Monitor Jana Paula: O mládí a stáří

3. 9. 2021 / Jan Paul

čas čtení 3 minuty
18266
Mládí a stáří, dvě zcela odlišné životní etapy člověka, kdysi vzájemně iniciační. Vnímám stále kolem sebe zpohodlnělý vztah mladých ke starým lidem, u nichž to, co doposud fungovalo, je najednou jinak. Maminka začala blbnout, tak ji umístili do pečovateláku, aby měl táta klid. Výsledek? Dva lidé, kteří spolu během mnoha desítek let dokázali zestárnout, jsou náhle svého vztahu zbaveni pro pohodlí svých bližních. Jsou zbaveni možnosti potkat se i ve strastech, které s sebou staroba nese, jsou zbaveni možnosti spolu dožít.

Takhle to prý bude lepší, míní mladí. Pro ně, neboť už nebudou muset stále řešit nějaké komplikace, bude to lepší pro maminku, která bude pod stálým každodenním dohledem, a také jistě pro tatínka, který bude mít klid a odpočine si. Co na tom, že zůstal v domě sám, budou ho přece navštěvovat. Jak to tak bývá, maminka dlouho v pečovateláku nepobyla, umřela si. Proč tak rychle? Ptají se mladí pozůstalí. Člověk je, a najednou ne. To je opravdu zvláštní, pomyslí si, kde je nějaká spravedlnost?


Současný člověk zchoulostivěl, zeslábl fyzicky a především mentálně, už nechce a neumí nést omezení. Kdo by ho to také učil, když všeho je dostatek, stačí si jen vybrat, a udělat radost svému potomku je tak snadné. Lidé už nejsou zvyklí něco nemít, nebo snad dokonce nechtít. Co je to za divné řeči, že odříkání, či snad dokonce překážky a strádání člověka otužují, že ho činí odolným, jistějším, a vlastně psychicky zdravějším? Člověk přece nemá trpět! Míní mladí. Žít naplno, dopřát si, dokud to je možné, užívat života, to je heslo doby.

Ideologie prosperity, a práva rozhodovat pokud možno s největším prospěchem pro sebe, se rozmohla jako pandemie. Stáří je přítěž, to už není jako kdysi, kdy se mladí nechali inspirovat starými jejich zkušenostmi a poznáním, kdy si jich třeba i vážili. Kdo o to v době hodnotového zmatení stojí, když všechny informace jsou tak snadno dostupné na síti? Co na tom, že některá důležitá životní poznání lze získat pouze v kontaktu člověka s člověkem? Jedeme dál, močálem černým podél bílých skal, říkával Werich.

Mamince ale vystrojíme pěkný důstojný pohřeb, to nebude bez obřadu, měli jsme ji přece rádi, a ona měla ráda nás. Šance v nemocnici prý už stejně nebyla, vždyť nás při poslední návštěvě ani nevnímala, ujišťují se mladí předem, kdyby je náhodou otravovalo svědomí, že smrt maminky nestihli, že jaksi nebyli při tom. Informace o tom, že umírající vnímá v komatu úplně jinak, než jak jsme zvyklí, ale přesto vnímá, jsou informace nepopulární, nehledané a odmítané. A tatínek? Však on to jistě nějak s naší pomocí zvládne.







0
Vytisknout
7945

Diskuse

Obsah vydání | 10. 9. 2021