůbec zůstal zachován alespoň minimální kontakt.

Dokud budou Češi svou identitární paniku "řešit" převážně zalezením do znepřátelených kmenových děr, z nichž se pak navzájem ostřelují nadávkami a urážkami, věcná debata bude neustále znovu a znovu překládána do špatné kmenové signalizace. Inkluzi ve školství přece prosazují "probruselští elitáři" a smrtelní nepřátelé českého učitelstva, obnovitelnou energetiku chtějí "německými revanšisty zkorumpovaní ekologisté", reformu důchodů "zlodějští pravičáci", členství v EU "nihilističtí globalisté". Všechno nepřátelské kmeny, kterým je třeba to řádně vytmavit.

A jakmile jednou špatně signalizujete, sami jste se navždy vyloučili z naší slušné prvobytně pospolné společnosti.

Sekeromlatem do vás!