Trable Meghan a Harryho ve světle otřesného dědictví britského majestátu

11. 3. 2021 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Nechápu, proč se lidé pozastavují nad skutečností, že britská královská rodina je veskrze rasistickým podnikem, jak dokládá (nejen) interview Oprah Winfrey s princem Harrym a jeho manželkou Meghan. Vždyť dějiny britského impéria jsou potřísněny otřesným rasismem, nadutým elitářstvím a bezuzdnou exploatací. Idea bělošské nadřazenosti umožnila evropským monarchiím včetně Velké Británie ovládat miliony lidí, kteří měli odlišnou barvu kůže. Nemohu si pomoci, ale britská královská rodina, která je univerzálním dědicem imperiálních zvěrstev, v 21. století působí jako komický anachronismus.

Abych byl upřímný, tak mě trable dvou vysoce privilegovaných jedinců, již byli vypuzeni z luxusu královských dvoran, nechávají chladným. Je však pozoruhodné, kolik prostoru si v tradičních médiích jejich útrpná sága ukrajuje. Ačkoli veřejnost hledí na mladý manželský pár s nelíčenými sympatiemi, nemohu s týmž obdivem hledět na někoho, kdo jako pilot helikoptéry rozséval smrt v Afghánistánu a kdo se na bujaré párty promenoval v nacistické uniformě. Naopak, takový člověk si podle mého soudu žádné sympatie nezaslouží.

Naše obsese královským majestátem je pozoruhodným fenoménem, jehož rozvětvené kořeny lze nalézt také v pohádkách a mýtech. Jako by odlesk královské koruny maně osvětloval i naše nuzné životy. New York Times zveřejnil zajímavý komentář členky editoriálního panelu listu Farah Stockman, která se pozastavuje nad tím, jak ti, kdo rutinně útočí na patriarchát a bělošskou nadřazenost, poskytují monarchii bianko šek. A tato blahosklonnost, jež nás podle autorky formuje již od útlého věku, by podle mého soudu mohla vysvětlit, proč neskrývaný rasismus v královské rodině vyvolal tolik pobouření a proč se Meghan a Harry těší tak upřímnému obdivu.

Tato aféra by však v první řadě měla rozproudit živou debatu o tom, co britský majestát symbolizuje: krvavou historii impéria, již charakterizuje nevýslovné utrpení a mizérie neznající hranic mezi kontinenty.

Uznávaný spisovatel a autor publikace An Area of Darkness: The British Empire in India Shashi Tharoor vyčíslil počet obětí britského imperialismu v Indii na 35 milionů (pro zajímavost: sovětský diktátor Josif Stalin má podle historika Timothyho Snydera na svědomí 6 až 9 milionů mrtvých). Tharoor argumentuje, že Britové dobyli Indii v době, kdy tato země disponovala více než čtvrtinou globálního HDP, aby z ní po dvou stoletích exploatace udělali symbol beznaděje. Britské kořistnictví charakterizovala destrukce indického textilního průmyslu, depopulace velkých tkalcovských center v Bengálsku, systematický kolaps loďařství, zánik proslulého ocelářství – a především periodické hladomory. Podle dalších odhadů připravily hladomory během britské nadvlády o život více než 60 milionů Indů.

Když londýnský právník Cyril Radcliffe během jediného oběda rozdělil zaniknuvší britské impérium na Indii a západní a východní Pákistán, vypukly etnické čistky, během nichž bylo z domovů vyhnáno 10 milionů lidí a další milion osob usmrcen. Toxické dědictví tohoto kontroverzního kroku umocněné jaderným stínem straší svět do dnešních dní.    

Někdo by mohl namítnout, že Britové opustili Indii pět let před tím, než královna Alžběta II. nastoupila na trůn. Nicméně během prvních let kralování Alžběty II. v Buckinghamském paláci britská armáda v Keni povraždila na 20 až 100 tisíc lidí. A opět – někdo by mohl opáčit, že za tato zvěrstva nese vinu britská vláda, a nikoliv královna. Královský majestát je však vrcholným symbolem těchto historických křivd.

V Indii ani v Keni ale výčet zvěrstev britského impéria zdaleka nekončí. A nebylo by od věci o nich systematicky a důkladně informovat, neboť jen tak se můžeme vyvarovat zbrklých zkratek o šokujícím rasismu v britské královské rodině. Rasismus byl totiž účinnou strategií Britů při podmaňování celých států a etnik. 

 

2
Vytisknout
8944

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2021