Dále připomenu, že když se před lety ozývaly varovné hlasy ohledně českého závazku podporovat takzvanou politiku "jedné Číny", jejíž součástí jsou i územní nároky na celý Tchaj-wan či uznání anexe Tibetu, byly okřikovány a zesměšňovány coby údajně snad cosi odtrženého od reality a nedospělého.

Avšak je potřeba dále rozlišovat. Jednu rovinu představuje skutečnost, že se ČR výslovně zavázala podporovat čínské územní nároky. Druhou rovinu otázka, co si kvůli tomu Češi nechají nebo nenechají líbit - zda Pekingu dovolí, aby vyhrožoval jejich ústavním činitelům, nebo se proti takové praxi důrazně ohradí. A třetí rovinu nalézáme tam, kde se kancelář formálně nejvyššího ústavního činitele ve spolupráci s cizí mocností aktivně podílí na zastrašování jiného českého ústavního činitele.

Je pravda, že ČLR standardně požaduje po všech zemích světa, s nimiž udržuje obchodní a diplomatické vztahy, aby uznaly politiku "jedné Číny" - a jen málokterá se otevřeně vzepře. Další ale už je otázkou formy tohoto závazku, míry národní hrdosti tváří v tvář čínským způsobům a eventuálně též služebníčkovství jednotlivých politických institucí v dané zemi. Bývalý předseda Senátu ČR Jaroslav Kubera tedy dostal těsně před smrtí nevybíravým způsobem najevo, že se Miloš Zeman z návštěvy Číny vrátil jako Si Ťin-pchingův pohůnek. Co si bývalý člen revolučního Občanského hnutí na smrtelné posteli myslel o paradoxním oblouku, který česká společnost opsala z područí komunistické Moskvy do područí komunistického Pekingu, se ovšem už nedozvíme.

Každopádně Zemanových příznivců je teď třeba se důrazně ptát, co se jim vlastně na vizi nového poddanství v rámci České lidové republiky (ČLR) tolik líbí. Prázdné přísliby investic? Čínská Slavia? Krach konzervárny Shanghai Maling Czech A.s. v Hrobčicích? Ukázkové lezení úřadu prezidenta do čínského konečníku? Mediální "kultura" demonstrovaná čínskými cenzory během epidemie koronaviru? Další kolo komunistické devastace unikátního kraje pod Pálavou?

Na těchto odpovědích bude třeba trvat - protože se týkají budoucnosti, kterou Hrad a na něj napojené oligarchicko-exekutorské struktury celé zemi chystají.

Až příště nemrtvého Zemana našlehnou povzbuzujícími injekcemi tak, aby zase jednou dokázal nějakých čtyři až pět hodin jakžtakž fungovat, a postaví ho před mikrofony, nezapomínejte, co už za ta léta dávno víte - že to co říká a to co dělá jsou dvě úplně rozdílné věci.

Že už je dávno jen spící čínský místodržící.