Babišistán bez Babiše?

8. 3. 2021 / Karel Dolejší

Obrázek: Pixabay.

Mnoho pozornosti je teď věnováno "manažerskému stylu" Andreje Babiše, za což jako komentátor nesu také svůj díl odpovědnosti. Hlavním faktorem selhávání vlády v pandemii však nejsou samotné osobní vlastnosti premiéra. Je jím totiž celý autoritářský korupčnický systém české odrůdy stát privatizujícího populismu, kterou ANO v této zemi vytvořilo. A tento systém by "sám od sebe" nezmizel ani v případě střídání ve Strakovce.


Kevron W. Henry popsal "pštrosí komplex", kterému někdy propadají lídři během vypjatých krizí. Kromě historických příkladů upozorňuje i na zcela současný scénář, v němž neustálá snaha lídrů dopracovat se k "úplné informovanosti" o situaci vede ve skutečnosti ke kognitivnímu zahlcení a nekonečnému odkládání důležitých rozhodnutí (včetně vnitřního rozhodnutí ohledně charakteru a urgence hrozby), která je přitom absolutně nezbytné přijmout včas. 

Představte si Babiše, který osobně odmítá roušky, pak zase sám počítá vakcíny, do všeho se podřízeným montuje a spí čtyři hodiny denně, takže je nesmírně nedůtklivý, agresívní a nedokáže se naprosto na nic soustředit ani pět minut - a máte před sebou věrný obrázek toho, jak vypadá obzvláště vypečený případ pštrosího komplexu.

Groteskní vystupování premiéra, jeho vyjádření nedávají smysl a často nedokáže říci ani jedinou souvislou větu, nicméně odvádějí pozornost od systémového charakteru potíží, do nichž jeho partaj zemi přivedla.

Privatizace státu Agrofertem a dalekosáhlá narušení systému dělby moci předcházely nástupu pandemie o celé roky. Český stát pomalu a pro mnohé jakoby neviditelně pozbýval funkčnosti, ale teprve během bezprecedentní krize se názorně ukázalo i neinformovaným, jak bídně na tom už je.

Systém přidělování veřejných zakázek je dnes v mnohem, mnohem horším stavu než během oposmluvního "Palerma", proti němuž se ANO původně tak rázně vymezovalo. Kontrolní orgány jsou také mnohem méně funkční, jak ukazuje Index vnímání korupce, v němž nyní zdatně konkurujeme Rwandě. Ovládnutí celých rozsáhlých sfér státní správy ANOisty přineslo jejich paralýzu, jak ukazuje coby vrchol ledovce například kauza zpackaného vyšetřování havárie na Bečvě.

Český populismus se svým endemickým primitivismem a lehkomyslností přinesl organizační chaos a rozklad ještě dávno předtím, než udeřil koronavirus. Během globální konjuktury místo tvorby rezerv rozpustil zděděná aktiva, rozprodal zásoby ze Státního fondu hmotných rezerv a masivně zemi zadlužoval za účelem uplácení voličů koaličních stran; vloni během rekordního propadu příjmů státního rozpočtu navíc ještě snížil daně - takže uprostřed pandemie náhle ministři Havlíček a Schillerová vyhrožují, že již v polovině roku 2021 dojdou peníze na státní podporu uzavřených provozů.

Odstranění Babiše za těchto okolností nemůže být žádným samostatným cílem. Nejen proto, že by pád vlády otevřel cestu k dokonce ještě horšímu Zemanovu "úřednickému" kabinetu, ale hlavně z toho důvodu, že seriózní opozice by měla nabídnout mnohem víc než odstavení jednoho politika.

Musí předložit projekt systémové nápravy - reformy důchodového systému, sanace státního dluhu po roce 2023 (nejzazší datum, kdy bude nezbytné problému čelit) a opětovné profesionalizace úřadů, zaručit zprůhlednění veřejných zakázek ve všech rezortech (včetně notoricky zákon obcházejícího ministerstva obrany) a celkového výrazného zvýšení transparentnosti české politiky.

V tomto smyslu platí tvrzení, že "Antibabiš a Antizeman" jako program nestačí.

I když na druhé straně je také pravda, že myslet to s nápravou vážně a nebýt přitom "Antibabiš a Antizeman" v zásadě není možné.

Důležité je, aby po odstavení Babiše nefungoval Babišistán setrvačností dále víceméně tak, jako dnes - jen už ve prospěch jiných oligarchů a lobbistických uskupení, než kteří jej ovládají právě teď.

0
Vytisknout
5753

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2021