Vzpomínka na poválečný masakr v Tušti
26. 5. 2020 / Kateřina Duchoňová
čas čtení
3 minuty
24.5. se konal u památníku v jihočeské Tušti pietní akt u
příležitosti výročí zavraždění 14 místních občanů.
Účastnili se ho pamětníci, pozůstalí, představitelé
regionální správy, ale také tvůrci nového filmu Krajina ve
stínu, který se právě tušťskými událostmi inspiruje a měl
by mít premiéru 10.září 2020.
Živelné vyhánění německých obyvatel
v oblasti prováděla partyzánská skupina vedená plukovníkem
Vladimírem Hobzou. Podle svědectví pamětníků, ale i dobových
dokumentů docházelo na Němci osídleném území jižních Čech i
k řadě násilností a excesů ze strany partyzánů.
Oblast Vitorazska je specifická tím, že až do roku
1920 patřila Rakousku, a přestože na ní žili lidé české i
německé národnosti, tak byl pro ně důležitý spíše lokální
patriotismus a životní podmínky v kraji, který byl vždy
neúrodný a chudý.
Tímto se především zdůvodňuje, proč
v r. 1938 rádi využili možnost opětovného připojení
k Rakousku, které pro ně symbolizovalo zlepšení nuzného
života. Bohužel to ale v té době znamenalo i příslušnost
k nacistickému Německu. A to nakonec po skončení války
vedlo kromě trestání provinilých i k vraždění nevinných
lidí.
V Tušti bylo na základě smyšlených nebo
malicherných důvodů (např.neshody v rodině) lidovým soudem
vedeným Václavem Maxou k smrti odsouzeno a na místní
mrchoviště odvlečeno 14 občanů, mezi nimi i 2 ženy.
Byli nuceni
si sami vykopat jámu do které byli pohřbeni, někteří do ní
potom padali ještě zaživa. U nikoho z nich nebyla prokázána
kolaborace s gestapem, u naprosté většiny bylo hlavním
důvodem právě to, že se před válkou přihlásili k německé
národnosti.
Dalším iniciátorem masakru byl vedle Maxy František
Říha. Oba se na Vitorazsko přistěhovali až v roce 1920.
Partyzáni dále pod velením plukovníka Hobzy 24.května 1945
odsoudili k trestu smrti v nedalekém Rapšachu dalších
26 lidí, které se díky hrdinství místního rodáka kapitána
Josefa Bartla nakonec podařilo zachránit.
Během prvního
divokého odsunu místních obyvatel z Vitorazska koncem května
1945 v oblasti dále docházelo k násilnostem a rabování,
části rodin se podařilo vrátit zpět do Československa, ale
v roce 1953 byli opět nuceně přesídleni, tentokrát do
vnitrozemí republiky. A to včetně starých či nemocných lidí.
Tak se v oblasti zpřetrhaly staleté vazby
Čechů a Němců, pro které dlouho nebyla jejich národnost
důležitá a často ji ani přesně neznali, jak dosvědčují i
sčítání lidu z konce 19. a prvních desetiletí 20.století,
kdy se z Němců stávali Češi a zase naopak.
Velmi
podrobně se válečnými i poválečnými událostmi zabýval
historik Ján Mlynárik ve své knize Tragédie Vitorazska –
Poprava v Tušti.
Syn jedné
z obětí masakru pan Ferdinand Korbel již od počátku 90.let
marně usiloval o soud s pachateli, kteří v té době
byli stále naživu.
Tragédie se již považovala za promlčenou.
Navíc po exhumaci ostatků místní úřady bránily důstojnému
pohřbení na území Vitorazska.
Nakonec byly oběti k poslednímu
odpočinku uloženy až na hřbitově v rakouském Gmündu.
Jak zaznělo na pietě, neměli bychom už nikdy dopustit
podobné uplatňování kolektivní viny.
15224
Diskuse