Věci, které mě moc neberou: Olympiáda

2. 8. 2021 / Jiří Hlavenka

čas čtení 5 minut
 
Zajímá mě, zda to máte obdobně nebo úplně jinak a proč. Je možné, že se ze mě postupně stává zapšklý brbla, kterému se nelíbí nikdo a nic, tak to potřebuju zavčas vědět.

Ještě je potřeba říci, že jsem sportovní fanda. Třeba fotbalu rozumím naprosto perfektně, ostatně tak jako každý chlap v této zemi. Stačí mně obvykle tři zpomalená opakování z různých úhlů, abych správně poznal ofsajd, a tak. A samozřejmě mám radost z jakéhokoli úspěchu našich sportovkyň a sportovců, a z úspěchu našich tenistek ve čtyřhře mám velkou radost. Jen ta událost samotná mě moc nebere.


 
Kdysi jsem olympiádu vnímal jako akci s obrovským étosem - sport spojuje národy i lidi, když se sportuje, tak se neválčí. Olympiáda byla slavnost, byla to oslava člověka a jeho schopností.

Jenomže toto už je dávno pryč. Samotná olympiáda je megalomanská akce, která spolyká neuvěřitelné množství peněz a je pro pořadatele tak ztrátová, že na rozdíl od dob, kdy se o hry praly desítky měst, kdy byla obrovská čest a sláva vyhrát pořadatelství, se dnes horko těžko sežene uchazeč, a bude to ještě horší.

Zájem mají typicky země s ohavnými režimy, jejich samovládci s klidem obětují půl rozpočtu, jen aby mohli předvést svoje ego. Ostatně pořadatelství Číny a Ruska, dvou zemí, jejichž režimy dokonale popírají olympijské ctnosti, hovoří za vše, a státem organizovaný plošný dopingový podvod Putinova režimu je ještě v živé paměti. To jsou věci, které étos olympiády nesmírně poškozují.

Obrovské náklady znamenají, že olympiáda musí někde získat adekvátní příjmy, které nalézá v inzerentech. Olympiáda se tak stává výkladní skříní pro inzerenty, jako jsou výrobci nezdravých slazených nápojů.

Coca-Cola je historicky největším olympijským inzerentem, mezi dalšími velkými inzerenty nalezneme právě tak “úžasný” McDonalds, finanční korporace, výrobce pracích prášků, pneumatik, aut a podobně.

Nic proti nim, jen se mně zdá, že se olympijská myšlenka krčí v koutě a máme zde vlastně jen obří komerční megaakci a nic víc. Představitelé bafuňářského MOVu pak inzerenty olympiády přitom musí označovat jako “sponzory”. Nic proti komerci, ale nebalte ji do vlajky s pěti kruhy.

Není důležité zvítězit… Ne, je důležité zvítězit, o nic jiného nejde. Olympiáda je dnes soutěž o medaile; kdo se zúčastní a skončí v závodě na pěkném padesátém sedmém místě, je ihned zapomenut. V lepším případě. Ano, tak sport funguje, ale hodnoty olympijského hnutí jsou jiné.

Pokud zavítáte na oficiální olympijské stránky (https://olympics.com/), míra očividného pokrytectví až zarazí. Jedním z hlavních hodnot olympijského hnutí má být prý “udržitelnost”: takže sportoviště za miliardy, které bezprostředně po olympiádě navždy osiří, protože v dané zemi se tyto sporty nepraktikují, jsou vzorem udržitelnosti?

Co je proboha na olympiádě “udržitelného”, kdo vám to má věřit?

Hlavní cíl olympijského hnutí prý je “přispět k budování mírového a lepšího světa” (nevšiml jsem si, že by v tomto přiložili stéblo) a “vzděláváním mladých k provozování sportu v olympijském duchu, což vyžaduje vzájemné pochopení s duchem přátelství, solidarity a fair play” (tím asi mají na mysli nepřetržitou řádku dopingových afér).)

Možná je v tom olympiáda i nevinně. Svět se vyvíjí a mění.

V dobách “nepropojeného” světa, v období velkých válek mohla opravdu olympiáda přispět setkáváním lidí z celého světa k vzájemnému pochopení a přátelství, mezi lidmi a skutečně i “mezi národy” - byla to zřejmě jediná událost, při které se skutečně mohl sejít celý svět u jednoho stolu, na jednom stadiónu.

Ale v dnešním propojeném, komunikujícím, globalizovaném světě už toto působí vyumělkovaně a zbytečně: lidé se setkávají i bez olympiád, a daleko intenzivnějším způsobem. Cestují a poznávají na vlastní oči, učí se kulturu a jazyky, pracují, podnikají a obchodují, mění země svého života, studují. Program Erasmus učinil pro vzájemné porozumění mezi národy Evropy stokrát víc než všechny olympiády dohromady…

Může to být jen můj pohled na svět, ale přijde mně, že stojíme - jako celé lidstvo! - před tak těžkými výzvami, před tak obrovskými úkoly, že hodnoty “posouvání hranic lidských možností” (což v praxi znamená, že někdo zaplave tam a zpět bazén o desetinu vteřiny než někdo jiný někdy dříve) jsou vlastně nicotné a jejich vyzdvihování na piedestal největších úspěchů člověka dnes působí možná až trapně.

Lék proti nemoci, zlepšení vzdělávání, postupné odstraňování chudoby, negramotnosti a nerovnosti - to jsou “olympijské” výkony dnešního světa. Nezměnila se jen olympiáda, ale i lidstvo.

2
Vytisknout
8326

Diskuse

Obsah vydání | 5. 8. 2021