Tři velká přání

22. 11. 2021 / Soňa Svobodová

Když jsem byla malá, líbila se mi jeho velikost a někdy i barva😊. Přála jsem si hrát na bílý klavír. Sice mám černý, ale miluji na něm, že sám klavír dokáže nahradit skoro celý orchestr. Přece jenom - nejhezčí je v klasice orchestrální skladba.

Hraješ od svých čtyř let, takže už osm let celkem. Co tomu říkají tvá záda, ruce, prsty. Nebolí?

Ne, nebolí. To by byla moje chyba, následek nějakého špatného chování u hraní🤣 Spíš je to naopak, když dlouho nehraju, tak mám nepříjemný neklid v prstech.

Studuješ na ZUŠ Olešská pod vedením paní učitelky PaeDr. Jaromíry Šnederflerové. Můžeš nám prozradit, jak to vypadá, když s paní učitelkou uvažuješ nad výběrem skladby k nastudování?

Spíše přijde paní učitelka s návrhem třeba tří skladeb, a která se mi z poslechu líbí nejvíc. Nechám si i poradit, když paní učitelka vybere skladbu, která je dobrá pro můj vývoj - nemusí mě ani přesvědčovat. Věřím jí. Někdy, když poslouchám dospělé klavíristy, přijdu i já s návrhem, ale často to "přepísknu". Takže mě paní učitelka krotí, že až zahraju hezky něco lehčího, tak za odměnu budu moct studovat "kládu".

Rozumím tomu dobře, že „kláda“ je v hudebnickém slangu těžká skladba?

Ano, tak jsem to myslela, ale nevím jestli to tak používají i ostatní muzikanti.

Já myslím, že ano...

Jaké skladby máš raději pomalé nebo ty rychlé?

Nejde to říct jednoznačně, mám ráda obojí. Nejhezčí jsou skladby, které obsahují rychlou i pomalou část. Taky to záleží na náladě, na typu koncertu, nebo pro koho hraju. Když hraju virtuósní skladby, tak se to líbí, ale celý program z nich složený se mi nelíbí.

Z jakého důvodu?

Koncert jenom z rychlých skladeb by asi lezl posluchačům brzy na nervy. Taky kdybych všude hrála jenom forte, nebo naopak piano, byla by to nuda. Krása je v rozmanitosti.

Měla jsi nebo stále máš nějaké vzory – idoly z oblasti klavírní hudby?

Co se týče interpretů, tak určitě pan profesor Kahánek, pan profesor Klánský, doma teď poslouchám CD Lisieckeho, velmi se mi líbil na koncertě Giltburg, Kissin je taky wow, Bruce Liu- letošní vítěz Chopinovy soutěže, tomu jsem fandila od začátku.... To opravdu nejde říct, kdo je ten nej.

To s tebou plně souhlasím...

Hraješ skladby od Griega, Mozarta, Beethovena, Bacha, Mendelssohna-Bartholdyho, Rachmaninova, Chopina a dalších. Je v této řadě zde zmíněných skladatelů ten, jehož skladby jsou tvému srdci nejbližší?

Tak bez přemýšlení bych řekla Chopin, ale hned bych se chtěla opravit, protože Beethovena taky miluji a Rachmaninov je bomba. Teď mi paní učitelka pouštěla Dvořáka a bylo to tak krásné, že už se nemůžu dočkat. Toho, koho hraju, musím chápat a mít ho ráda. Jinak by to nešlo.

Znamená to tedy, že si i s novou skladbou nastuduješ životopis daného skladatele?

Ano, přesně tak. I když jsem např. hrála Kalabise, který zrovna nebyl moc melodický. Podívala jsem se na film o něm a jeho manželce Zuzaně Růžičkové. Pak se mi hrál o hodně lépe.

Často se o tobě hovoří jako o jednom z největších hudebních talentů naší současné vážné hudby. Co na to říkáš?

Že ne 😄... Teď vážně, talent není všechno, je jen začátek, ale snažím se hrát co nejlépe a vrátit hudbě to, co mi přináší.

A co je pro tebe osobně jejím nejhlavnějším přínosem?

Můžu hudbou vlastně mluvit, projevit svoje emoce, nebo oživit skladatele. Když mám říkat referát před třídou, tak to mám strach. Hraju ale často před o dost větším publikem a to naopak mám moc ráda, a těším se na to.

Také jsem se o tobě dočetla, že máš tři velká přání. Splnilo se ti nějaké z nich?

Ano, to, že jsem hrála s profesionálním orchestrem. Teď by mi stačilo umět Chopinské etudy, jako jedno ze zrealizovatelných.... Ty velké přání si raději nechám pro sebe🤐, aby se splnily.

Když vstoupíš na koncertní pódium máš čas vnímat publikum nebo jsi plně soustředěna na koncert?

Určitě vnímám. Moc se na něj těším, je to překvapení jak bude reagovat, jestli ho oslovím, jestli splním očekávání, hraju vždy pro lidi. Ovšem když usednu za klavír, tak už myslím jen na hudbu, už jsem tam sama.

Ve finále mezinárodní soutěže Louskáček 2020 jsi měla možnost zahrát si s Moskevskou filharmonií pod taktovkou Michaila Šechtmana. Jak se ti s ní hrálo?

Byla to obrovská čest, byla to pro mě odměna, už jsem ani neměla pocit, že soutěžím. Neměla jsem možnost ve srovnání, předtím jsem nehrála s žádným profi orchestrem. Pan dirigent byl moc milý, znal Česko, má ho rád. A mě se splnilo jedno ze tří přání. Figurku Louskáčka mám pořád na poličce, mezi ostatními cenami, aby mu nebylo samotnému smutno.

Prý jsi také měla možnost navštívit Treťjakovskou galerii, takže jsi na vlastní oči mohla vidět i obrazy od Andreje Rubleva či Vasilije Kandinského. To musel pro tebe být nezapomenutelný zážitek, že..?

Pozvali mě do Moskvy na prestižní Spivakův festival a kvůli problémům s COVID testy nás nepustili na cestě domů na palubu. To nezapomenu, nemohli jsme ani do letadla, ani zpátky z bezcelní zóny. Nakonec jsme se mohli vrátit do města a s mamkou jsme čekání na další spoj vyplnili návštěvou Treťjakovské galerie. To stálo za to! U babičky máme hodně obrazů, někdy mám pocit, že jsem taky v galerii, hodně portrétů praprababiček a praprastrejčků. Tady mě lidi moc nebavili, stejně jsem nevěděla kdo to byl a tolik času jsme neměli. Zato obrazy například od Ivana Ajvazovskeho, to bylo nádherné, nebylo třeba slov. Většinou to mám tak, že při hraní si představuji obraz a teď to bylo naopak. Víc jsme toho nezvládli, doufám, že se tam vrátím, abych mohla i do jiných pater.

A jakou hudbu v tobě Ajvazovského obrazy evokovaly?

Těžko to říct slovy. Byly tak opravdové, smutné a dramatické. Nechápu, jak to dokázal, zachytit ten pocit. A konkrétně u jednoho s rozbouřeným mořem a lodičkami, jsem si představovala Beethovenovu sonátu, kterou teď hraju.

A jak to vypadá s tvým koncertováním v Carnegie Hall bude..?

Naposledy nám odpověděli, že sezóna 2021/2022 je zavřená, tak čekám...

Je to pravda, že tě maminka musí doma odhánět od klavíru, aby si šla už spát?

Už mi mamka moc do hraní nemluví, pravidla musím dodržovat kvůli sousedům. A učení je stále víc a víc, tak večery trávím nad učebnicemi. Bohužel!

To já bych tě za sousedku brala všemi deseti, mně by tvé cvičení vůbec nevadilo...

Děkuji moc. V létě mi napsala sousedka, že ať si nic nedělám z toho, že na mě ostatní klepou, že se ji moje hraní líbí. To bylo tak milé! Musím ale říct, že se přistěhovala, nedávno a nácvik Kalabise nezažila, tak se moc všem i Kalabisovi omlouvám.

Kdo je tvým nejvěrnějším posluchačem, když hraješ doma?

Jednoznačně kočička Elsa. Ještě nám přibylo kotě Pepi, takový potřeštěnec, ten akorát proběhne přes klávesy sem a tam, nebo mi honí ruku když hraju a skáče zezadu na záda.

Tak to máš skvělého trenéra...

Jak nejraději odpočíváš při hudbě, čtení knih či při sportu?

Nejčastěji u sportu, vyčistím si ( jak se říká) hlavu, jsem unavená příjemně, jen fyzicky. Někdy po koncertě jsem ale unavená, jako kdybych bych bruslila 2 hodiny.

Vidíš. O žehlení prádla se říká, že je to dřina jako by žena pracovala 2 hodiny s lopatou, a s profesí hudebníka je to přesně to samé – všechno má své pro a proti – ale pak od takové namáhavé únavy pomůže jen hluboký a hlavně ničím a nikým nerušený spánek. Stalo se ti někdy, že si po takovém vyčerpávajícím koncertě doma usnula, jak se říká jako „špalek“?

Po takovém koncertu jsem vždy plná emocí a dojmů, hudba mi zní dlouho v uších, trvá to chvíli než asi adrenalin opadne. I když mě rodiče honí do postele, nechce se mi, ale pak když konečně usnu, tak spím jak zabitá.

Máš dva sourozence. Hrají také na nějaké hudební nástroje?

Brácha Adam studuje na právech, nebydlí už s námi (asi už nevydržel klavír🤣), po něm máme doma flétnu a kytaru, kterou si teď půjčuje ségra Sára. Ona hraje hezky na housle.

A nechystáte v dohledné době nějaký společný sourozenecký koncert?

😁tak to nevím, to by museli hodně přidat😁 (kdysi jsme hráli všichni tři rodině na Vánoce). Teď seriózně, se sestrou jsem jednou vystupovala, bylo to moc hezké. Ráda bych si to ještě zopakovala.

Tak budeme držet palce, aby to vyšlo!

Děkuji za rozhovor.

Já, děkuji.