Umírněné požadavky a pokrok

5. 8. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
- Práva žen bývala společností vnímána v rozporu s tzv. tradičními hodnotami

- S agendou lidských práv dochází k proměně celé společnosti

- Každý nakonec vidí, že to, co tzv. tradiční hodnoty zapovídaly, obohacuje celou společnost

Práva žen na vzdělání, na to volit a být voleny, na možnost samostatné ekonomické aktivity dnes považuje většinová společnost v Česku za samozřejmé. Dějiny prosazování těchto práv, jako i jiných práv, která jsou v rozporu s tzv. tradičními hodnotami, jsou poučné.

Jsou to dějiny konfliktů a stupňujících se požadavků, které se mnohým zdály ve své době být přehnané a poškozující „umírněné“ nároky těch, kdo o svá práva bojovali. „Umírněnost“ byla založena na tom, že naše „tradiční“ hodnoty jsou přece dobré a že „starý dobrý“ svět má být zachován, jen trochu pozměněn. Už jsme vám umožnili být učitelkami, tak nežádejte, abyste se mohly ještě k tomu jako učitelky vdávat!

Ve skutečnosti s agendou lidských práv dochází k hluboké proměně celé společnosti a je vlastně fascinující, jak jsme si zvykli tuto proměnu přestat vnímat. Zejména různí zastánci tzv. tradičních hodnot se tváří, jako bychom žili stále ve společnosti 19. století, kdy prakticky žádná lidská nebo sociální práva neexistovala. Propast mezi naší společností a společností 19. století je tak ve skutečnosti mnohem hlubší než propast mezi společností 19. století a otrokářskou společností antickou. Za tisíce let se v Evropě společnost neproměnila tak hluboce, jak se proměnila za poslední dvě staletí.

Můžeme jistě uvažovat nad tím, že emancipační hnutí někde má své meze. Osvědčila se praxe a praktičnost. Ukázalo se, že ženy mohou být vynikajícími univerzitními profesorkami nebo političkami. Ukázalo se, že děti vychovávané v rámci homosexuálního manželství jsou zcela normální. Ony totiž tzv. tradiční hodnoty nebyly postaveny na nějakém faktickém poznání, ale vznikaly v době, kdy i vzdělaní lidé zastávali běžně naprosté nesmysly – ne proto, že by si své názory prakticky ověřili, ale proto, že věřili, že poznání předané jim starými autoritami je správné. Fantasmagorie a pověry byly tak běžnou součástí vědecké i filozofické pravdy.

Když nakonec ale každý vidí, že dobře, slušně a humánně funguje to, co tzv. tradiční hodnoty zapovídaly, dochází ke změně společnosti. A to tak důkladné, že zastánci tzv. tradičních hodnot si ani nevšimnou, že ztratili další z fantasmagorií, kterou dříve hájili. Vyrostou nové generace a budou považovat názor, že ženy nesmějí studovat na univerzitách, za naprosto neuvěřitelný a idiotský. Brzy tomu tak bude i v případě manželství homosexuálů.

Ten proces ale neprobíhá tak, že povolíme první ženě studovat, až teprve v době, kdy všichni lidé v dané společnosti řeknou ano, ale probíhá tak, že ty ženy dlouho studují navzdory velké části „tradičně“ uvažující společnosti, až praxe a odcházení starých generací všechno změní. A do té doby mají právo studovat proto, že „radikální“ a „nezodpovědné“ elementy prosadily konflikty, demonstracemi a neústupností navzdory velké části „umírněné“ společnosti tento až dosud „zcela nepřirozený“ krok.

0
Vytisknout
5544

Diskuse

Obsah vydání | 10. 8. 2021