Proč
jsou dezinformační weby jenom jednou stranou mince, za kterou si
Kreml pořídil rozsáhlý vliv v ČR
Odhalení
postavy, která spravuje dezinformační webu Aeronet (a možná se
jako „Šéfredaktor VK“ – vedoucí kolotoče podepisuje pod
obsah Aeronetu) je skvělým počinem veřejnoprávní televize,
Reportérů ČT a Respektu (ZDE).
Životní
situace Marka Pešla by ale měla sloužit jako podnět k dalšímu
investigativnímu pátrání a především k systematickému
pokusu o řešení bezpečnostního rizika, které současná česká
legislativa v oblasti exekučních a insolvenčních řízení
představuje pro demokracii v ČR.
Galerie
politiků, jejichž minulost byla ovlivněna podnikatelskými, či
osobními krachy (v některých případech i tragédiemi), a kteří
dnes hrají klíčovou roli ve formování politického a
hospodářského směrování České republiky je přitom jedním
slovem vyčerpávající.
Nedávno
byl v souvislosti s insolvenční minulostí svých firem
z první dekády 21. století komentován „super“ ministr
Karel Havlíček (např. ZDE).
Podobnou minulostí se ale mohou prokázat i další významní
členové Babišovy vlády jako například ministr zemědělství
Miroslav Toman (ZDE).
Dodnes
zůstává nezodpovězenou otázkou, do jaké míry může pobyt
Andreje Babiše jr. na Krymu, který je nejenom okupován Ruskou
federací, ale také hospodářsky ovládán na Kreml navázanými
gangy (ZDE
anebo ZDE),
hrát roli ve (ne)svobodném rozhodování českého premiéra.
Totální
životní šachmaty zároveň ani zdaleka nejsou výhradou členů
vlády Andreje Babiše. Předtím, než začal vystupovat na obranu
Evropskou komisí údajně nespravedlivě kritizovaného Maďarska a
Polska (ZDE),
a než se dostal na kandidátku ODS do evropských voleb, tak si
poslanec EP Alexandr Vondra prošel velmi složitými peripetiemi a
byl vystaven tlaku jak v souvislosti s kauzou Promopro, tak
se svým působením na ministerstvu obrany ve vládě Petra Nečase
(např.ZDE,
ZDE
anebo ZDE).
Metamorfóza
samotného Petra Nečase z postkomunistického pravicového a
proevropského politika a katolíka v lobbistu a apologeta PPF a
čínského vlivu v ČR (ZDE)
začala postupně po jeho vynuceném odchodu z politiky a
rozpadu manželství (ZDE).
V souvislosti
s pravicovými proevropskými a antikomunistickými politiky pak
nelze nezmínit pozoruhodný příběh Vladimíra Mlynáře. Současný
ředitel pro komunikaci skupiny PPF a bývalý ministr informatiky
svou dráhu po boku Petra Kellnera nastoupil po svém odsouzení a
následném zproštění obžaloby v kauze Testcom (ZDE
a ZDE).
Tento
stále ještě neúplný výčet lidských příběhů snese srovnání
s galerií korporátních insolvencí, po kterých se rozšířil
majetek Petra Kellnera a subjektů spřízněných se skupinou PPF
a jejími bývalými manažery jako je Karel Pražák, Jiří Šmejc,
Richard Benýšek či Tomáš Budník. Příběhy jako Sazka, Škoda
Investment, či Mercury jsou jenom některými výraznými kapitolami
v „růstu“ PPF a jejího okolí (ZDE,
ZDE,
ZDE,
anebo ZDE).
Podobné
podnikatelské historie se samozřejmě neváží jenom k PPF.
Agrofert Andreje Babiše, či jeho bývalý obchodní partner Alexej
Beljajev (ZDE),
za sebou mají také historii dobývání a ovládnutí podniků,
která se neomezuje jenom na jeden případ, kterému se dostalo
mediální pozornosti jako případu Kosteleckých uzenin (např.
ZDE).
Stejně
tak nelze jednoduše tvrdit, že za každým insolvenčním, či
exekučním řízením stojí české, či slovenské společnosti
obchodující s Ruskem, anebo s Čínou. Nicméně
mechanismy, pomocí kterých jsou politici, podnikatelé, anebo
„obyčejní bezejmenní ztroskotanci“ jako Marek Pešl, kteří
spravují dezinformační obsah, tlačeni do kouta a ke spolupráci s
pro-kremelskými zájmy (v podání Marka Pešla to jsou tajemní
„oni“, či „lidé“), tak mají stejný základ.
Když
se nepodaří člověka vyždímat a zničit finančně, tak jde o to
jej k smrti vyděsit, zkrátka docílit toho, aby dělal něco,
co by jako člověk rozhodující se o své vlastní svobodné vůli,
neudělal.
Ve
své knize „Hovory se Stalinem“ popisuje Milovan Džilas jak
Stalin jednal s Georgijem Dimitrovem, prvním komunistickým
představitelem Bulharska, kterého si Džilas vážil za svou
slavnou obhajobu během procesu v nacistickém Lipsku ve 30.
letech. Ten Dimitrov, který si udržel svou důstojnost během
nacistické vazby, byl v přítomnosti opilého Stalina zlomeným
člověkem bez ducha.
Zatímco
však sovětské, ale i československé metody vynucování si
souhlasu měli před koncem éry studené války k dispozici
bezpečnostní a v podstatě celý státní aparát, tak dnes je
pro vynucení si poslušnosti člověka mnohem účinnější dohnat
jej do osobní insolvence, či ještě lépe do exekucí, ze kterých
v současné ČR často ani cesta do osobní insolvence nevede
(viz. například rozhovor Boba Kartouse a Radka Hábla o tom, jak za
drakonickou legislativou v oblasti exekucí bují systém, ze
kterého vzešla bohatství jednotlivých exekutorů, či celých
firem (ZDE).
Nejenomže příslušnou osobu a jeho rodinu můžete legálně okrást až
do morku kostí, ale ještě na něj navalíte dluhy, ze kterých je
často nejrychlejší cestou sebevražda. Vše se přitom děje
naprosto legálně a demokraticky a lidé v těchto existenčních
pastech nemají prakticky žádné zastání od státu (viz. také
ZDE).
Jak
výstižně poukazují Reportéři ČR a Respekt, tak obsah Aeronetu
je schopný efektivně manipulovat nejenom s „alternativní“
a extremistickou voličskou základnou, ale i s podstatnou částí
té populistické voličské základny, která je náchylná i
k manipulaci ze strany premiéra a zakladatele ANO v jedné
osobě, Andreje Babiše.
A
na tenhle celý „kolotoč“ stačí využít v podstatě
jenom pár lidí, jejichž jediná cesta z dluhové pasti je
spolupracovat s „nimi“. Některým vybraným jedincům je do
pasti potřeba systematicky pomoci a někteří se v ní již
nacházejí i bez cizího přičinění, u těch si stačí jenom
mezi nimi vybírat jako v konfekčním obchodě.
Podle mého soudu v tom Havlíček uvízl v
důsledku osobních finančních problémů (mimochodem, podobně jako Toman) a
na koalici proti reformě exekucí, která jde napříč politickým spektrem
(a úspěšně infikovala i Piráty) je krásně vidě...
Diskuse