Vlast nebo život: rap, který otřásá kubánskou diktaturou

16. 3. 2021 / Fabiano Golgo

čas čtení 6 minut

Posměch heslu „Vlast nebo smrt“, které více než šest desetiletí používá režim vzniklý v revoluci vedené Fidelem Castrem, rapovou skladbou „Patria y Vida“ (Vlast a život), kterou před měsícem zveřejnilo šest kubánských hudebníků, vyvolává  oficiální nelibost režimu na Kubě. Video se na Kubě stalo úspěchem a stalo se tam nejsledovanějším videoklipem, který dosud  na YouTube zaznamenal více než 3,6 milionu zhlédnutí.


Dopad byl tak velký, že kubánský prezident reagoval rozzlobeně a podpořil protiútok vládních úředníků na sociálních médiích, aby se pokusili vliv tohoto videoklipu neutralizovat. „Chtějí naše motto vymazat, ale na sítích jsme virální,“ tweetoval prezident Miguel Díaz Canel.
 


Kromě toho, že tato rapová píseň posměšně zkreslila Castrovo heslo, zaměřuje se  na neduhy, jimž Kubánci čelí, jako jsou útlak, nesnášenlivost vůči odlišným politickým diskurzům, cenzura na internetu, extrémní chudoba a chronický každodenní nedostatek jídla. Většina Kubánců má přístup pouze k jednomu litru mléka za měsíc. Bez jídla nikdo není, ale strava Kubánců je nesmírně omezená a chudá.

Píseň působí jako výkřik svobody, jak napsal jeden z jejích autorů, rapper Maykel Osorbo, na Twitteru: "Její úspěch je přičítán touze kubánského lidu po ukončení této diktatury a po svobodě. To je všeobecné národní cítění"  - ale jeho psaní na sociálních sítích bylo přerušeno jeho dvěma zatčeními během pouhých 48 hodin.

„Byl jsem několikrát zatčen a nebylo by překvapením, kdyby mě nechali zabít,“ shrnuje Maykel Osorbo (37).

Verše „Vlast a život“ hlásají změnu režimu. „Už žádné lži, moji lidé žádají o svobodu, žádné další doktríny“, aneb „Propagace ráje ve Varaderu / Zatímco matky pláčou pro své děti, které zmizely.“

Osorbovo čtyřminutové hudební video obsahuje scény represí bezpečnostních jednotek proti skupině aktivistů, kteří v listopadu protestovali proti zatčení rappera Daniela Solíse.

Hudebníka překvapilo, jak rychle Kubánci začali jeho heslo používat. Tato skutečnost přiměla úřady zahájit diskreditační kampaň v oficiálních médiích proti této písni a jejím autorům. Také se zoufale znovu snaží prosadit vážnost hesla původně  šířeného Fidelem a jeho partyzány.

Vláda nařídila obyvatelstvu a bankám, aby nepřijímaly nyní poměrně rozšířené bankovky, na něž lidé píší heslo Vlast a život.  

Dům dvou aktivistů, kteří to heslo napsali na zeď, obklíčila policie a byl jim vypnut internet. Tato vládní reakce  jen vzbudila zvědavost Kubánců a ještě více zvýšila popularitu písně.

Kuba tvrdí, že je socialistickým rájem, kde mají lidé plný přístup ke zdravotnickým službám a  ke vzdělání. Ve srovnání s hroznými podmínkami v  ostatních latinskoamerických zemích nejsou na Kubě žádné hluboké sociální nerovnosti. Ale Kuba nivelizovala všechno dolů, všichni jsou tam chudí,  s výjimkou vládního kádru a jeho stoupenců. Jinde v Latinské Americe je množství bídy, ale také mnoho bohatých a středostavovských lidí.

Při bližším pohledu jsou však statistické údaje z Kuby zjevně zkreslené.

Pablo V., 38 let, se přestěhoval do mého rodného města v Brazílii, Porto Alegre, v roce 2016. V Brazílii byl od roku 2010, kdy byl jako lékař poslán na  práci do míst uprostřed džungle, kde brazilští lékaři jen zřídka chtějí pracovat. Kuba má slavný program, který vysílá kubánské lékaře do zahraničí, ale přestože Pablo dostával od brazilské vlády asi 3 tisíce dolarů měsíčně, směl si nechat jen 280 dolarů, zbytek šel rovnou do kubánské státní pokladny.

Když Brazílie  smlouvu s Kubou poskytující tyto lékaře (v zemi jich pracovalo 22 tisíc) zrušila, 4 tisíce z nich se rozhodly zůstat. Emigrovali. Díky xenofobním a antikomunistickým opatřením křesťanského fundamentalistického krajně pravicového prezidenta Jaira Bolsonara nebyly jejich univerzitní diplomy v Brazílii uznány, takže nemohli pracovat dál v Brazílii jako lékaři.  Na Kubě činil Pablův plat 83 dolarů měsíčně.

Pablo mi řekl, že raději zůstal v Brazílii a pracuje za minimální mzdu jako ošetřovatel starších lidí. Jako lékař má velmi dobré vzdělání na to, aby se mohl starat o místní bohaté seniory, a rád to dělá, protože žije v zemi, kde má svobodu.

Pablo vysvětlil, že většina Kubánců tráví dny s bolestmi v žaludku, protože i když nikdo nejde spát bez jídla, realita je taková, že mají přístup k velmi jednoduchým základním potravinám a jen v malém množství. Mléko je vzácné, lidé s malými dětmi dostávají jeden litr týdně. Maso je pouze pro vládní činitele. Kubánci žijí z ovoce,z chleba bez ničeho a z kávy.

Když jsem se zeptal, zda tu situaci nezpůsobuje embargo USA, reagoval protiotázkou, proč tedy obětovat celou populaci jménem tvrdohlavé ideologie, která už 60 let drží obyvatelstvo jen mírně nad hranicí chudoby. Proč nenechat obyvatele Kuby rozhodnout, jakou vládu chtějí? A uzavřel: „Pokud je to tak dobrý systém, tak proč proti němu není povolena opozice? Pokud jsme vzdělaní, proč bychom se nemohli rozhodnout sami? Zdraví a vzdělání bez svobody je jako jídlo bez vody,“ opakoval.

Kuba se nijak neliší od Myanmaru. Ale levičáci po celém světě ji chtějí vidět jako Disneyland socialismu, zatímco ve skutečnosti je to jen další banánová republika, kde vládne nekompetentní zkorumpovaná diktatura.

1
Vytisknout
2580

Diskuse

Obsah vydání | 18. 3. 2021