I když prezident Obama oznámil konec bojové mise v Iráku, zanechává zde desítky tisíc vojáků, kteří jsou navzdory jeho tvrzení v potenciální pohotovosti, nemluvě o tisících příslušníků speciálních jednotek a dalších desetitisících soukromých kontraktorů. Těžko bychom mohli nalézt zemi, jež by se považovala za svobodnou, kdyby se na jejím území vyskytovaly cizí vojenské síly takového rozsahu. Trefně to vyjádřil jeden nejmenovaný irácký civilista z ulice, aniž by byl zdatným politologem: „Jsme stále okupovanou zemí. Až poslední americký voják opustí iráckou základnu a nezůstanou zde žádné americké základny (těch jsou v Iráku desítky – pozn. aut.), poté můžeme říct, že se Američané stáhli.“

Uznávaný reportér Nir Rosen, jenž dění v Iráku monitoruje od roku 2003, nyní tvrdí, že Irák je „zničenou zemí“, k Obamově projevu mimo jiné poznamenal, že ho pobouřil, i když se tam bezpečnostní situace, byť je stále horší než za Husajna, pomalu stabilizuje. Rosen rovněž uvádí, že irácké bezpečnostní síly mohou násilnosti zvládnout. Jeho novinářský pesimismus ukrývá i chatrný optimismus. To však dramaticky nemění skutečnost, že na vrcholu sektářského násilí v létě 2007 prohlásil, že „Irák už neexistuje“ a že „americká okupace Iráku je ničivější než plenění Bagdádu Mongoly v 13. století.“

Přestože prezident mluvil o „utrpení a obětech amerických vojáků a také o obrovské ceně, již musela Amerika v Iráku zaplatit“, opomenul se zmínit o sankcích uvalených na Irák v letech 1990 až 2003 Spojenými státy v rámci OSN, jejichž dopad podle posledních údajů vedl k předčasnému úmrtí 660 000 až 880 000 dětí do pěti let věku, tedy nejzranitelnějšího segmentu společnosti, a statisíců dalších – starších dětí, nemocných, starých lidí atd. Obhájci sankcí uvádějí, že nejnižší počet obětí blokády činí 170 000 osob a vinu za jejich smrt připisují Saddámu Husajnovi.

Obama o svém předchůdci G.W. Bushovi, který tuto kriminální invazi zahájil, prohlásil, že „nikdo nemůže pochybovat o jeho podpoře našich jednotek, lásce ke své vlasti a přispění k naší bezpečnosti.“ To už je silná káva. Mezi jinými například mainstreamový list Washington Post před třemi lety otiskl názory expertů, podle nichž již měsíce před invazí americké zpravodajské služby předpověděly, že poté pravděpodobně vypukne sektářské násilí, válka by mohla Al-Kajdě poskytnout nové příležitosti v Iráku a Afghánistánu, a dokonce by mohla vyprovokovat Írán k prosazování svého vlivu v regionu, vyústit v šíření politického islámu a vést ke zvýšenému financování teroristických skupin. Jak vizionářské! Ve své řeči Barack Obama rovněž nastínil spojitost mezi snížením počtu vojáků v Iráku a eskalací války v Afghánistánu: „Rozvrátíme, demontujeme a porazíme Al-Kajdu a zabráníme tomu, aby Afghánistán představoval základnu pro teroristy (Podle generálů McChrystala a Petraea se přitom v Afghánistánu nachází 0 až 100 příslušníků Al-Kajdy – pozn. aut.).“

Svůj patetický a zároveň cynický proslov americký prezident korunoval slovy, jež znovu a znovu vystihují tristní skutečnost, že všechny velmoci jsou nepoučitelné, domnívajíce se, že jsou nepostradatelné a nesmrtelné: „V průběhu našich dějin Amerika ochotně nesla břemeno prosazování svobody a lidské důstojnosti v zahraničí chápajíc pouto s naší vlastní svobodou a bezpečností.“

Přepis Obamova projevu (v angličtině) ZDE