Irácké šíitské milice v odvetě na Bidenovy nálety zaútočily na americké základy v Sýrii: Proč mají USA základny v Sýrii a proč neopustily Irák?

1. 7. 2021

čas čtení 4 minuty

List Al Quds uvádí, že šíitské milice v Sýrii v pondělí večer vystřelily několik raket nebo dělostřeleckých granátů na americkou vojenskou základnu v provincii Dajr al-Zaur na jihovýchodě Sýrie v reakci na nedělní americké nálety na irácké šíitské milice operující na syrsko-irácké hranici. V pondělí nebyly hlášeny žádné oběti. Podle iráckých Lidových mobilizačních sil nedělní americké nálety zabily pět militantů a několik dalších zranily.

Ačkoli americký ministr zahraničí Antony Blinken prohlásil, že letecké údery měly zastrašovací charakter, v reálu nemůžete zastrašit partyzánské skupiny ze vzduchu. A šíitské milice ve skutečnosti zjevně zastrašeny nebyly, píše Juan Cole.

 

Silný spojenec USA – irácký premiér Mustafa al-Kadhimi – v pondělí Washingtonu nedělní nálety vyčetl. Označil je za „otevřené porušení irácké suverenity“. Podle al-Khadimiho Irák nechce být arénou pro vyřizování účtů, přičemž klade důraz na suverenitu nad svým územím; Irák se brání tomu, aby jeho území bylo využíváno jako aréna pro útoky a následné odvety.

Ačkoli al-Kadhimi, který s vůdci šíitských milicí nenachází společnou řeč, možná ani nebyl tak pobouřen americkým bombardováním, jak se nechal slyšet, spousta politiků v iráckém parlamentu byla Bidenovým bombardováním velice rozlobena. Široká veřejnost navíc chápe stanovisko iráckých šíitských milic, které prezentovaly po nedělních náletech: že se USA snaží udržet Irák natolik slabý, aby jej mohly ovládat. Předáci milicí rovněž tvrdí, že USA implicitně pomáhají teroristům z Daeše, když zasahují do pohraničních operací Lidových mobilizačních sil.

Někteří demokraté z Kongresu – kupříkladu Chris Murphy – rovněž vznesli námitky proti Bidenovým náletům na Sýrii. Argumentují, že ústava poskytuje pravomoc k zahájení válečných operací pouze Kongresu. Sněmovna reprezentantů nedávno hlasovala pro zrušení zákona z roku 2002, na jehož základě byla provedena irácká invaze a většina dalších amerických vojenských operací na Blízkém východě.

Syrský tisk píše, že americký vojenský personál dislokovaný na dvou základnách v Dajr al-Zaur reagoval vystřelením raketové salvy na syrské vojenské základny a základny syrských spojenců. Americká vojenská přítomnost v Sýrii má pochybnou legitimitu, přičemž Donald Trump do této oblasti poslal vojáky, aby asistovali při těžbě syrské ropy, což lze charakterizovat jako válečný zločin.

Irácké šíitské milice čas od času minometnou a raketovou palbou ostřelují základny v Iráku, kde jsou umístěni američtí vojáci. Při jednom takovém útoku v březnu 2020 zahynuli dva příslušníci americké armády a jeden Brit. Od té doby při těchto útocích nepřišel o život ani jeden muž v uniformě; údery šíitských milic však pro Američany představují nepříjemné obtěžování.

Bidenova vláda odpověděla na útoky milic v Iráku tím, že vyhodila do povětří jejich skladiště, a to na hranici mezi Irákem a Sýrií, kde se šíitské milice pokoušejí zpacifikovat Daeš, který pendluje mezi těmito dvěma zeměmi.

V únoru 2020, poté, co Donald Trump nechal usmrtit íránského generála a iráckého generála, irácký parlament schválil přísný dekret požadující stažení amerických jednotek z Iráku. Parlament ponechal harmonogram odsunu v rukou předsedy vlády. Premiér Mustafa al-Kadhimi v loňském roce vyjednal snížení počtu amerických vojáků z přibližně 5 000 na 2 500, nicméně šíitské milice, které jsou zároveň politickými stranami se zastoupením v parlamentu, se domnívají, že USA nyní Irák vojensky okupují, protože Washington byl požádán, aby své vojáky stáhl úplně.

V roce 2018 irácký parlament šíitským milicím přiřkl status národní gardy, takže od té doby jsou součástí irácké vojenské infrastruktury. USA jsou v neudržitelném postavení, když se snaží vycvičit jednu část irácké armády (pravidelná armáda), zatímco bojují s jinou její částí (národní garda v podobě šíitských milic). Tento rozpor vznikl v důsledku Trumpova neuváženého zavraždění íránského generála Sulejmáního a iráckého generála al-Muhandise v lednu roku 2020.

 

Celý článek v angličtině ZDE

1
Vytisknout
2375

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2021