Porážka Donalda Trumpa je nádherná věc pro svět a problém pro Borise Johnsona

9. 11. 2020

čas čtení 8 minut


Bidenovo závažné vítězství je zásadní ranou proti nacionalistickému populismu po celém světě

Barack Obama doporučil svého viceprezidenta americkému lidu na základě argumentu, že už se nebudou muset obávat, že jejich prezident řekne nebo udělá něco "šíleného". To není bezvýznamný argument a má svou relevantnost mimo Ameriku. Planeta se už nebude muset bát, co zas Trump napíše na Twitteru.

Jen Američané mají právo hlasovat v amerických prezidentských volbách, ale dopad té volby je na celý svět, píše Andrew Rawnsley. Nikdy tomu nebylo tak více než v roce 2020. Naše planeta je v těchto dnech mesmerizována napínavým divadlem americké demokracie a nikde více než v Británii.

 

Nejenže zastává vítěz jednu z nejmocnějších funkcí na této planetě, volba amerického prezidenta dokáže nastavit, potvrdit či zvrátit globální ideologické trendy. V důsledku společného jazyka mezi USA a Británií, historických vazeb a politiků, kteří mají četné vzájemné styky, proudy, které přicházejí přes Atlantik, mohou mít v Británii velký vliv.

Amerika se obrátila výrazně doprava, když v roce 1980 zvolila Ronalda Reagana. O osmnáct měsíců později udělala Británie něco velmi podobného, když zvolila Margaret Thatcherovou. Thatcherová, v té době tak nepopulární, že se mezi britskými konzervativci hovořilo o tom, že ji z premiérské funkce odstraní, byla ve své funkci příchodem ideologického souputníka do Oválné pracovny posílena.

Tím, že získal Bílý dům v roce 1992 pro "nové demokraty" Bill Clinton, poskytl nápady a inspiraci pro "novou Labouristickou stranu" Tonyho Blaira. Během toho desetiletí, ke konsternaci jejich soupeřů jak z pravice, tak i z levice, jejich politika "třetí cesty" ovládla pokrokové strany od Brazílie až po Německo.

Britské hlasování pro brexit v červnu 2016, brutální odmítnutí poválečné britské historie, bylo předzvěstí dalšího velkého kataklysmatu, vítězství Donalda Trumpa v listopadu toho roku. To aktivizovalo nacionalistické populisty po celé planetě a vyvolalo to u nich dojem, že budoucnost patří jim. V Británii to vyvolalo horečnou atmosféru, v níž se Konzervativní strana rozhodla tvrdě riskovat a zvolit si do svého čela nezodpovědného hazardéra s ohromujícími světlými vlasy a historií systematického lhaní, které se v nové situaci nezdálo tak mimořádné jako předtím.

Významným důsledkem nynějších amerických prezidentských voleb je skutečnost, že politická strategie pravicové "kulturní války", jejíž ultrabojovný a dosud úspěšný šampión prohrál o obrovské čtyři miliony hlasů, skončila. 

Někteří levicoví komentátoři tvrdí, že se "modrá vlna" v USA při volbách neuskutečnila, protože Biden není dost levicový kandidát. Zapomínají, že srovnávají volby, které se uskutečnily, s volbami, které se nekonaly. My v Británii máme velmi nedávnou zkušenost z toho, co se stane, když ve volbách kandiduje levicový populista proti pravicovému populistovi. Možná si vzpomínáte, že v britských volbách v prosinci 2019 byl labouristický levicový populista Jeremy Corbyn populistickou pravicí naprosto rozdrcen.

V USA, v zemi, která málokdy odpírá už zvolenému prezidentu druhé funkční období, je Trumpova porážka pozoruhodná, stejně jako vítaná. Bidenovo vítězství popírá tvrzení, že žijeme v éře, kdy je osudově nepřípadné být "establishmentovým" kandidátem a že zkušený, rozmyslný a umírněný člověk, který usiluje o kompromisy, nemůže nikdy vyhrát.

Biden porazil Trumpa nikoliv tím, že by se býval prezentoval jako jeho levicový protiklad, ale tím, že zosobnil jiný druh politického charakteru. Svou pověstí i svým chováním je Biden pragmatik a sjednotitel.

Žádný prezidentský kandidát v americké historii nezískal tolik hlasů jako člověk, jehož se Trump pokoušel zesměšňovat jako "spavého Joea". Biden představuje obnovu toho druhu politiky, o němž jsme si mysleli, že v prvních desetiletích jednadvacátého století odumřela. Je to pro tohoto centristického dědu triumf.

Prvním a nejdůležitějším důsledkem prezidenta Bidena je, že to znamená vyhnáni Donalda Trumpa. Theodore Roosevelt charakterizoval úřad amerického prezidenta jako "kazatelnu pro násilníky". Je to popis, který nabyl daleko nebezpečnějšího významu během oněch čtyř let, kdy úřad amerického prezidenta zastával gangster Trump. Imperativ porazit ho byl podtržen způsobem, jímž Trump prohrál. Jeho televizí vysílané tirády se pokoušely ochromit samotnou americkou demokracili šířením lživých tvrzení, že prezidentský úřad mu byl "ukraden". Donald Trump bude stále ještě v lednu 2021 přítomen, bude to dál člověk, který neumí prohrávat šířící konspirační teorie, ale už nebude mít kazatelnu v Bílém domě, z níž by mohl lidi zastrašovat. To je o hodně důležitější než jen pro Ameriku. Trumpovo prezidentství natolik pošpinilo americký prezidentský úřad a ochromilo respekt světa vůči USA, že diktátoři po celém světě s úšklebkem poukazovali na jeho děsivou nefunkčnost a ospravedlňovali tím své diktatury, zatímco liberální demokracie ztrácely svou víru v americké vůdcovství. Tam, kde Trump vyvolával polarizaci doma a konflikty v zahraničí, se Biden bude snažit budovat mosty, ne zdi.

Barack Obama doporučil svého viceprezidenta americkému lidu na základě argumentu, že už se nebudou muset obávat, že jejich prezident řekne nebo udělá něco "šíleného". To není bezvýznamný argument a má svou relevantci mimo Ameriku. Planeta se už nebude muset bát, co zas Trump napíše na Twitteru.

Biden se bude snažit obnovit pověst své země jako důvěryhodného a předpověditelného spojence a znovu se vrátí k mezinárodním dohodám, které Trump roztrhal. Nejdůležitější je, že Spojené státy začnou činit kroky proti klimatické krizi, kterou Trump odmítl jako "hoax". Tento návrat k internacionalistickému prezidentskému úřadu bude široce i v zájmu Británie. Jako liberální demokracie a jako středně velká mocnost Británii nejlépe prospívá globální pořádek založený na pravidlech než život v pirátském světě, kde jsou menší státy zadupávány do země  soupeřícími diktátory.

Porážka Donalda Trumpa je velmi znepokojující pro Borise Johnsona. Bude ještě okrajovější figurkou na mezinárodní scéně. Americký prezident, který řval ve prospěch brexitu, bude nahrazen prezidentem, který považuje politickou strategii, která Johnsona definuje, za nezodpovědný akt britského sebepoškození, který ohrožuje mír v Severním Irsku. Johnson, který se s Bidenem nikdy nesetkal, se bude muset hodně snažit, aby přesvědčil novou americkou vládu, že není miniTrump. A i kdyby se mu to podařilo, bude pro něj problém udržet pozornost USA na Británii, protože nová americká vláda bude prioritizovat vztahy s Evropskou unií.

Dalším problémem pro Borise Johnsona je, že Johnson vypadá jako prodejce ideologického stylu, který byl odmítnut na svém největším trhu. Trump už nebude nejslavnějším příkladem toho, co někteří považovali za neodolatelný globální trend nacionalistického populismu. Stane se daleko běžnější ho považovat za ostudný výstřelek moderní americké historie. John Quincy Adams, šestý americký prezident, poznamenal: "Není nic ubožejšího než bývalý prezident." Až na - a to by si měl Johnson uvědomit - imitátora odmítnutého prezidenta.


Republikánská strana už začíná debatovat o tom, jak trumpovská by měla být její budoucnost, a tento argument se dostane i na evropskou stranu Atlantiku. Pro tradičnější britské konzervativce dokazuje výsledek amerických voleb, že svěřit svou budoucnost pravicovému populismu nejenže degraduje instituce a hodnoty, jichž by si konzervativci měli cenit, ale také to vede do volební slepé uličky. Jiní na pravici ovšem argumentují, že i když byl Trump poražen, trumpismus zdaleka není vyčerpán jako síla a jako technika. Mezitím už liberálové v USA propadají znepokojení, zda se Bidenovi vůbec podaří čehokoliv dosáhnout, když je Amerika tak polarizována a jedna strana tolik nenávidí druhou.

Na toto znepokojení máme dost času. Dnešek nemusí být překombinovaný. Složité volby přinesly jednoznačný důvod pro jasnou a prostou oslavu. 20. ledna příštího roku bude nynější obyvatel budovy na 1600 Pennsylvania Avenue vystěhován, možná s ozbrojenou eskortou, pokud si to tak zvolí, a my už nebudeme muset říkat slova Donald Trump a Bílý dům v téže jediné větě.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

1
Vytisknout
9942

Diskuse

Obsah vydání | 12. 11. 2020