Existuje krásná romanticko-liberální představa o tom, že "volný trh má pravdu", takže ti schopní a efektivní se na něm vždycky prosadí proti dinosaurům a hýřilům. Jenomže tato představa není pravdivá: Amitai Etzioni dokonce kdesi přesně spočítal, o kolik výnosnější (asi dvacetkrát...) je investovat do lobbyingu než do obchodních opatření. Parametry soutěže, v níž se má tržní "pravda" následně ukázat, nastavuje legislativa. A tu má v ČR dlouhodobě obšlápnutou právě ČEZ. Po řadu let dělal všechno pro to, aby - počínaje nesmyslnými horami papíru nutnými např. i ke zřízení malé vodní elektrárny v objektu, kde už v minulosti běžela - maximálně ztížil vstup dalších subjektů na trh.

Když se Bursík pokusil nalákat do ČR silné investory a rozbít ČEZu jeho energetické impérium, udělal to tak humpolácky, že se mu podařilo v rekordně krátkém čase zdiskreditovat alternativní energetiku jako takovou.

Pokud se ovšem z toho všeho v rámci typicky českého odezdikezdismu vyvozuje závěr, že je tedy v pořádku vrátit se tam, kde jsme byli před Bursíkem, a bránit archaické podnikatelské impérium státního (!) podniku ČEZ xenofobní argumentací; pokud řekneme, že "jádro je řešení", i když je zcela zřejmé, že ve skutečnosti je z dlouhodobého hlediska ještě závažnějším problémem než například uhlí a ohrožuje genofond českého etnika tisíckrát víc než sebevětší vlna zahraničních přistěhovalců (kteří do Střední Evropy přicházeli odjakživa a vždycky sem přicházet budou); pak se prostě pohybujeme v oblasti defenzivně nacionalistických paranoidních halucinací, podle nichž je český zloděj a lump vždycky nekonečně lepší než zloděj a lump zahraniční, a kromě toho "Po nás potopa"; pak se ovšem pohybujeme od začátku do konce v logice zlodějů a lumpů a ani náhodou nehledáme cesty, jak zajistit energetickou bezpečnost a dlouhodobě udržitelnou budoucnost České republiky.