Rozpaky nad záměrem centrální banky oslabit českou korunu

20. 11. 2013 / Jaroslav Ungerman

čas čtení 20 minut

Intervence centrální banky, kterou došlo ke znehodnocení koruny ve vztahu k euru a dolaru zhruba o pět až osm procent, vyvolala řadu diskusí.

Svůj krok představitelé centrální banky zdůvodňovali tím, že se nedaří dosáhnout cílování inflace, které mají pro letošní rok založeno ve svých plánech. Tvrdili, že inflace, kterou by bylo možné tímto krokem vyvolat, bude užitečná, protože jednak přesvědčí spotřebitele, aby neotáleli se svým rozhodnutím utrácet, protože vyčkávají s nákupy, když vidí, že se stále snižují ceny. Tedy podle názoru centrálních bankéřů spotřebitelé pochopí, že zboží už nebude lacinější a půjdou si ho nyní koupit -- tím se oživí poptávka a to bude mít efekt i na růst výroby, vzniknou nová pracovní místa atd.

Duch socialismu vane  novým občanským právem

20. 11. 2013 / Marek Steiner

čas čtení 7 minut

Zásada, že smlouvy musí být dodržovány, platí již od vzniku práva. (Ve starém Římě se říkalo: Pacta sunt servanda.) Pro totalitní státy toto neplatí zcela bezvýjimečně. Státní moc si bere totiž do rukou oprávnění tyto smlouvy rušit, aniž by to musela někomu odůvodňovat. Nanejvýš je uznávána závaznost smluv pro účelově vybrané soukromoprávní subjekty. V žádném případě pro stát či vládnoucí stranu. Tito mohou právními předpisy smlouvy rušit nebo zabavovat majetek (lépe řečeno krást), jak chtějí. Idea vládnoucí strany dnes byla opuštěna, ale nebyla bohužel ve všech případech opuštěna idea všemocného státu.

ANALÝZA PRVNÍCH KROKŮ KE KOALICI

Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí

20. 11. 2013 / Štěpán Kotrba

čas čtení 8 minut

ANO a ČSSD společně chystají do vládního programu plán úspor ve veřejné správě. Za ČSSD jedná zkušený liberální "medvěd", ekonom Jan Mládek (medvědím se nazývá trh, jehož ceny mají klesající tendenci, odtud Mládkova přezdívka. Opakem je stoupající býčí trend). Všude je účinnost veřejné správy nevelká a v Česku se dlouhodobě snižuje. Tak Babišův nápad řídit stát jako firmu může být dobrý nápad. Pokud spoluzodpovědnost občanů (my všichni jsme spolumajiteli státu) a jejich (mnohdy naivní, mnohdy ale přínosné) dotazy, přání a požadavky nebudou vrcholové manažery (premiéra a ministry) obtěžovat. Každý i menšinový vlastník má práva. Vnímat správu státu jako management družstevně spoluvlastněného státu není marný nápad. Je takový... ...slušovický. Každý zaměstnanec je hospodářem na svém pracovišti. Každý občan se má právo vyjádřit k práci státních úředníků. Platí je. I předsedu vlády a jeho ministry. Platí si ze svého Sobotku a bude platit ze svého i miliardáře Babiše.

Politický vězeň: Dnes je to v ČR mnohem horší než za komunismu

20. 11. 2013

čas čtení 1 minuta

Chtěl bych krátce zareagovat na článek v BL z 18.11.2013 z cyklu OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA (mimochodem už nanejvýš potřebný) "Ze zkušeností zaměstnance jedné velké finanční instituce", píše Milan Molnár.

Očekával bych, že zmíněný pisatel, vzhledem ke své pracovní pozici a pyšnící se svou vážností k výkonu funkce předsedy odborové organizace, bude alespoň trochu soudný. Pokud totiž dokáže napsat a myslet vážně svůj výrok "Ono je ve výsledku jedno, jestli nesmíte říkat - jako v minulosti - politické názory anebo - jako dnes - se nesmět domáhat jinde civilizovaných práv", pak rozhodně soudný není!

Za minulého režimu jsem byl politickým vězněm a tak vím, že drtivé množství politických názorů se po většinu doby trvání režimu důsledně přehlíželo. Nešlo-li o některé činy kalibru Charty77 či poválečná léta a podobně. Zato dnes pod jhem pracovně právních vztahů většina národa doslova úpí. Nesvoboda politická a nesvoboda ekonomická je pro občana prostě něco naprosto nesrovnatelného. Zatímco politiku nemusím, k práci a potažmo k živobytí si tak lhostejný postup nedovolí nikdo. Snad jen pan výše zmíněný autor "moudrého" přirovnání.

Je papež František skutečný liberál? Odmítá odsoudit minulé zločiny církve

20. 11. 2013

čas čtení 4 minuty

Papež František zřejmě nestráví své funkční období útoky na homosexuály, ženy, prezervativy a potraty, avšak, jak to vypadá, také není ochoten změnit postoj katolické církve vůči nim, píše v Guardianu George Monbiot. Jenže to není všechno. V některých ohledech je papež František ještě horší než Jan Pavel II. Odmítá totiž zaujmout postoj vůči strašlivým zločinům, které katolická církev spáchala v minulosti, anebo je dokonce jen i přiznat.

Víra, katolická církev, restituce

20. 11. 2013 / Jiří Jírovec

čas čtení 8 minut

Text, který následuje se týká víry a církve. Je inspirován obrázky z Filipín, kde publikum, jemuž katolická církev úspěšně vymyla mozky, slibuje, že znovu postaví jakousi katedrálu. Akt boží, jak se někdy říká přírodním katastrofám, tam smetl obydlí, infrastrukturu a vzal život tisícům.

Moje úvaha je rovněž inspirována úsilím s jakým se česká katolická církev pokouší vsunout nohu do nejrůznějších dveří.

Církev je primárně nástroj ke kontrole lidí. Víra v boha je v podstatě založena na pohádkovém scénáři, jehož argumenty nelze dokázat ani vyvrátit. Vezměme třeba řeckou mytologii.

29145

Dušan Slačka: Romové vědí, jak rozebrat albánské bunkry

20. 11. 2013 / Pavel Pečínka

čas čtení 9 minut

Studuje historii na brněnské Filozofické fakultě MU, ve své diplomce se zabývá romským obyvatelstvem na Hodonínsku, baví ho moderní dějiny a multikulturalismus. To všechno logicky přivedlo Dušana Slačku na přednášky historika Michala Schustera z Muzea romské kultury. V MRK také absolvoval praxi. Chápal to jako jedinečnou příležitost k prohloubení znalostí o Romech. Nás zajímal hlavně jeho pobyt mezi Romy v Albánii.

Proč jste si vybral zrovna Romy v Albánii?
Já se zajímám hlavně o Romy na našem území. Současnost mě svými protiromskými pochody a demonstracemi upřímně děsí. Vztah většiny majoritní společnosti k Romům je alarmující, a proto má smysl se dívat do minulosti, kde leží kořeny dnešní neutěšené situace. Do Albánie jsem nejel přímo za místními Romy. Ale když je člověk poprvé spatří na ulici nebo zahlédne jejich příbytky, nenechá ho to chladným.

Můj první spisovatel

20. 11. 2013 / Tomáš Koloc

čas čtení 3 minuty

Divácká i osobní vzpomínka na Jiřího Bednáře (11. 11. 1941 -- 17. 11. 2013)

Rád bych několika slovy vzpomněl v neděli zemřelého herce a scenáristy JB. Byl synem básníka Kamila Bednáře a typickým "hercem jedné role". V roce 1968 ho režisér Jindřich Polák (později známý tvůrce sérií o Panu Tau, Lucii -- postrachu ulice, Návštěvnících, Chobotnicích z II. Patra a Kačence a strašidlech) obsadil do hlavní role pilota Študenta ve svých Nebeských jezdcích, prvním filmu o československých válečných letcích v Anglii, jehož scénář napsal Zdeněk Mahler -- a Jiří Bednář se spolu s několika dalšími herci, například Radoslavem Brzobohatým, stal rázem tváří Pražského jara. Stejně jako oni za to musel zaplatit; konkrétně "antirolí" stalinistického politruka v leteckém útvaru, jež dostal za úkol ničit balóny s tiskovinami, které do ČSR v letech 1951 -- 1956 posílal Národní výbor pro Svobodnou Evropu. Film, který se jmenoval Vysoká modrá zeď (1973), byl vyroben za účelem popření významu a přebití popularity Nebeských jezdců. Jiří Bednář, stejně jako někteří další reprodukční umělci (jako herec Vít Olmer nebo zpěvák Aleš Ulm), se po této zkušenosti rozhodl přesunout "na druhou stranu kamery", a stal se dramaturgem a scenáristou, který se podepsal například pod seriál Rumburak (1984, dramaturgie) anebo pod pohádku O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli (1996, scénář), inspirovanou poezií středověkého francouzského truvéra Jacquese de Baisieux.

Otrokářský stát Česká republika

19. 11. 2013

čas čtení 9 minut

Stát důsledně a smysluplně nevede politiku zaměstnanosti. Některá pravidla jsou nejasná a dají se velmi snadno zneužít. Dnes, pokud slyším argument, že zde přijde nový investor, který dá vzniknout desítkám nových pracovních míst (a proto je nutno vykoupit ornou půdu apod.), nebo tyto sliby vypouštějí z úst přímo politici, je velmi vhodné se ptát, o jakých místech se to vlastně bavíme, a zda politici vůbec mají páru o tom, jaká je to práce a za jakých podmínek. Nepochybujte, že oni sami by za těchto podmínek pracovat nechtěli.

Poznámky k článku Neozval jsem se proti otrokářským praktikám zaměstnavatele, a zničilo mi to zdraví

Zhruba 8 let jsem pracoval na úseku kontroly pracovněprávních a mzdových předpisů, finanční kontroly, kontroly zaměstnávání cizinců, nelegálního zaměstnávání (tzv. práce načerno) apod., a z mých zkušeností jsem si odnesl poznatek, že dlouhodobě! neutěšená situace a vztahy v oblasti pracovních podmínek zaměstnanců (tj. pracovněprávních otázek, odměňování za práci, samotného výkonu práce) se zaměstnavateli jsou kombinací několika faktorů , které nelze jednoduše vyjádřit.

Obecně se dá říci, že jde především o důsledek a kombinaci špatné státní správy a systému vůbec (nekvalitní zákony a také nedůsledné vymáhání práva ze strany státu), špatné ekonomické situace obecně, nedostatku perspektivních a hlavně stabilních pracovních míst (a to i na těch nejnižších pozicích) a samozřejmě lidského faktoru.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Založit odbory? Proč to nejde

19. 11. 2013

čas čtení 3 minuty

Stejně jako ten pán, u jehož příspěvku jste doplnil, že by měli na pracovišti založit odbory, jsem byl zaměstnaný u podnikatele původem z Německa. Abyste si udělal představu, jak může v ČR vypadat pracovní atmosféra, posílám vám kousek zvukového záznamu pořízeného během pracovní doby. Dostal jsem se do situace, kdy jsem byl nucen si v podstatě veškeré dění nahrávat, abych v případě, že se na mě zaměstnavatel pokusí něco shodit, měl důkaz, že jsem v tom nevinně. A to já osobně si ještě na zacházení nemohu moc stěžovat, píše autor který se obává, že by zveřejněním jeho jména došlo k jeho existenční likvidaci.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Co česká média nezajímá

19. 11. 2013 / Jan Čulík

čas čtení 1 minuta

Je pozoruhodné, že česká média zajímá naprosto bezpodstatné hašteření v rámci různých politických stran a seskupení, nesmysly jako jestli Klaus někomu pohrozil, že mu dá pěstí, a jiné naprosté pitomosti.

Čtvrtý díl Českého století: Vítězný Únor, napsaný pro divadlo

19. 11. 2013 / Tomáš Koloc

čas čtení 9 minut

Nejslavnější porevoluční autor české populárně-historické literatury píše seriál o historii této země. Toto spojení nějakým způsobem funguje. Kolikrát už jsem ve vlaku, MHD, na sociálních sítích nebo sám od přátel slyšel: "Viděl jsi včera České století? Co na to říkáš?" Svůj původní účel, spuštění celonárodní diskuze o sporných bodech naší národní historie, České století nadobyčej plní. Nad čtvrtým dílem Všechna moc lidu Stalinovi mi konečně došlo, proč se autorům nedaří splnit tuto misi také umělecky dobře.

Minuli se formou.

Namísto televize dělají na obrazovce divadlo.

Paměť v exekuci

19. 11. 2013 / Lenka Procházková

čas čtení 4 minuty

Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom...

Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá...

Tyto prastaré úvahy zapsané v knize Kazatel nabádají ke smířlivosti s pomíjivostí lidského života a k seznání jeho bezvýznamnosti. A přesto se v každém pokolení vyskytli lidé, kteří odmítli věřit, že vše je marné a pokoušeli se krátkost svého života protáhnout do vzpomínek na jeho smysl. Ale i otisky těchto velkých životů časem mizí pod nánosem zatuhlého bahna, do kterého pak noví vykladači vrývají upravenou verzi starého odkazu, mnohdy zcela protikladnou.

Máte, co si zasloužíte

19. 11. 2013 / František Řezáč

čas čtení 1 minuta

Tak už šest článků lamentací nad situací českých zaměstnanců. Ani jedno hlášení o založení odborů. To je bída. Je asi třeba občas vysvětlit českým a moravským zaměstnankyním a zaměstnancům, že když nebudou mít odbory, kolektivní smlouvy a hlavně když nebudou podporovat své odborové předáky a postižené kolegy až hrozbou či skutečnou stávkou , budou na tom pořád špatně. A to nejen hmotně, nízkými platy, ale i morálně - budou nadále považováni za stávkokaze Evropy. Možná by se chudáčkové z Aholdu a jiných vydřidušských firem divili, jak málo stačí, aby zaměstnavatel změknul.

Škoda, že (nejspíše či víceméně) mluví sami za sebe.

19. 11. 2013 / Jiří Baťa

čas čtení 7 minut

Připomněli jsme si pamětní dny 17. listopadu roku 1939 a roku 1989. Není to sice výročí nijak kulaté, nicméně přesto svým významem natolik důležité, že jejich připomění má své opodstatnění. Konec konců, je to také státní svátek "Den boje za svobodu a demokracii"! Při této příležitosti poslanci, senátoři a europoslanci, v tomto případě ODS, společně položili věnec u památníku 17. listopadu a spolu s dalšími členy strany a příznivci zavzpomínali na tyto dějinné události. Z některých proslovů politiků lze však vytušit, jak velmi jsou tito lidé odtrženi od reality, protože jejich názory a projevy jsou vedeny víceméně z loajální povinnosti se "také" nějak účastnit osobitým angažovaným projevem, avšak vedeným z patra, formálně a bez hlubšího obsahu. Dovolím si poukázat na některé pozoruhodné (zvýrazněné) pasáže:

Jsou blbí a zbabělí

19. 11. 2013

čas čtení 1 minuta

Jsou blbí a zbabělí! míní Otakar Pachmann. Bohužel, mnoho lidí se má nemravně dobře. Restituenti jsou blahem bez sebe, lékaři a právníci okrádají nemocné a bezprávím postižené, exekutorů je také spousta. Soudcům a státním zástupcům rostou každý rok platy o 5000, v barech se nalévá methylalkohol, řemeslníci, taxikáři a jiní parazité jsou na tom také dobře!

Práce načerno kvete, invalidní důchodci pracují na plný úvazek, herci a TV moderátoři mají statisícové a milionové příjmy! Chudák Krampol bude mít malý důchod. Skutečnost je taková, že opravdu špatně jsme na tom my, kteří ještě stále vlastníme tu sKartu - údajně je nás 277 000, včetně Romů a invalidů.

Takže těch opravdových chudáků není zase tak moc!

Miliardáři z Walmartu vybírají na chudé zaměstnance

19. 11. 2013

čas čtení < 1 minuta

Rodina Waltonů vlastní v USA nejznámější síť obchodních domů Walmart. Šest jejích členů dohromady disponuje majetkem ve výši 150 miliard dolarů - což je zhruba tolik, kolik má 30% nejchudších obyvatel Spojených států.

Rodina Waltonů je však zřejmě v tak neuvěřitelně příšerné hospodářské situaci, že nemůže vyplácet některým zaměstnancům mzdy, které by jim stačily k přežití. Proto krátce před oslavou Dne díkůvzdání vybírá od personálu naturálie určené k slavnostní večeři pro nejchudší zaměstnance.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Netradiční dárek

19. 11. 2013 / Pavel Táborský

čas čtení 7 minut

Až budete letos přemýšlet, co nadělíte svým příbuzným a známým pod vánoční stromek, zvolte tentokrát zboží symbolické. Darujte jim češtinu. Třeba v tom pověstném Honzově puntíkovaném ranečku. V tom, který míval zavěšený na sukovici přehozené přes rameno, když se vracíval z dalekých cest domů. Naplňte jej spoustou krásných slov, něžných a milých. Možná i těch, která od vás vaši drazí ještě nikdy neslyšeli.

Neozval jsem se proti otrokářským praktikám zaměstnavatele, a zničilo mi to zdraví

18. 11. 2013

čas čtení 4 minuty

K příspěvku Jana Čulíka "Co takhle založit odbory?"

Nevím, jakým způsobem své zaměstnance "drží na uzdě" společnost Ahold, ale mohu posoudit způsoby jednání u jisté německé firmy, u které jsem měl tu čest pracovat v letech 1993 až 1996. Jedná se o firmu, která dodnes v ČR působí v oblasti skladování zboží, resp. příjmu, skladování kompletace a expedice zboží několika desítek západoevropských výrobců. Jako skladník jsem manipuloval s potravinami, alkoholem, cigaretami, drogérií, kosmetikou a mnohým dalším, píše Petr Stanislav.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Ze zkušeností zaměstnance jedné velké finanční instituce

18. 11. 2013

čas čtení 4 minuty

Ono je ve výsledku jedno, jestli nesmíte říkat - jako v minulosti - politické názory anebo - jako dnes - se nesmět domáhat jinde civilizovaných práv.

Právě jsem se vrátil za školení, které má nás, kteří jsem dostali výpověď, připravit na život "venku", píše autor, jehož totožnost je redakci známa. Přesněji řečeno, jak postupovat při shánění práce. Kromě mnoha více či méně důležitých rad jsme se dozvěděli, že je nutné se vyhnout otázkám na existenci odborů či na to, jestli ten, u koho se ucházím o práci, dodržuje zákoník práce. Těmto otázkám je prý nutné se z pudu sebezáchovy vyhnout, neboť jsou automatickou stopkou pro jakákoliv další vyjednávání.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Manažerští sociopati a pokladní v supermarketech

18. 11. 2013 / Petr Hartman

čas čtení 1 minuta

Přečetl jsem si pár článků k otrokářským praktikám zaměstnavatelů v ČR a Vaše komentáře. Pracoval jsem několik let jako IT specialista právě u firmy Ahold. Lidé dobří -- co já viděl špíny, primitivismu nejhrubšího zrna, alibismu, pokrytectví... Odbory? Haha! Mě se lekli v okamžiku, když zjistili, že mám pojem o existenci kolektivní smlouvy. A pane Čulíku, ty Vaše komentáře; Vážím si Vás, ale při Vašem vzdělání je mi záhadou jak to, že si neuvědomujete, že z teplíčka univerzity v Glasgow se všechno jeví jednodušeji než z pohledu pokladní v Albertu v Horní Potupě. (Pověstná Hurvínkova představa o válce), píše Petr Hartman.

Pomlouvat Romy není odvážné. Je to rasismus

18. 11. 2013

čas čtení 6 minut

Rasismus je o moci, nikoliv o barvě kůže.

Výraz "Nejsem rasista, ale..." je kouzelnou větou pro všechny příležitosti, píše v deníku Guardian komentátor Gary Younge. Účelem té věty je odstranit jed z nevyhnutelné urážky, která má následovat. Je to nutné prohlášení o tom, jak jsem osobně nevinný, než spáchám svévolnou špinavost.

Nikdo vlastně dneska není vůbec už rasista. Rasismus ale tak nějak pořád existuje a nachází si své oběti. Málokdo pochybuje, že určité názory jsou všeobecně rozšířené a určitá praxe trvá dál, i když skoro nikdo nepřizná, že takové názory má či že takové věci dělá. Diskriminační systém dál existuje, ale, kupodivu, nikdo ho neprovozuje. Takže za jeho existenci nepřijímá odpovědnost nikdo, obětí, které trpí jeho důsledky, je mnoho.

A tak je tomu za poslední týden v Británii s Romy. Náměstek premiéra Nick Clegg samozřejmě provedl ono osobní prohlášení, jak je vlastně nevinný. "Jsem liberál," řekl.

29144

Stali jsme se 17. listopadu 2013 terčem hrubé agrese

18. 11. 2013

čas čtení 1 minuta

Není tak veliký problém si otestovat úlohu medií v tomto režimu. Kdyby všichni, kteří se na dezinformování lidí podílejí, měli k dispozici finanční prostředky jen ve výši, jako má chudá čtvrtina národa, začali by si vážit života, lidí a chovali by se lidsky.

K památníku na Národní třídě jsme položili věnec se stuhami se jmény desítky iniciativ a hnutí, které se hlásily k nápisu na věnci. Snaha zakrýt nápis ,"Obětem režimu po roce 1989" byla až dojemná a KDU-ČSL se pokusila svou kyticí zakrýt věnec iniciativ a hnutí celý.

V případě, že seřadíme informace o chudé části obyvatel republiky a pravděpodobný vývoj jejich kupní síly, vkrádá se myšlenka o vyhlazovacím táboře.

Naše poznatky ze včerejška, a to z reakcí té jedné skupiny ,,lidí" ( nápis 1/4 rohlíku seniorům na den v otázce valorizace penzí vyprovokoval u řady pánů agresi na hranici fyzického útoku, pomineme-li hrubé a vulgární urážky), dávají oprávněné obavy, že takový stav i bez ostnatých drátů není nereálný.

za inicitivu Ne základnám,

Eva Novotná, mluvčí

Lékařství se vrací o sto let zpět

18. 11. 2013

čas čtení 2 minuty

Jednu z nejvážnějších hrozeb v historii lékařství představují superbakterie, odolné vůči antibiotikům, varují znovu vážně odborníci v britském lékařském časopise Lancet. Upozorňují na to, že pro jednotlivá národní zdravotnictví bude nesmírně obtížné vyrovnat se ve věku superbakterií s rostoucími náklady na zdravotní péči u rychle stárnoucí populace.

Náměstek hlavního zdravotníka britské vlády, profesor John Watson, konstatoval: "Obávám se, že až půjdu za dvacet let do nemocnice na operaci kyčle, mohl bych dostat infekci, která povede k vážným komplikacím a možná i smrti, protože antibiotika už nebudou fungovat tak, jak fungují dnes."

Zemanovci na odchodu z politické scény?

18. 11. 2013 / Michael Kroh

čas čtení 10 minut

Parlamentní volby přinesly mnohá překvapení. Jedním z nich byl mizerný výsledek Strany práv občanů Zemanovci, která se nejenže nedostala do sněmovny, ale zůstala i hluboko pod třemi procenty zaručujícími pravidelný příděl financí ze státního rozpočtu. Hranici pro symbolický jednorázový příspěvek překročila strana o jedinou setinu procenta. Co se stalo se stranou, která byla ještě v létě považována za černého koně voleb?

Sentimentální utopie alias Čas nikdy nenalezený, aneb Co jsi neztratil, to nemáš

18. 11. 2013 / Karel Dolejší

čas čtení 10 minut

Bretaň, tyto francouzské Slušovice, čelí masivní krizi potravinářského a zpracovatelského průmyslu. Tisíce pracovních míst zanikají, protože v zásadě stejné zboží lze produkovat výrazně levněji v Polsku či na Ukrajině, a to ať už vláda v Paříži udělá cokoliv, co je dosud ještě v její moci. Žádný "levicový" mandarín ovšem Bretoncům zatím nevysvětlil, že se jim vlastně vše jen zdá, neboť pouhý "mýtus konkurenceschopnosti" zde předstírá, že je třeba na globálních trzích čelit zostřující se cenové konkurenci v měřítku celých států. Kdopak by potom ještě věřil, že zaměřit se na potravinovou soběstačnost via průmyslové zemědělství znamená čelit poměrně nízko posazenému mzdovému stropu, který je natvrdo dán hranicí rentability odvětví - že tento strop zde byl dávno překročen a exportní dotace ze státní kasy nemohou růst donekonečna. Bretonci tohle vše zatím netuší, zůstávají tedy v zajetí blahé nevědomosti, postmoderně revoltují a navazují antagonistickou kooperaci se zaměstnavateli. Ještě si totiž nenechali žádným "levicovým" koryfejem objasnit, že postmodernismus z nich dělá bezdomovce a nezbytně vede k apolitickému individualismu. A tak prostě žijí v přesvědčení, že bojují za svá pracovní místa, jak nejlépe je to v dané situaci možné.

Z ideologické perspektivy českého intelektuálně "levicového" establishmentu žádná bretaňská krize ani revolta nemohou nikdy existovat. A jestliže už přece existují, tím hůře pro fakta. Je přece nutno se zálibně shlížet v reformním kapitalismu let sedmdesátých, případně v "socialismu" Třetího světa konce let devadesátých. V každém případě naši představivost musí povinně poutat cosi, co tu kdysi dávno nikdy nebylo.

Čelem vzad! Přímo hleď!

Špatná právní ustanovení v ČR brání postiženým, aby dosáhli spravedlnosti soudem

18. 11. 2013

čas čtení 2 minuty

Vážený pane Čulíku,

musím konstatovat, že jste mě publikováním mého příběhu velmi mile překvapil a děkuji Vám, píše Petr Stanislav. Děkuji Vám ale nikoli za sebe, ale za případné čtenáře mé zkušenosti pro které může být varováním a poučením. Vaše poznámka za mým příběhem je nepříjemně pravdivá. Vím, že nic nemůže nahradit přiměřené zdraví a život, který alespoň já osobně považuji za Dar. Ale dovolte, prosím, ještě malou poznámku, která dokreslí závěr mé zkušenosti.

Přízrak komunismu

18. 11. 2013 / Jiří Bátěk

čas čtení 3 minuty

V nedávné době jsme byli svědky šíření mobilizačních hesel o komunismu či apelu na nutnost čistého štítu lidí, kteří dnes vstupují do politiky (viz vytažení spolupráce Babiše s StB, která se uskutečnila před nějakými cca 30 lety).

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Lidé si svá odborová práva vydobýt musí

18. 11. 2013 / Jan Čulík

čas čtení 2 minuty

Já vím, že je to obtížné. Všechno je obtížné.Ale pokud neriskujete všechno, nedosáhnete ničeho. Když v západní Evropě začaly vznikat v devatenáctém století odbory, zakládaly se za DALEKO drastičtější situace. Jenže má-li se něčeho dosáhnout, lidé se musejí probudit, spojit se a riskovat i život. Tak tomu prostě je.

A musejí jednat kolektivně. Individuální protest samozřejmě není k ničemu. Pokud lidé nebudou ve větším počtu ochotni se vzbouřit a donutit politiky, aby se dodržovalo civilizované pracovní právo, jako je tomu v západní Evropě, a aby odstranili díry ve špatných zákonech; pokud lidé razantními akcemi ve velkém počtu nedonutí zaměstnavatele, aby dodržovali aspoň ty nejzákladnější principy humanity, situace se nezlepší. A co víc, všichni zvnějšku, i v jiných zemích, si budou myslet, že Češi jsou v takových podmínkách šťastní, protože se neprotestujte. A útlak se bude zhoršovat Nemyslete si, že když nic neuděláte a budete se snažit násilníkům zavděčit, že na vás budou hodnější.

Vzpomínáte na jedinou velkou odborovou demonstraci, která se uskutečnila v Praze v dubnu před dvěma lety? Jak měli politikové i média najednou v kalhotech? Jak se třásl Zdeněk Šámal, když mu šlo několik tisíc lidí protestovat k České televizi proti jeho propagandistickému vysílání?

Bohužel, nikdo to už nikdy nezopakoval, takže násilníci, psychopati a parazitičtí politikové usoudili, že se nic neděje, na Češích se dá dříví štípat.

Hodně lidí mi píše, že se v Čechách nedá nic dělat. Připomnělo mi to tuto jugoslávskou anekdotu:

Jugoslávec: "Když jsme za druhé světové války dostali nějakého gestapáka do vedlejší uličky, hned jsme mu podřízli hrdlo."

Čech: "To my bychom bývali taky rádi udělali, jenže v Protektorátu se to nesmělo."

Je jen na Češích samotných, zda si ve své zemi vlastníma rukama vydobudou slušný prostor k práci a k životu. Nikdo jiný to za ně neudělá.

29143

Koutek reklamní tuposti:

Pro ránu je jako dělanej...

18. 11. 2013 / Tomáš Koloc

čas čtení 1 minuta

Nemůžu si pomoct, ale kdykoli projdu kolem českého řeznictví, zazní mi v hlavě legendární píseň o čuníkovi z povídky Na brigádě, která je součástí filmové prvotiny Tomáše Vorla Pražská pětka. V závěru povídky slaví družstevníci i "reakcionáři" v hospodě dožínky, a jakmile přinesou pohoštění, odsoudí muzika pod vedením Vlastimila Zavřela čuníka refrénem: Jé jé/ať je praštěnej/pro ránu je jako dělanej...

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za srpen 2013

15. 9. 2013

čas čtení 2 minuty

V srpnu 2013 přispělo finančně na Britské listy 242 osob bankovním příkazem celkovou částkou 69 619,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červnu 2013 částkou 1144,60 Kč.

Zůstatek byl koncem srpna 2013 412 732,19 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 166 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

38329