Potenciální válečná mapa východní Evropy

4. 11. 2019

čas čtení 8 minut
Často zmiňovaná Suwalská průrva představuje jedinou komunikační trasu spojující Polsko - operační základnu NATO a USA - s Pobaltím, které hraničí s Ruskem a tudíž je zranitelné vojenskými akcemi Moskvy, píše Jacek Bartosiak.


Tato úzká oblast má zásadní význam pro udržení soudržnosti NATO a zaručení kolektivní bezpečnosti zajišťované aliancí. Z vojenského hlediska je mimořádně obtížné zřídit a udržet komunikační linii (LOC) NATO Suwalskou průrvou; vede obtížným terénem a po dlouhé trase, z Varšavy do Tallinu - a protože na křídle leží Bělorusko a Kaliningrad, je zranitelná ruskými aktivy kategorie anti-access/area denial (A2/AD). (Jedná se zpravidla o rakety a střely s plochou dráhou letu omezující vstup protivníka na určité území a pohyb v něm ohrožováním jeho vzdušných, námořních či pozemních jednotek. Z klasického konvenčního arzenálu bychom sem mohli počítat i námořní a pozemní miny - pozn. KD.)

(Ovšemže důležitost Běloruska a Kaliningradu nelze přecenit. Ovlivňují celkovou strategii NATO, eskalační stupnici, jaderné aspekty, politický rozměr, soudržnost aliance a tak dále.)

Nicméně Suwalská průrva je méně důležitá pro Polsko - jehož nezávislost by zůstala intaktní, i kdyby Rusko vpadlo do Pobaltí - než pro Lotyšsko, Litvu a Estonsko. A je mnohem méně důležitá než Smolenská brána - o tom více za chvíli. Baltské státy jsou jako tři plátky masa na špízu představující jedinou cestu z Polska, která prochází terénem v nejužším místě širokým méně než 90 km. Fakt, že jedinou LOC mohou přerušit potenciálně hostilní ruské síly tedy vyžaduje analýzu toho, co by to znamenalo odradit Rusko od agrese.

Smolenská brána

Smolenská brána je situována mezi Dněprem a Dźwinou v oblasti, která historicky vzato byla primární invazní trasou směřující z Ruska do Polska. Samotný terén vymezuje pohyb vojenských sil, což z něj dělá strategicky nejdůležitější oblast ve Střední a Východní Evropě a z Běloruska klíčový prvek geostrategické architektury Střední a Východní Evropy.

Pro Polsko to znamená, že Smolenská brána dělá z baltských států v jakékoliv větší konfrontaci s Ruskem druhotnou operační oblast. Polsko je nejzranitelnější na této ose, stejně jako Rusko. V zásadě Bělorusko představuje potenciální bojiště. Bezpečnostní politika NATO ve Východní Evropě musí vzít tuto skutečnost v úvahu, protože odděluje zájmy Polska od zájmů USA a baltských států. Ruští vojenští teoretici to chápou, odtud vytvoření silné 1. gardové armády na vstupu do Smolenské brány v roce 2016. Tato jediná ruská armáda má více ofenzivních zbraní než všechny baltské státy, Polsko, Německo, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko dohromady. Krycí síly na této ose tvoří kostra jedné polské brigády a jeden pluk kavalerie. Za ruskou 1. gardovou tankovou armádou stojí 20. gardová armáda, která je právě organizována a která bude disponovat stejně významnou palebnou silou.

Spíše než konvenčním křídlem je Východní Evropa strategickým regionem se třemi frontami: Baltskou, běloruskou a ukrajinskou, přičemž Polsko - abychom si vypůjčili od Carla von Clausewitze - představuje těžiště (Schwerpunkt). Rozmístění sil NATO rozhodne o průběhu jakékoliv války a tedy i o osudu Pobaltí, Polska a Běloruska. Zatímco se vojenští plánovači NATO soustředí na operačnětaktické záležitosti, aliance musí také konceptualizovat geostrategické aspekty ruských koaličních válečných plánů.

Jistě, takové plány existují. Od roku 1999 ruské vojenské manévry Zapad simulují invazi do baltských států a Polska. Také ruská 6. armáda často nacvičovala tuto invazi. Moskva nedávno posílila 6. armádu dodatečnými samohybnými mnohonásobnými raketometnými systémy a nacvičovala masivní pomyslné dělostřelecké a raketometné údery proti baltským státům. Do svých sil určených proti baltským státům (force package) Rusové přidali dělostřelectvo k 76. vzdušněvýsadkové divizi ve Pskově.

Ruský pohled

Z ruského pohledu Evropa sestává ze tří strategických směrů: Severozápadního, západního a jihozápadního. Západní a jihozápadní směr v této evropské operační oblasti zahrnuje tři fronty: Baltskou, běloruskou a ukrajinskou. V této oblasti vytvářejí řeky Dźwina (česky známá jako Daugava nebo Západní Dvina - KD), Dněpr, Němen, Bug, Visla a Narva komplexní, navzájem propojené bojiště s masivním bažinatým terénem Polesí (jehož nejdůležitější část tvoří Pripjaťské bažiny na hranici Ukrajiny a Běloruska - KD) oddělujícím běloruskou a ukrajinskou frontu.

Navzdory běžnému přesvědčení, že baltská fronta postrádá dostatečnou hloubku potřebnou k úspěšné obraně, je region hluboký zhruba 300 km a zahrnuje řeky, bystřiny, bažiny a hustě zalesněný terén, který omezuje manévrový boj. Terén poskytuje četné příležitosti k vedení obranných operací za účelem zastavení rapidního postupu a opotřebování útočících sil.

Běloruská fronta, která končí u Smolenské brány, leží severně od Polesí, jižně a východně od řek Dźwiny a Němenu a přinejmenším po část roku představuje dosti přístupný terén. Občas tu mohou jednotky postupovat dosti rapidně. S výjimkou horního toku Němenu a Ščaru a okolních bažinatých údolí zde nejsou omezující terénní překážky bránící v pohybu. Vždy šlo o nejkratší a nejpohodlnější přístup z Ruska do Polska, se shromaždišti kolem Minska, Orši a Vitebska opřenými o strategickou hloubku Ruska a jeho rozsáhlé zdroje.

Jakýkoliv ruský postup na běloruské frontě by znamenal odříznutí baltských států, upřel jim přístup k jejich přístavům a mohl by rapidně přenést válku do středního Polska poblíž severozápadního záhybu Visly, tzn. do samotného srdce Polska. Geografie středního Polska přivádí potenciální útočníky do oblasti severně od Varšavy, která přerušuje gdańskou operační linii a znemožňuje přesun jakýchkoliv posil ze západního Polska přes Vislu. Nicméně obránci to dává slušné možnosti protiakce z jihu (ale východně od Visly) směřující k přerušení operační linie útočících sil, pokud by útočící síly na ukrajinské frontě nehrozily obejitím takové protiofenzívy po křídle.

Ukrajinská fronta

Ukrajinská fronta v oblasti zahrnující kraj Podolí, Volyň a celou Ukrajinu neobsahuje významnější překážky a je perfektní pro masové tankové válčení, s výjimkou velké řeky Dněpr. Východně od řeky Zbruč se kolem Dněstru rozkládá step bez lesních překážek, což použití tanků usnadňuje ještě více.

Tudy postupující síly mohou vstoupit do Polska přístupným terénem Přemyšelské brány, která umožňuje koncentraci útočících sil. Tato oblast bývala perfektní pro masové nasazení kavalerie a manévrový boj už od starověku a představuje slavnou trasu stepních nomádů dobývajících při postupu z Asie Evropu.

Poslední linii obrany před Vislou a Varšavou představují řeky Němen a Bug, které se jižně, na Ukrajině, spojují s řekami Boh a Dněstr. Tato oblast je horizontálně rozdělena bažinami v Polesí, což vytváří dvě oddělené fronty. Jedna z nich byla historicky zanedbávána ve prospěch druhé. Napoleon v roce 1812 zanedbal ukrajinskou frontu na jihu, když mohl zpečetit své vítězství oddělením ukrajinské obilnice od ruského impéria. Po obsazení Smolenské brány Hitler nedokázal využít možnosti postoupit k Moskvě a místo toho se rozhodl obrátit k jihu na ukrajinské frontě, čímž ztratil cenný čas a - v důsledku toho - i válku. V roce 1920 Sověti nepostupovali dost rychle na ukrajinské frontě, takže nedokázali navázat spojení s jednotkami na běloruské frontě. To umožnilo polským silám porazit sovětské armády postupující na běloruské frontě v bitvě u Varšavy v srpnu a později v bitvě na Němenu v září 1920, což zpečetilo vítězství Polska.

Nové skutečnosti znovu staví před současné polské ozbrojené síly a vojenské plánovače tradiční vzorce na bojišti Střední a Východní Evropy, čímž dokazují, že kontinuita v geopolitice a vojenské strategii způsobená geografií je víc než pouhá módní fráze.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
13879

Diskuse

Obsah vydání | 7. 11. 2019