|
3.9.2010
Pasy v čase Nečase
Pro rodinu levnější návštěva bazénu, rozhledny nebo zmenšeniny nádraží s funkčními miniaturními vlaky, na jejichž vagony se akorát tak vlezou jedna dvojčata. To všechno zajišťují barevné knížečky s uculujícími se zvířátky. Tedy Rodinné pasy, zřizované Jihomoravským krajem. Ovšem zalovím-li v paměti, myslím, že propagační chvála této akce převládala nad praktickým efektem. Slevy se většinou vztahovaly nikoliv předvídatelně na určitý typ akcí či dny nebo místa, ale jen na některou z celé série akcí, na jeden den, nepravidelně, často úplně nahodile. Tudíž nebylo snadné si akci naplánovat a s rodinou na ni dorazit. To spíš mít „pas“ u sebe vždy a před akcí zkusit (tak v poměru 5 : 1), zda se na ni náhodou sleva vztahuje, či nikoliv. |
|
Zamýšlená odvozenina těchto Rodinných pasů pro seniory, zahrnující navíc slevy v lékárnách, lázních, ubytovnách či jídelnách, může mít větší význam. Ten, kdo žije (pardon – živoří) ze 7–8 tisíc důchodu a je, jak by nás poučilo duo Mádl–Issová, myšlením omezený, uvítá naprosto jakoukoliv slevu. Zvláště pak slevu, která mu ušetří peníze v záležitostech souvisejících se zdravotním stavem, kde se cáluje čím dál víc. Ovšem všechny tyto miniaturní úlevy a sociální dávky se slévají do nepřehledného roje, náročného na dokladování oprávněnosti a na administrativu. A hlavně – jejich výsledný finanční efekt působí jako chatrná náplast aplikovaná na proříznutou krční tepnu. Vyšlo v Brněnském deníku Rovnost |
