Čech který smrděl

20. 4. 2010 / Jiří Jírovec

Pan Vodák byl drobný melouchář, přesněji řečeno elektrikář.  Bydlel v sousedním domě a občas nám spravoval pojistky a nebo natáhl kus kabelu, kam bylo zapotřebí.  Můj tatínek, universitní profesor, měl řemeslníky rád, protože na takové věci neměl čas a konec konců ani vlohy.  A tak se stalo, že si náš elektrikář zařídil malou dílnu, v jinak nevyužívané místnosti ve sklepě našeho domu.

Do sklepa chodil přes kuchyň, což není nepodstatný detail, protože díky tomu musel projít kolem klece s papouškem kakadu.  Pan Vodák nesmrděl potem a větry, ale čímsi, co pocházelo z černé isolační pásky, která se v té době používala.  Kakadu byl takový apetýtlich pták, který se pravidelně koupal - holt byl z dovozu -  a neznámý pach ho urážel.  Kdykoli elektrikář vstoupil, papouch přeskočil na vzdálenější bidýlko a otočil se zády k příchozímu. V této pozici setrval, než jmenovaný opustil místnost.

Kdyby nebylo pana Golga, asi bych o tom nepsal.  Jenže Fabiano vlastně nechtěl sdělit, že Češi smrděj, ale něco zcela jiného.  Totiž, že přes neustále vzrůstající šílenství politické korektnosti je ještě možné něco napsat.

Dopřejme si tedy, dokud aktivismus dovolí, luxus psaní o lakomých Skotech, a Češích, kteří smrdí Brazilcům. Je sice možné, že se Brazilci rácháním ve sprchách připravili o možnost dělat si boty sami, tedy bez importu nemytých českých ševců, ale to je jen trocha ironie ohledně vylehčení závěru.

Vytisknout