Blairova pověst je poškozena válkou v Iráku. Dodnes se nechce omluvit za svou politiku, v jejímž rámci zapletl Británii do amerických spiknutí na Blízkém východě. Jeho memoáry nepřiznávají, že praktikoval politiku podlézavého otroctví vůči Americe, ani nepřiznávají, že Blair v prvních měsících roku 2003 podvedl svou vlastní stranu, kdy mu hrozba útoku Saddámovými "zbraněmi hromadného ničení" umožnila získat souhlas pro britskou účast ve válce v Iráku.

Bez zfalšované zprávy Blairovy vlády o Saddámových zbraních hromadného ničení by Labouristická strana válku proti Iráku nepodpořila. Životy mnoha Britů by byly ušetřeny. Přátelský vztah Británie s Amerikou by tehdy sice býval skončil, ale mezitím už by byl zase napraven, protože v Americe vládne muž, který byl proti válce proti Iráku.

Válka proti Iráku byla Blairovou spektakulární chybou a stále si ještě nejsme jisti, jestli to nebyl také spektakulární podvod. Právě tohle, daleko více než závist nad tím, jak Blair dnes vydělává peníze, pošpiňuje Blairovo místo v historii. Těmito memoáry ho neočistil.

Je zábavné, že v knize Blair přiznává, že je manipulátor.

Nikdy zatím nevyšly takovéto premiérské memoáry. Jsou to memoáry, člověka, který se snaží sloučit dvě neslučitelné potřeby - jednak chce, abychom ho měli rádi, a zadruhé se chce pomstít svým protivníkům.

Velmi dramatickým způsobem se Blair samozřejmě pomstil Gordonu Brownovi, muži, který se stal premiérem po něm a Blairovi se tomu nepodařilo zabránit.

Blair je znovu nyní "na scéně", více než kdy předtím. Jeho kniha bude dál vyvolávat kritiku, dokonce i výsměch (pro styl, jímž je napsána, i pro obsah) a také hněv. Avšak Blair i nadále zůstane čelnou celebritou a významným jménem

Blairovy memoáry jsou kniha, která je napsána v souladu s neodpornějšími a nejcyničtějšími marketingovými technikami moderního vydavatelského průmyslu. Drby v ní obsažené se budou líbit těm, kdo takové věci vyhledávají - že se Blair rád napil alkoholu, že se mu líbila princezna Diana, že je britská královna "arogantní" - pro významného státníka se takové drby nehodí. Do jaké míry to Blair napsal podle instrukcí svého nakladatele, aby kniha vydělala, a do jaké míry je to produkt Blairovy vlastní osobnosti, to si nemůžeme být jisti. A

pak existuje ovšem ta Blairova titánská sebedůvěra v sebe. V Británii je sice módní Blairovi nadávat, ale ve velké části světa ho lidé respektují.

Podrobnosti v angličtině ZDE