Chudoba zabíjí: Opomíjená krize zdravotnictví v Afghánistánu

10. 3. 2020

tisková zpráva Lékařů bez hranic



Navzdory desítkám let mezinárodní pomoci a investic se Afghánci jen stěží dostávají k základní i urgentní lékařské péči. A to zejména kvůli špatné bezpečnosti, velkým vzdálenostem a chudobě. Navíc v mnoha zdravotnických zařízeních není dostatek personálu a nezbytného vybavení, upozorňují Lékaři bez hranic ve své nové zprávě nazvané Kontrola reality: Opomíjená krize zdravotnictví v Afghánistánu.

„Máme strach v noci chodit ven. Než se vydáme do nemocnice, čekáme vždy do rozednění. Je to tak u všech členů rodiny. Když je někdo z nich nemocný, čekáme. Platí to, i když umírá,“ svěřil se Lékařům bez hranic pečovatel jedné z pacientek v porodnici nemocnice Boost ve městě Laškargáh v provincii Hílmánd.


Hloubkové rozhovory s pacienty, jejich pečovateli (což jsou v Afghánistánu zpravidla jejich příbuzní) a pracovníky Lékařů bez hranic v provinciích Herát a Hílmánd ukazují, že mnoho Afghánců musí překonat řadu překážek, aby se dostali ke zdravotní péči. Pro hodně lidí je kvůli špatné bezpečnosti a rozšířené chudobě lékařská pomoc zcela mimo dosah.

Boje a násilí mají vliv na všechny aspekty každodenního života obyvatel Afghánistánu. Zdravotní péče není výjimkou. Nestabilita vyvolává ovzduší strachu a často přispívá k tomu, že lidé odkládají návštěvu lékaře. Násilí tak zabíjí přímo i nepřímo. 

Mnoho pacientů Lékařů bez hranic z nemocnice Boost v Laškargáhu musí před cestou za lékaři zvažovat různé faktory: Je to bezpečné? Jsou silnice zaminované? Nacházejí se na trase checkpointy? Je bezpečné cestovat za tmy? Co když se zrovna bojuje?

„Synovi bylo dvanáct. Vyšel ven z našeho domu a zasáhla ho střela. Kvůli bojům jsme ho nemohli vzít do nemocnice. Navíc jsme neměli ani auto. Nakonec nás do nemocnice odvezli policisté. Bylo už však pozdě, zemřel,” popsal jeden případ pečovatel v nemocnici Boost.

Jestli se člověk dostane do nemocnice včas, může samozřejmě rozhodovat o tom, zda přežije. V první polovině loňského roku 44 % z dětí, které zemřely během prvních 24 hodin po příjezdu na dětskou jednotku intenzivní péče, se do nemocnice dostalo příliš pozdě a ve velmi pokročilém stádiu nemoci.

Zatímco se mezinárodní pozornost v poslední době upírá na možný dopad mírové dohody mezi USA a hnutím Tálibán, je stále příliš brzy předvídat, zda tento vývoj bude skutečně znamenat reálný mír. Zmírnění násilí by samozřejmě přineslo potřebnou úlevu pro obyvatele země. V letech 2009 až 2019 se totiž kvůli ozbrojenému konfliktu počet úmrtí a úrazů civilistů téměř zdvojnásobil.

„Nemáme na večeři, jak máme platit za léky a lékaře?”

Na přístup ke zdravotní péči má také významný vliv chudoba. Její míra se v Afghánistánu v letech 2007 až 2016 více než zdvojnásobila a v současné době žije podle Úřadu pro koodinaci humanitárních záležitostí OSN (OCHA) více než 80 % Afghánců pod mezinárodně uznávaným prahem chudoby.

Lékaři bez hranic poskytují zdravotní péči bezplatně, pro značnou část obyvatel země se však stává nedostupnou kvůli vzrůstajícímu počtu zdravotnických zařízení, které začaly vybírat poplatky.

Chudoba není bariérou pouze ve smyslu přímých nákladů za léčbu - jako je nákup léků a lékařského vybavení, platba za diagnostické testy nebo další formální či neformální poplatky. Je bariérou rovněž kvůli nákladům nepřímým, jako je například cena za dopravu. Mnoho lidí umírá doma nebo na cestě do nemocnice. Jedním ze způsobů, jak zaplatit za zdravotní péči, jsou pro řadu lidí půjčky nebo prodej majetku. Následkem bývá často zadlužování.

Až 89 % dotazovaných pacientů a pečovatelů v Oblastní nemocnici v Herátu odložilo vyhledání lékařské péče kvůli nedostatku peněz. Jeden z rodičů pacienta se svěřil, že než přivezl podvyživené miminko do nemocnice, musel osm dní shánět peníze na půjčení auta. Další uvedl: „Nemůžeme si dovolit koupit jídlo na večer. Jak máme platit za léky a lékaře?”

Lidé v Afghánistánu se musí potýkat s dopady několika dekád násilí. Svědectví ve zprávě Kontrola reality: Opomíjená krize zdravotnictví v Afghánistánu (celou zprávu najdete v angličtině zde) vykreslují, jak složitě se mnoho Afghánců dostává ke zdravotní péči. Zdůrazňují rozpor mezi oficiálním popisem afghánského zdravotnického systému a každodenní zkušeností pacientů Lékařů bez hranic. Rozhovory, které pro tvorbu zprávy vznikly, se uskutečnily od konce roku 2018 do poloviny roku 2019.  

„Naši pacienti nám popisují dlouhé cesty plné nebezpečí, které musí absolvovat, aby dostali do nemocnice podvyživená miminka, těhotné příbuzné či zraněné blízké. Popisují kliniky s nedostatečným množstvím léků a kvalifikovaného personálu, a k tomu se musí potýkat s narůstajícími dluhy, aby zaplatili léčbu,” zdůrazňuje Julien Raickman, zástupce Lékařů bez hranic v Afghánistánu.

Lékaři bez hranic v Afghánistánu pracují od roku 1980 a dnes mají projekty v šesti provinciích (Kábul, Chóst, Kandahár, Kundúz, Hílmánd a Herát). V roce 2018 týmy organizace poskytly 411 700 ambulantních konzultací, asistovaly u 74 600 porodů a provedly 6 890 rozsáhlých chirurgických zákroků. Lékaři bez hranic poskytují zdravotní péči bezplatně. Svou práci v Afghánistánu financují čistě z peněz soukromých dárců.

Lékaři bez hranic | Médecins Sans Frontières

Zenklova 2245/29 | 180 00 Praha 8 | Czech Republic

Desk: +420 257 090 156 | Mob: +420 739 422 835

0
Vytisknout
1460

Diskuse

Obsah vydání | 12. 3. 2020