Mezitím v Absurdistánu 119:

A nyní je čas na něco úplně jiného

10. 3. 2020 / Tomasz Oryński

 

Duda se snažil využít té příležitosti k tomu, aby dokázal, jak je nezávislý, ale samozřejmě nikdo mu to nevěří. Jistě, jeho požadavek, aby za jeho podpis byl z televize TVP vyhozen její šéf Jacek Kurski, údajně rozčílil Kaczyńského, ale přesto, že se Kurski "dal panu prezidentovi k dispozici" (jako by měl prezident právo rozhodovat o tom, kde má být Kurski zaměstnán), polská státní televize TVP je daleko za etapou, kdy by bylo možno její kurs změnit jen odstraněním Kurského. Vzhledem k tomu, že všichni slušní novináři odtamtud byli odsunuti  nebo byli donuceni odejít a jejich místa za posledních pět let převzali výlučně noví propagandisté pro stranu Právo a spravedlnost, nejjednodušší by to tam bylo až po suterén vypálit a začít znovu. Protože, vážně řečeno: opravdu někdo zdravého rozumu věří, že Kurski nebude nahrazen někým, kdo nemá vazby na PiS, a i kdyby se to stalo, dokázal by takový člověk změnit kurs TVP před volbami?

Ale co opravdu irituje, je to, že Duda, nedal polské státní televizi jen dvě miliardy zlotých (12 miliard Kč). Dal jí nejméně 10 miliard zlotých (60 miliard Kč). Ty peníze mají oficiálně nahradit tu mezeru, která vzniká tím, že Poláci neplatí povinný televizní poplatek, a podle nového zákona budou televizi TVP vypláceny po dobu nadcházejících pěti let.  A navzdory vládnímu útoku proti těm, co neplatí ten koncesionářský poplatek, to odmítání prostě zvýší tu vládní dotaci, takže ta částka musí být od roku 2020 nejméně 2 miliardy zlotých ročně. To znamená, že i kdyby všichni od zítřka začali platit koncesionářský poplatek, TVP by přesto dostávala ještě nadto každý rok ty dvě miliardy, takže jestliže nějaký Kowalski loni neplatil koncesionářský poplatek, ale letos ano, zaplatí za tu televizi vlastně dvakrát.

Avšak ten nový zákon o TVP není jedinou věcí, kterou Duda minulý týden podepsal. Také podepsal nový zákon o reformě železniční dopravy. Ale tentokrát to není zákon, který je kontroverzní, spíš to místo, kde byl ten zákon podepsán. Prezident ho totiž podepsal na stole umístěném na nástupišti na polorozpadlé železniční stanici Końskie:

To samozřejmě vyvolalo celou vlnu memů, neboť ta absurdita té situace byla jako něco rovnou z Monty Pythona:



Byla láska, byla také nenávist. Strana Právo a spravedlnost nenávidí Adama Michnika, legendárního opozičního aktivistu, kterého strana Právo a spravedlnost nenávidí za to, že je to šéfredaktor listu Gazeta wyborcza. Pravice mu ráda připomíná, že jeho téměř o dvacet let starší poloviční bratr Stefan Michnik býval stalinským prokurátorem, který se vyhnul soudu za své zločiny - žije ve Švédsku a Švédsko ho odmítá do Polska vydat.

Když se setkal europoslanec strany Právo a spravedlnost Dominik Tarczyński s Adamem Michnikem ve vlaku, rozhodl se ho tam šikanovat a nafilmovat to na mobil. Władysław Frasyniuk, další legenda z odborového hnutí Solidarita, se rozzuřil a vyjádřil se, že jednoho dne někdo dá Tarczyńskému do huby. Jejich zuřivou výměnu názorů na Twitteru zaznamenal jeden organizátor sportovních zápasů, který nabídl, že mezi nimi uspořádá zápas a že výtěžek půjde nějaké charitativní organizaci.

Jako obvykle, jsou lidé, kteří jsou si rovní, a lidé, kteří jsou si rovnější. Ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro donutil mnoho soudců, aby zveřejnili své příjmy. Argumentoval, že transparentnost je nejlepší způsob jak bojovat proti korupci. Ale pak se ukázalo, že  mnoho soudců, jmenovaných do funkce stranou Právo a spravedlnost, dostalo výjimky, aby své příjmy zveřejňovat nemuseli. Je to asi jedno, protože jako loutky strany Právo a spravedlnost jsou už stejně zkorumpovaní.

Vyšlo také najevo, že šéf Národního pracovního inspektorátu porušuje zákony o zaměstnanosti.   Odmítá jednat s odbory, čímž porušuje své vlastní předpisy. Také je obviňován z korupce, dává dobře placená zaměstnání nezkušeným lidem ze strany PiS a tak dále. Nic nového pod sluncem, on sám je samozřejmě také ze strany Právo a spravedlnost.

To, co je nového, je, že čelný právní expert strany PiS, který poskytuje prezidentu Dudovi výmluvy jak porušovat ústavu a který byl shledán vinným, že opsal práci své studentky, se proti tomuto rozhodnutí odvolal k disciplinární komisi na své univerzitě. Poté, co byl jeho případ přezkoumán, právní expert byl znovu shledán vinným, ale tentokrát byl zákaz, aby učil, dvakrát tak dlouhý.  Pro tu studentku, jejímž   práce byla ukradena, však žádná naděje na spravedlnost neexistuje. Prokuratura obvinění vůči němu zrušila poté, co obviněný tvrdil, že studentka byla autorkou té práce z 90 procent a on tam přidal 10 procent, ale ona o tom nebyla informována, takže se však nemohla odvolat. Takže v Polsku zjevně můžete komukoliv ukrást, jakýkoliv text chcete, pokud si k němu přidáte něco vlastního.

Mezitím je Polsko šokováno, že pan prezident jezdí vlaekm. Samozřejmě to nebyl polský prezident - stejně jako ostatní potentáti ze strany PiS, ten jezdí jen v opancéřovaných limuzínách s doprovodem bezpečnostní a policejní eskorty, dokonce i když jede na lyžování. Byl to Guoni Th. Jóhannesson, islanský prezident, který se rozhodl, že po setkání s prezidentem Dudou ve Varšavě by rád navštívil i Gdańsk...

Je to svým způsobem smutné, že jsme si natolik zvykli na scény z Montyho Pythona, že něco, co by mělo být naprosto normální - politik jedoucí veřejnou dopravou - nám přijde jako úplný šok.