Světu nyní hrozí další čtyři roky s Donaldem Trumpem

5. 3. 2020 / Daniel Veselý

Demokratické primárky mají po dramatickém superúterý nového tahouna, jímž se stal bývalý Obamův viceprezident Joe Biden, který povstal jako Fénix z popela. Bývalý Obamův viceprezident nad svým hlavním rivalem Berniem Sandersem zvítězil v devíti z patnáctí států. Zdá se, že groteskní panika, která zachvátila mluvící hlavy v médiích středního proudu tváří v tvář „sandersovské revoluci“, je pomalu, ale jistě na ústupu. Umírnění kandidáti (toto slovní spojení vnímám jako zavádějící mediální eufemismus) se podle očekávání spikli proti oblíbenému vermontskému senátorovi poté, co v pondělí podpořili toporného a očividně dezorientovaného Bidena. Obávám se, že demokraté předevčírem přenechali Bílý dům Donaldu Trumpovi na další čtyři roky, což se může stát osudným celému lidstvu.


Zatímco Trumpovi republikáni svůj elektorát vědomě drží ve strachu před imaginárními hrozbami a jsou pevně semknuti okolo svého vůdce, Demokratická strana se jeví jako kultistická a zkorumpovaná instituce, zcela odtržená od svého elektorátu. Ba co hůře – předáci demokratů se tím ani netají. Téměř 90 procent nikým nevolených superdelegátů a špiček Demokratické strany oslovených listem The New York Times uvedlo, že pokud dostanou šanci, raději risknou rozkol ve straně a případné Sandersově nominaci na národním konventu v červenci zabrání.

Jinými slovy: mocní a bohatí si opět prosadí svou a sprostě ukradnou nominaci progresivnímu kandidátovi, aby tak nevědomky poskytli další dárek oranžovému přízraku v Bílém domě. Anebo tak činí zcela vědomě, když sází vše na zkostnatělého politika minulé éry, a riskují tak prohru v listopadových volbách? Vždyť Joe Biden v průběhu uplynulých 32 let, kdy se dvakrát ucházel o křeslo v Oválné pracovně, ani jednou primárky nevyhrál! Zlom nastal teprve až minulý týden, kdy Joe Biden přesvědčivě zvítězil v Jižní Karolíně. Nicméně sám Biden opakovaně vykazuje neklamné známky stařecké demence, když minulý týden s vážnou tváří oznámil, že se uchází o senátorské křeslo (sic!). Bidenova četná přeřeknutí a potíže s mluveným projevem znepokojují i jeho vlastní poradce.

Je to Bidenova zásadní slabina, leč nikoliv jediná. Sám Biden patrně tyje z dohasínajícího Obamova odkazu; postrádá energii a charisma, přičemž jeho předchozí politické aktivity jsou eufemisticky řečeno kontroverzní. Tento „centristický politik“ v Senátu hlasoval pro invazi do Iráku, přispěl k masové inkarceraci, dlouhá léta podporoval škrty v sociálním zabezpečení, v minulosti sympatizoval se segregacionisty a lhal o své úloze v hnutí za občanská práva (což ale může být v éře patologického trumpismu výhoda).

Je však zjevné, že moderátoři televizních debat s ostatními kandidáty jsou vůči Joe Bidenovi až komicky krotcí, aniž by poukázali na zjevné rozpory v jeho tvrzeních. Jeden příklad za všechny: Joe Biden nyní volá po ukončení děsivé války v Jemenu, třebaže Obamova administrativa hrála klíčovou roli nejen při jejím zahájení, ale i v následujících dvou letech konfliktu. Smířlivost sdělovacích prostředků vůči Bidenovi probíhá v ostrém kontrastu s mediálním honem na jeho populistického rivala. Koneckonců v přední americké televizní stanici MSNBC už zazněly první nekritické ódy v souvislosti s aktuálním Bidenovým úspěchem. Žijeme v nemilosrdné mediokracii, kde se dobře placené mluvící hlavy obávají o své privilegované postavení. Pozadu nezůstal ani čerstvý odpadlík Mike Bloomberg, který proti Berniemu Sandersovi za povzbuzování CNN zahájil lživou diskreditační kampaň.

Důvod je zcela zjevný: špičky Demokratické strany mají vítr nejen z oblíbeného senátora, ale i z milionů obyčejných Sandersových stoupenců. Systém stranické hierarchie, na němž stojí jejich politická kariéra, může být efektivně podkopán autentickým grassrootovým hnutím zdola, zdánlivě neukázněnou a nezodpovědnou masou. Přitom Bernie Sanders je jediným kandidátem ulice, jak ilustrují drobné příspěvky na jeho kampaň shromážděné v průběhu února, kdy se jevil bezkonkurenčním favoritem demokratických primárek, jakož i jásání burziánů na Wall Street po Bidenově velkolepém návratu do hry.  

Sandersovou hlavní chybou bylo, že nedokázal oslovit více afroamerických voličů než Joe Biden. Ti totiž tvoří celou čtvrtinu demokratického elektorátu. Otázkou zůstává, zda Joe Biden slízl smetanu jen díky svému postavení v Obamově vládě - či spíše afroamerické voliče vyděsil údajný sandersovský radikalismus. A vyvstává další otázka: Jakou strategii nyní Sandersův tým zvolí, aby oslovil Afroameričany starší 30 let, přestože na tom usilovně pracoval několik let? Ať tak či onak, Bernie Sanders ve skutečnosti není žádný radikál, když volá po zavedení všeobecné zdravotní péče, jež by byla účinnou zbraní v boji proti koronaviru.

Soudím, že Bernie Sanders je skutečný centrista, který by se v případě hypotetického vítězství nad Donaldem Trumpem snažil vyjít politickému establishmentu vstříc. Sanders v minulosti hlasoval pro implementaci sankcí proti Iráku, zvedl ruku pro invazi do Afghánistánu, a dokonce svým hlasem podpořil zbrojařskou lobby. Přestože těchto unáhlených rozhodnutí lituje, nejedná se o z řetězu utrženého radikála.

Superúterý skončilo naprostým fiaskem také pro Elizabeth Warrenovou, která ve svém domovském státě skončila až na třetím místě. Její šance získat demokratickou nominaci však byly prakticky mizivé už dříve. Jenže tato údajně progresivní uchazečka o křeslo v Bílém domě na rozdíl od ostatních neúspěšných kandidátů, již se postavili za Joe Bidena, podle vyjádření manažera její kampaně i nadále zvažuje strategii, jak v primárkách pokračovat. Warrenová v posledních týdnech poněkud zmírnila své postoje, když přijala finanční dar od netransparentních korporátních donorů (superPAC) a když začala intenzivněji útočit proti Berniemu Sandersovi. Jde sice o nepotvrzené spekulace, nicméně není vyloučeno, že Warrenová uzavřela neoficiální dohodu s vedením Demokratické strany, aby i nadále odsávala hlasy vermontskému senátorovi. Demokratický národní výbor (DNC) jí na oplátku mohl slíbit prestižní pozici v případné Bidenově vládě coby úlitbu progresivcům. Opakuji: jde pouze o spekulaci, avšak existuje snad nějaký racionální důvod pro to, aby pokračovala v předem prohrané bitvě?

Pokud Demokratická strana do souboje s Donaldem Trumpem vyšle Joe Bidena, čeká ji podle mého soudu epická prohra. V éře fake news, kdy se vysoká politika stala obskurní fraškou, nemá podle mého soudu kontroverzní politik nostalgické Obamovy éry žádnou šanci proti mazanému populistickému klaunovi. Vždyť starý centristický svět se hroutí na všech frontách – od USA přes Brazílii, Velkou Británii až po Indii a Filipíny. Recyklace omšelých politiků, jejichž neoliberální politická agenda byla jednou z hlavních příčin vzniku trumpismu a jeho klonů po celém světě, je receptem pro opětovné zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. A to se může stát osudným celému světu, neboť Trumpova extrémní antiklimatická agenda je ve skutečnosti válkou proti celé lidské civilizaci. Aby bylo jasno: také Bernie Sanders by měl obrovské potíže Trumpa porazit; vždyť čelí celému politickému establishmentu i hostilní mediální sféře. A poučení pro mírné reformátory statu quo Sandersova typu? Tudy cesta jednoduše nevede.

 

 

0
Vytisknout
6208

Diskuse

Obsah vydání | 10. 3. 2020