Proč o této české političce (mimochodem hodnocena jako pátá nejpopulárnější česká politička) píše, že „Bobošíková je velmi nepopulární..“?

Důkazu, že „je Bobošíková pouze populista“, máme uvěřit podle zjištění, že „pro ni hlasují jak lidé, kterým se stýská po minulém režimu, tak pravicoví extrémisté“. Osobně bych o lidech, kteří jsou současností neuspokojeni, z mnoha důvodů, a třeba se jim i proto stýská po minulém režimu, nehodil do jednoho pytle s pravicovými extremisty.

F. Golgo napsal, že „Bobošíková se líbí rozhněvaným a nevzdělaným....nesnaží se zlepšit fungování státu, ale uchovat tradiční hodnoty.“ Přitom autor prožil kus života v největší jihoamerické zemi, kde by sotva uspěl s kritikou populárních politiků, kdyby i je chtěl kritizovat za to, že se líbí nevzdělaným lidem. A už vůbec ne rozhněvaným. Je totiž v nesouladu jeho tvrzení, že se „nesnaží zlepšit....“, a současně je u „rozhněvaných“ oblíbena. Právě naopak, Jana Bobošíková dostatečně jasně zdůrazňuje své vidění zdejšího „mafiánského kapitalismu“ včetně záporných stránek české evropské globalizace. I proto rozumím jejímu „pohrdání myšlenkou, že v důsledku státních zásahů by si měli být všichni lidé rovni“. Zatím totiž zmíněné státní zásahy směřují stále víc k prohlubování nerovnosti mezi lidmi, a k čemu pak tato kritika?

F. Golgo dává rovnítko mezi amerického prezidenta G.W.Bushe (zřejmě i s jeho agresí proti Iráku) a J.Bobošíkovu, pokud jde o „styl a řešení“. Prý chce „vrátit hodiny zpět a zrušit modernost....“. „Skrývá se v bezpečí virtuální vesnice, která ji má ráda – ve skupině lidí, kteří chtějí slyšet, že všechny novoty jsou nebezpečné“. Ještě bych si rád přečetl jeho výčet oněch pozitivních moderností a novot, s nimiž autor žongluje na pozadí života země utápějící se v konfliktech, skandálech a deziluzi, a navíc vyčítá úspěšné političce, že se „nesnaží zlepšit fungování státu“.

Podle autora se politička zaměřuje na „ty Čechy, kteří jsou v deziluzi ze života, závidí úspěch jiných lidí a obávají se jinakosti“. Přitom její rétoriku proti EU, proti cizincům, proti homosexuálům doplňuje o konzervativní křesťanství a „mytický koncept rodiny“. Když k tomu ještě dodá, že Bobošíková „kdysi představovala tvář liberálního kapitalismu“, máme slušnou představu o politickém vývoji naší nejpopulárnější političky.

Určitě má bývalá europoslankyně ulehčen politický život v zemi, kde působí vláda bez jediné ženy. V politických strukturách se nevyskytují političky jejího kalibru, ale spíše političky-milenky či političky-zpěvačky. A to napříč stranami. Ještě že na závěr autor pohlídal českou demokracii, kterou „Bobošíková a její strana nijak neohrožují“, když pouze berou hlasy „komunistům a extremní pravici“. Čili těm českým „nevzdělaným občanům“. A to klidně mohl napsat i „bílý demokrat“ Roman Joch.