Na Staroměstské náměstí patří maršál Koněv!

10. 6. 2020 / Jan Čulík

čas čtení 7 minut

Nelíbí se mi ideologické kulturní války, ať už jde o výraz intenzivního rituálního doprdelismu poinvazních normalizačních kolaborantů z osmdesátých let, kteří v osmdesátých letech, ač je o to nikdo nežádal, postavili v Praze 6 sochu generála Koněva - mimochodem, proč dnešní čeští komunisté neustále hájí Rusko, když je to otevřeně ultrapravicový stát, proti němuž by měli jako socialisté vášnivě protestovat, asi jako kdysi proti Pinochetově Chile? - ani úporná hysterie, která vnutila převážně ateistickým obyvatelům Prahy ahistorickou "rekonstrukci" - Mariánský sloup, který byl zjevným, důrazným signálem drtivého vítězství absolutistického, katolického Rakouska nad zoufale poraženým, zničeným, do země zadupaným občanským, měšťanským a tolerantním protestanským českým královstvím. Jan Fingerland, na jehož komentář výše souhlasně upozorňuje JIří Pehe, poukazuje na to, že se v pomníkových válkách chováme jak blbci - a právem ironicky uzavirá, že bychom Koněvovu sochu měli taky umístit na Staroměstské náměstí, abychom tím signalizovali, jak pomníkové války vořeme.

Ovšem pomníkové kulturní války nejsou v těchto dnech jen českou prerogativou. Po vraždě černocha George Floyda americkou policií v Minnesotě se po světě virálně rozšířily protesty proti utlačování a diskriminaci nebělochů - které často na sebe berou nenápadnou, jen implicitní, přesto nesmírně pohrdavou a neférovou formu. Po světových rozhlasech a televizích slyšíme svědectví nejrůznějších nebělochů, kteří se celý život, od útlého mládí, musejí vyrovnávat s diskriminací.

V ČR to ovšem nevedlo k úvahám nad drsnou rasistickou diskriminací Romů, v posledních letech i muslimů a uprchlíků, kteří jsou šmahem dehumanizováni. Výzva, aby se lidé káli nad případy zavražděných Romů v České republice, zdá se, zůstala bez odezvy.


Vražda George Floyda a sebezpytování západních společností ohledně intenzivního, přežívajícího rasismu, vedlo také k úvahám nad tím, co s různými historickými sochami. V jižanských státech USA byly odstraněny některé sochy konfederačních generálů, kteří bojovali za otroctví, v jihoanglickém přístavním městě Bristolu, které bylo v historii ohniskem obchodu s otroky, dopravovanými z Afriky do Karibiku a do USA, byla odstraněna o víkendu socha otrokáře-podnikatele Edwarda Colstona, který na nesmírně kruté deportaci pochytaných černochů v Africe vydělal obrovské jmění. Všechny prodávané otroky nechával označovat na hrudi vypálenými iniciálami jeho firmy a v přeplněných lodích při deportaci do USA umíraly desetitisíce mužů, žen i dětí.

Paradoxní je, že vznik Colstonovy sochy měl velmi podobnou motivaci jako vztyčení Koněvovy sochy v Praze 6 v osmdesátých letech. Colston žil a deportacemi otroků "podnikal" v poslední třetině sedmnáctého století - jeho oslavnou sochu však nechal vyrobit místní bristolský potentát až r. 1895, aby tím vrazil políček dělníkům, kteří demonstracemi a stávkami tou dobou protestovali proti nelidským pracovním podmínkám. Takže i jako v Koněvově případě byla historická osoba, v Colstonově případě asi ještě  o hodně kontroverznější než Koněv, protože Colston byl masový vrah, zneužita během pozdějších politických událostí. 

Uvažování o naší kulturně-historické identitě však v západním světě jde ještě dál. V Antwerpách v Belgii byla odstraněna socha tamějšího krále Leopolda II., za jehož vlády Belgičané vyvraždili 10 milionů lidí v Kongu. Právem:

V Londýně byla právě odstraněna socha otrokáře z 18. století Roberta Milligana. Právem:


V Oxfordu studenti znovu požadují odstranění sochy Cecila Rhodese, viktoriánského imperialisty, rasisty a prosazovatele apartheidu ZDE.

Tak zatímco v Británii, v USA, v Belgii a jinde odstraňují pomníky historických masových vrahů a utlačitelů, v Praze na Staroměstském náměstí se naopak postavil pomník, stvrzující obdiv k tomu nejtvrdšímu ponížení, jaké Češi kdy ve své historii zažili. 

Proti gustu žádný dišputát.

Britské komunální úřady budou nyní zkoumat i další pomníky pochybných historických existencí i názvů ulic. Obrovský pomník otrokáře stojí i ve skotském Edinburku, v Glasgow i v  Edinburku, ale samozřejmě i v řadě dalších jiných anglických měst nesou  náměstí a ulice jména historických "podnikatelů", kteří vydělali miliony obchodem s otroky.

(Mimochodem, jak na to poukazuje bývalý šéf britských labouristů Ed Miliband, otrokáři dostali za zrušení otroctví v Británii r. 1833 odškodné ve výši tehdejších 20 milionů liber, bylo to 40 procent tehdejších státních výdajů a státní dluh, který z toho vznikl, byl uhrazen až roku 2015!)



Vražda George Floyda vedla k docela vážnému zamyšlení například nad historií Británie i nad tím, jak se vlastně učí: "Všechno jsme dělali v historii dobře, jsme jedničky, celý svět nás miluje, jsme něco extra." Útlak a nespravedlnosti, páchané Brity po světě, se jaksi pomíjejí. (Angličané si podle nedávného průzkumu veřejného mínění, že jsou po Američanech nejdůležitější lidé na světě - Čína ne a EU už vůbec ne.)  Změní se to? V důsledku krachu, jímž bude brexit, možná ano, ale kdoví, jak nesnášenlivou zemí se Anglie po brexitu stane.

Měly by se ale odstraňovat názvy ulic? Vadí, že britskými městy denodenně procházíme ulicemi, nesoucími jména otrokářů? Jedna černošská historička v úterý v britské televizi varovala před přejmenováváním ulic. Ať ty historické osoby byly jakkoliv kontroverzní a kriminální, odstraníme-li historii, jakkoliv kontroverzní, vymažeme ji.

Něco podobného jsem slyšel v Petrohradě, když jsem se pozastavoval, že postsovětský režim neodstranil různé socialistické reliéfy z veřejných budov (něco z nich zůstává i v Praze ve stanici metra Anděl, dříve Moskevská). Bylo mi řečeno, že Rusové nemohou předstírat, že určitá historie nebyla - jakkoliv byla kontroverzní.

Opravdu? Měla by se pražská ulice Evropská, vedoucí z Dejvic směrem na letiště - dodneška jmenovat Leninova? Pražská Vinohradská třída byla kdysi Stalinova, a předtím za protektorátu Schwerinova, podle pruského generála. Náměstí Míru bylo Říšské náměstí. Mělo se to tak nechat dodneška? 

Jiná historička v britské televizi zdůraznila, že kontroverzní sochy by měly být s patřičným vysvětlením v muzeích, nikoliv na pedestalech na náměstích. Má pravdu: Do muzea patří jak Koněv, tak všichni Leninové a Stalinové, i Mariánský sloup, stejně jak jako kdysi oslavovaní britští vrazi a otrokáři.

A - ano - kdosi napsal na Churchillovu sochu u anglického parlamentu v Londýně v těchto dnech BYL TO RASISTA.

Ale on Churchill tvrdý rasista samozřejmě byl.


0
Vytisknout
10860

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2020